Cestování prý rozšiřuje obzory, ale ruku na srdce – většinou se nám nejdřív pořádně rozšíří zorničky, když před námi přistane talíř s něčím, co má víc nožiček, než kolik má průměrné české fotbalové mužstvo. Odmítnout nabízené jídlo je obvykle nejvyšší urážka, ale někdy se můžeme dopustit společenského faux pas, aniž bychom to jen tušili. Jídlo v cizině zkrátka není jen o kaloriích, je to vysoká škola diplomacie. A nejde jen o špatně položenou vidličku a naši mezinárodní ostudu.

Náš nejoblíbenější hrnek o nás cosi vypovídá. Může se jím stát takový, který má pro nás zvláštní hodnotu, např. nám ho darovala milovaná babička. Pokud si ale budeme vybírat šálek jen podle barvy a tvaru, je to jiné. nad praktičností začne převažovata intuice. A ta nám bude našeptávat něco z nitra. Nejde tu o jen o praktičnost, ale o mikrokosmos našeho já.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze je oslavou lidské tvořivosti v její nejrozmanitější podobě. Program pro roky 2026 a 2027 byl sestaven jako cesta skrze staletí, kde se potkává precizní historické řemeslo s odvážnými autorskými vizemi současnosti. Cílem bylo vytvořit prostor pro dialog. Jak se na prahu modernity propojovala grafika s tehdy mladým médiem fotografie? Skrze retrospektivu Jindry Vikové nahlédněme na nadčasový archetyp ženství. Velký výstavní projekt věnovaný váze nám zase připomene, že i ten nejobyčejnější předmět denní potřeby v sobě nese hlubokou kulturní symboliku a příběh naší civilizace.

V poslední době si tu a tam povídám s AI. Často mi poradí dobře, ale občas mi podá zcela nesmyslnou informaci. Jak tento obsah roztřídit? Snažím se ji učit. Požádala jsem ji, aby mě informovala, pokud si není odpovědí jistá, že ji pouze z něčeho odvozuje, ale nemusí to být nesporný fakt. Naposledy jsme spolu tuto chybovost opět probíraly, a to v souvislosti s překladem slova "khmoach" z khmérštiny, kdy mi dvě různé AI podaly různé informace (Gemini tvrdila, že je to strašidlo, druhá, že je to polévka). A pak jsme si chvíli povídaly o tom, jak často se jí stává, že "halucinuje". Toto je její reakce.

 

Cesty vědy, hranice, víry – tak se jmenuje nová výstava Českého muzea stříbra, která připomíná 400 let od příchodu jezuitského řádu do Kutné Hory. Výstava začíná 3. března na Hrádku a symbolicky se tak vrací na místo, kde kdysi sídlil jezuitský seminář. Návštěvníkům představí jezuity: vzdělance, misionáře i hluboce věřící osobnosti, které výrazně ovlivnili duchovní i kulturní podobu města. K vidění bude více než 50 exponátů ze 17. a 18. století – od uměleckých děl a vzácných tisků, až po exotické předměty z cizokrajných misií jako je indiánská čelenka nebo náhrdelník z opičích zubů. Výstava připomene i statečnost jezuitů během dramatické morové epidemie. 

Fuerteventura je spolu s Lanzarote nejméně zelený Kanárský ostrov. Všude kolem jen samý písek, skály a moře, což je pro  turisty, nikoliv plážové povaleče, trochu zvláštní destinace. Má však své jedinečné kouzlo, obrovský jednotvárný prostor všude kolem s sebou přináší silný pocit svobody. Letošní zimní návštěva Fuerteventury s sebou přinesla ještě jeden efekt navíc. Viděli jsme zase po několika týdnech slunce! Zatímco Čechy svírala ve svém depresivním oblečku mlha, tady nás čekala obloha všech barev a všech typů mraků. I kdybych celou dovolenou strávila na parkovišti u letiště, byla bych spokojená. Jako bych opět mohla normálně dýchat... 

Česká republika se v celoevropském srovnání ocitla na nelichotivém posledním místě v hodnocení rozvoje cyklistické infrastruktury. Vyplývá to z reprezentativní studie Shimano State of the Nation Report 2025, která v únoru 2026 přinesla data od 25 000 respondentů z celé Evropy. Zatímco sousední země vykazují pozitivní trend, česká veřejnost vnímá situaci skepticky.

Pokud chceme jako lidsto přežít, musíme být mnohem aktivnějýší. Ochrana přírody v příštích sto letech už by neměla jen o třídění odpadů, což by mělo být už dávno zcela samozřejmé, ale o totální transformaci toho, jak jako lidstvo fungujeme v rámci planetárních limitů. Pokud chceme zastavit statistiky vymírání, o kterých jsme mluvili, musí se ochranářství posunout od defenzivy k ofenzivě.
 

Po úspěšném debutu se v termínu od 20. do 26. dubna 2026 vrací celostátní SWAP Festival. Druhý ročník této iniciativy opět propojí stovky lokálních pořadatelů v desítkách měst, a to pravděpodobně i na Slovensku. Cílem je dát nepotřebným věcem z domácností nový smysl a podpořit principy cirkulární ekonomiky bez nutnosti nové výroby.

Jana Brejchová (20. 1. 1940 – 6. 2. 2026) zemřela včera. Tato krásná dáma nebyla jen herečkou; byla fenoménem. Její kariéra, trvající přes půl století, zrcadlila proměny českého filmu – od naivních dívčích rolí padesátých let přes intelektuální hloubku nové vlny až po zralé, psychologicky složité postavy.

Tato malá slečna se jmenuje Adriana, ale pro všechny je to Žížalka. Je jí 15 let a od svých 9 měsíců žije v úžasné pěstounské rodině. Její životní trable však pokračují jinde. Loni v říjnu jí lékaři diagnostikovali rakovinu tlustého střeva. V současné době s nemocí statečně bojuje. V nemocnici tráví hodně času, a tak jí pomalu utíká a každé povzbuzení by pro ni bylo dalším impulzem. Moc ráda také dostává pohledy, takže pokud byste mohli tento dobrý skutek udělat, velmi byste ji tím potěšili. Kromě toho miluje Adrianka drátkování a z drátků a korálků vyrábí neuvěřitelnou krásu.

Dříve se tradovalo, že když ptáci snědí syrovou rýži, ta v nich nabobtná a úplně jim ucpe trávení. To je nesmysl. Ptačí žaludek si se syrovou rýží poradí úplně stejně jako se semínky – rýže v něm nenabobtná tak rychle ani v takovém objemu, aby ptákovi ublížila.

Kteří ptáci ji ale budou jíst a pro které je vhodná spíše předvařená a nesolená (což je nejdůležtiější) rýže?

Vynechání snídaně je téma, které se v posledních letech posunulo od striktního „nejdůležitější jídlo dne“ k vědecky uznávanému konceptu přerušovaného půstu (intermittent fasting). Ne pro každého je ovšem tento systém vhodný. Co se při přerušovaném půstu směrovaném na ráno stane s vaším tělem, závisí na vašem celkovém životním stylu a na tom, jak metabolicky flexibilní váš organismus je.