Jana Brejchová (20. 1. 1940 – 6. 2. 2026) nebyla jen herečkou; byla fenoménem. Její kariéra, trvající přes půl století, zrcadlila proměny českého filmu – od naivních dívčích rolí padesátých let přes intelektuální hloubku nové vlny až po zralé, psychologicky složité postavy.

Stimulován vlastním zájmem okomentoval výtvarník Vladimír Tučapský (*1958, Hlavní stránka | vladimirtucapsky) dvaadvacet foglarovek a přidělil každé kapitolu ve stostránkové knize Poznámky k foglarovkám (2026). Na rozdíl od podobných publikací - například od Václava Noska, Miloše Zapletala atd. - se nad Foglarem nevznáší a ani se nerozplývá a sází výhrady. Ne výhradu za výhradou, jen občasné a rozumné

Tato malá slečna se jmenuje Adriana, ale pro všechny je to Žížalka. Je jí 15 let a od svých 9 měsíců žije v úžasné pěstounské rodině. Její životní trable však pokračují jinde. Loni v říjnu jí lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. V současné době s nemocí statečně bojuje. V nemocnici tráví hodně času, a tak jí pomalu utíká a každé povzbuzení by pro ni bylo dalším impulzem. Moc ráda také dostává pohledy, takže pokud byste mohli tento dobrý skutek udělat, velmi byste ji tím potěšili. Kromě toho miluje Adrianka drátkování a z drátků a korálků vyrábí neuvěřitelnou krásu.

Výborný český seriál Kukačky z roku 2021, který nyní můžete zhlédnout jak na ivysilani České televize, tak na platformě Netflixu, měl velké ambice propracovat se do mého výběru na konci měsíce, ale bohužel už v půlce první série začal zvolna uvadat... Skvělý námět zpracovává záměnu dětí v porodnici a následný vliv této situace na rodiny obou dětí. Příběh zřejmě inspirovaný skutečným případem z Třebíče, s nímž má společné právě jen to téma, přišli rodiče na to, že vychovávají "kukačku", až když je jejich dětem šest let, což je horší o to, že i děti k tomu již mohou říct své.

Dříve se tradovalo, že když ptáci snědí syrovou rýži, ta v nich nabobtná a úplně jim ucpe trávení. To je nesmysl. Ptačí žaludek si se syrovou rýží poradí úplně stejně jako se semínky – rýže v něm nenabobtná tak rychle ani v takovém objemu, aby ptákovi ublížila.

Kteří ptáci ji ale budou jíst a pro které je vhodná spíše předvařená a nesolená (což je nejdůležtiější) rýže?

Nová holmesovka (už je nepíše Arthur Conan Doyle, ale píší se a tato pochází z pera Jamese Lovegrova) Sherlock Holmes a Bohové války je román o třiačtyřiceti kapitolách (mj. Živoucí paklíč, Kouzelné léto, Ikarovy sny, Zřetězená úmrtí, Panoptický periskop, Útěk v Thunderboltu, Pes malllinsonský)… a připomenu, že původní autor vytvořil se Sherlockem pokorně a pouze čtyři romány Studie v šarlatové, Znamení čtyř, Pes baskervillský a Údolí strachu, zatímco jinak se dřel s povídkami.

HŘBITOV.
MRTVÍ.
ŽIVÍ.
...a něco mezi tím...

(DUCHOVÉ, VLKODLACI A JINÉ PŘÍŠERY...)

Vynechání snídaně je téma, které se v posledních letech posunulo od striktního „nejdůležitější jídlo dne“ k vědecky uznávanému konceptu přerušovaného půstu (intermittent fasting). Ne pro každého je ovšem tento systém vhodný. Co se při přerušovaném půstu směrovaném na ráno stane s vaším tělem, závisí na vašem celkovém životním stylu a na tom, jak metabolicky flexibilní váš organismus je.

Miroslav Donutil se narodil 7. února 1951 v Třebíči a po studiu na JAMU v Brně získával první filmové a divadelní zkušenosti v 80. letech. Jeho filmografie čítá téměř 100 filmů a divadelních her. 

V sobotu 7. února oslaví FilmBox hercovy  75. narozeniny speciálním filmovým večerem. Diváci uvidí některé z jeho nejnezapomenutelnějších rolí: „Čarovné dědictví“, „Pelíšky“, „Román pro muže“, „Černí baroni“ a „Tankový prapor“. Filmový blok začíná v 15:55 a končí po půlnoci. Herec za tímto účelem poskytl exkluzivní rozhovor, v němže představil své role:
 

Dvacet let uplynulo (16. ledna 2026) od tragické smrti Jiřího Cieslara. Musel být zoufalý a mám u postele pár jeho knížek, ale teprve letos jsem se dočetl, nakolik pro žití potřeboval filmy, o kterých pak sice psal do časopisů i neústrojně a někdo tvrdí, že neodborně, ale krásně. Každopádně je sledoval z potřeby. Uvolňovaly ho a jaksi zachraňovaly před životem, kterým pro něj měl větší tíhu než pro nás. A on a to pokoukáníčko vzájemně bylo… Ano, toxický vztah.

Většina z nás ho prožívá na daleko nižší úrovni, ač… Jak to s klidem říct? Nelze. Nezměříte. S vnímáním jsme každý sám. Jako „normální“ denně žijeme, co by jiní považovali za nemožnost… Následovat bude jen pár příkladů ohledně empatického přijímání všelijak „záchranných“ uměleckých děl.

Pohádkově laděný, podmanivý a místy trochu děsivý příběh o jedné holčičce, o jednom domě, ztracených rodičích, mluvící kočce, krysách a stínech. O přízracích s knoflíky místo očí, paralelních světech, studních a sklepeních, kde se skrývají příšery toužící vám ublížit. O skleněnkách, strachu, odvaze a dveřích, co nikam nevedou - a nebo možná ano...
 

Zářivý úsměv není jen otázkou estetiky – pro mnohé znamená větší sebedůvěru, větší chuť se smát i chuť do života. Jenže ne každý má to štěstí, že se svými zuby může být spokojený. Jak dosáhnout bělejšího chrupu bezpečně, efektivně a bez zbytečného riskování?
Na internetu kolují stovky „zaručených tipů“, jak si doma vybělit zuby – od sody, přes citron, až po aktivní uhlí nebo kokosový olej. Přestože některé z těchto metod mohou dočasně odstranit povrchové zabarvení, s opravdovým bělením mají málo co společného.

Nový měsíc, nový rok a nový výběr doporučovaných filmů různých žánrů. Proč se mi probojovaly do výběru právě tyto filmy - a ne žádné jiné? Něčím zvláštním mě oslovily, a to třeba i přestože to nejsou kasovní trháky, tak pojďme na to... Extrémně mě pobavila dost šílená záležitost Mizerná jízda (2020), což je film natáčený naprosto netradičně, místo najímaného komparsu v něm "hrají" lidé před skrytou kamerou. Hodně mě chytil bezbolestný a efektů plný akčňák z filmového zákulisí Kaskadér (2024), s mírným vánočním zpožděním jsem si odpočinula u úžasného animáku Klaus (2019) a pohloubala jsem si nad českým drahokamem Vlny (2024), na který jsem se těšila a konečně se ho dočkala i na Netflixu.