Známý spisovatel a vodák Zdeněk Šmíd (1937-2011) tragicky zemřel při potápění na Seychelách a následkem toho nikdy nedopsal paměti. Sice je začal, ale dostal se jenom ke dvanáctému roku života, a když knihu vloni v Plzni přece vydávali, příhodně doplnili sedm  existujících kapitol vzpomínek (poslední se jmenuje První poválečná léta) velikou spoustou dalších textů z pozůstalosti, a to včetně hned dvou bezvadných divadelních her (jedna je o Robinsonovi), pěti próz i včetně Dobytí Jericha a Smutku pána džungle, dvou scénářů a šestadvaceti písňových textů a básní, což je mj. Malej českej Vinnetou, Poplujem spolu, Temný vody, Vodácká holka, Pohřební song pro cikánského krále, Song pro Stanislava Holého a Song o nevyhnutelnosti.

Osmdesát vražd k vyluštění tužkou, dva fiktivní rozhovory s nacistickými zločinci a příběh muže na cestě. Čtyři knihy, které jsem četla v září, spolu na první pohled nemají nic společného.

Zrovna vychází kniha Divadlo Járy Cimrmana: šedesát let vyprodáno, jejímž editorem je autor magisterské diplomní práce o souboru Tomáš Maleček (*1996). 16. září 1966, tedy víc než před šedesáti lety, byl Cimrman poprvé zmíněn ve sdělovacích prostředcích, a to rozhlasem v tzv. Nealkoholické vinárně U Pavouka. Jeho jméno tenkrát vymyslel dramaturg a spisovatel Jiří Šebánek (1930-2007) a vlastně tady ani nemuselo být, kdyby nebyl Šebánek sportovním fanouškem. Jak to?

Nezapomenutelná herečka Nasstasja Kinská, známá nejen komedií Nevěrně tvá, inspirovala Nastasju s jedním S a román KONEC ZRCADLOVÉHO BLUDIŠTĚ, sestávající ze dvou dobrodružství OCHRÁNCI MORČETE a NASTASJA.

V září 2026 vyšla sbírka patnácti povídek Emila Trévala (1859-1929) Vyvrácené duše. Autor se narodil na Slovensku (Prešov) a byl v letech 1919-1927 vrchní zdravotní rada na Žižkově. Předtím pracoval (od roku 1883) jako lékař. Hodně psal a mezi vzory jeho byl Ibsen (1828-1906) nebo Dostojevskij, zesnuvší, když bylo Trévalovi jedenadvacet (1881).

V září 2026 prvně vyšla jedna z nejlepších a nejstrašidelnějších knih Stephena Kinga Bouře století. Jak ji vymyslel?

Autoimunitní onemocnění trápí čím dál více lidí a jejich počet stále roste. Kniha Pokusnej Motýlek na tuto skutečnost reaguje osobní výpovědí, která nezůstává jen u popisu nemoci – stává se průvodcem po vnitřním světě strachu, intuice, traumat i citlivosti a v mnoha ohledech přispívá k duševní pohodě čtenářů.

 

Ladislav Klíma (1878-1928) nikdy nedopustil, aby mu školní docházka překážela ve vzdělání. Za to ho (jak se vám líbí) můžeme obdivovat, za to ho můžeme ignorovat a můžeme jím, jak hrdlo ráčí, pohrdat, ale to je vše, co se dá dělat proti aktuální existenci jeho šestisvazkových Spisů.

Představte si místo, kde ještě před pár desítkami let voněl čerstvě upečený chléb, ze školy se ozýval dětský smích a na návsi stála staletá kaplička. Dnes tu nenajdete jedinou celou zeď. Pohraniční hvozdy, vojenské újezdy i temné hladiny přehrad pohltily stovky osad a vesnic, které byly vymazány nejen z map, ale často i z lidské paměti.
Vstup do světa zaniklých obcí není jen exkurzí do historie, je to setkání s duchy naší vlastní minulosti.
Jiří Padevět se ony "duchy" snaží ve svém trojdílném svazku dohledat. Společně z nimi i jakékoliv pozůstatky lidských otisků v místech naší republiky. 

Janu Mašatovi bylo 4. září 2026 padesát a dostal nápad: udělám detektivem chlapa na vozíku.

Karl May (1842-1912) vysnil tolik hrdinů, až se to někdy plete. I Old Firehanda a Old Surehanda. Ten je nejzáhadnější. Nechápeme dlouho, co jej pohání prérií. Koho hledá? Ani Vinnetou a jeho bílý bratr Old Shatterhand to zprvu nechápou, ale finále eposu pravdu rozkryje.

Představa, že jsme výhradními strůjci svého osudu a každé naše rozhodnutí vychází z autonomní svobodné vůle, tvoří základ moderní společnosti, soudnictví i lidské morálky. Víra v možnost svobodné volby je pro většinu lidí naprosto přirozená. Právě do tohoto hluboce zakořeněného přesvědčení se však čelem opírá americký neurovědec Robert Sapolsky. Ve své ambiciózní knize Máme na vybranou? s podtitulem Otázka svobodné vůle z pohledu moderní vědy staví čtenáře před nelehkou výzvu: zpochybnit vše, co si o svém vlastním rozhodování dosud mysleli, a přijmout myšlenku, že naše chování je předurčeno biologií.

Řeknu-li „slovesný folklor“, většině asociuji nudu. Omylem. A badatel Jaroslav Otčenášek (*1974) vydal toto léto 2026 slovník právě takového typu. Má dvě části Termíny a Postavy a zábavné jsou obě, i když to nebyl první účel.