Není nad krásný bílý úsměv jako z reklamy. Bílý chrup ale nemusí znamenat totéž, co zdravý. Webmagazin si pro vás připravil několik zažitých omylů ohledně vašich zubů a péče o ně.

Budete-li v květnu donuceni někým blízkým stát se výletníkem, přijměte pár vágních tipů, kam se vrtnout, a vzpomenu Karla Hynka Máchu, který si, jak víte, kreslil navštívené hrady.
Nejezdil pod ně ale automobilem, ten patrně nechával v garáži a dal přednost výletům „pěšourem“. Například na Bezděz, což je hrad z nejpůsobivějších, i když původně klášter. Nejspíš působí na čidla i z toho důvodu a vystupuje vysoko nad roviny, do mraků, a všimnete si zdejších buků. Kdo na Bezděz nikdy nevylezl nebo nevyskočil, bude sice taky Čech, ale ošizený.

Existují dny, které v kalendáři svítí víc než ostatní. Ne snad kvůli červenému písmu, ale pro tu neviditelnou energii, která visí ve vzduchu. První máj je přesně takovým okamžikem. Je to den, kdy zima definitivně skládá zbraně a svět se halí do té nejkrásnější barvy, jakou příroda vymyslela – do šťavnaté, neokoukané zeleně, která voní po dešti a naději.

Všimněte si: zarazil vás už název. Korektně se dnes o homosexualitě nemluví. Radši ne. Je to faux pas, pokud téma nastoluji, a dospěli jsme k extrému, kdy se o homosexualitě nehovoří vůbec. Martin Putna (a kolektiv) sice dali právě před patnácti lety dohromady monografii Homosexualita v dějinách české kultury (Nakladatelství Academia 2011, druhé vydání 2013), ale také to nechali Martinu Putnovi jeho kolegové-literární badatelé sežrat. V mnohém měli pravdu! Má se umění zkoumat podobným prizmatem? Ne.

Zbudovská blata jsou mokřady a louky u Českých Budějovic, které v historii zažily brutální odvodňování a budování melioračních kanálů. Česká společnost ornologická (ČSO) se zde nyní pokouší vrátit přírodě její původní tvář, a to z důvodu místního hnízdění vzácných druhů ptáků (břehouši, vodouši, kolihy, čejky). ČSO právě nyní vykupuje tamní pozemky, vytváří tůně a ruší podzemní melioraci tak, aby do krajiny vrátili vodu a s ní i mokřadní ptáky.

Nejsem králík a vzpomínám slov muže, podle kterého, a souhlasím, je volná jízda na kole rovna svobodě. Teprve za druhé či za třetí adrenalinu. 17. dubna mi bylo dvaašedesát a jeden den, vzal jsem v garáži jeden ze čtyř bicyklů a podle zásad „neboj, dýchej, čaruj“ šlapal mírně stoupajícími ulicemi podle tří bloků rodinných domů a bytovek. U žlutě maloměstského nádraží zatočím ke trati a potkám dva první protijedoucí cyklisty. 

Igráček už dávno nepředstavuje jen různé řemeslné profese. V průběhu padesáti let se spolu s dětmi proměňuje i tato legendární hračka.  Dnešní děti oslovují především akční figurky s příběhem. 

Likvidace knihoven, zvláště pak soukromých, je nezbytným článkem všeobecné brutality lidstva, u kterého zřetelně vyvstává, nakolik jsou tragédie relativní.
A ne? Ale ano! Uznávám, že pro někoho je likvidace skladu knih jen prkotina na úrovni zaparkování uvnitř parkoviště, to samé rve ovšem jinému vnitřnosti. Pomyslně. Já například zrovna (duben 2026) pomáhám redukovat (zničit) knihovnu Střediska západočeských spisovatelů v Plzni, a zatímco jeden by mě za tento hřích nejraději kastroval, jiný to samé cení. „Obětavě sloužíš!“ Jo, já sloužím. Ale komu?

Český rozhlas uvádí třídílnou investigativní dokumentární sérii Operace Viking, která mapuje skutečný případ československé špionážní akce ve Švédsku, včetně příběhu bývalého agenta Mirka Kořínka Köverberga, jenž za účast v operaci skončil ve vězení. Série ukazuje, jak rozvědka pronikla do vedení švédské armády a získávala citlivé informace o NATO. 

České muzeum stříbra v Kutné Hoře otevírá unikátní výstavu „Lesk a bída. 300 let od poslední mince Vlašského dvora“. Expozice na Hrádku mapuje období let 1300–1726 a připomíná tři století od ukončení ražby v nejvýznamnější české středověké mincovně.

Velikonoce jsou vnímány jako svátky klidu, naděje a jarního probouzení. Historie i současnost ale ukazují, že i takto pevně ukotvený svátek dokáže připravit momenty, které mají k poklidnému rozjímání daleko. Zatímco některé společenské přešlapy se staly legendárními, jiné iniciativy ukázaly, že tradice se dá pojmout moderně a smysluplně.

Vážení spoluobčané, přinášíme vám důležitou zprávu. Nastal čas odložit sobectví a otevřít nejen svá srdce, ale především své chladničky. Vláda ČR tímto oznamuje, že od dnešního dne vstupuje v platnost vyhláška o povinném sdílení nedojedených pokrmů, familiárně nazvaná jako projekt Sousedský kous. Už žádné oschlé patky chleba v koších, už žádné tajné vyhazování jogurtu, který vám prostě přestal chutnat. Odteď je každé vaše sousto věcí veřejnou.

Příběh nejznámější české narkomanky Katky zná díky časosběrnému dokumentu Heleny Třeštíkové téměř každý. Sledujeme v něm postupný rozklad lidské bytosti, který trvá desítky let. V pozadí tohoto tragického příběhu se však odehrál tichý zázrak. Katčina dcera Tereza, která přišla na svět v těch nejhorších možných kulisách, dnes žije životem běžné mladé ženy. Jak je možné, že stejná rodina vyprodukovala dva tak odlišné příběhy?