Uběhne letos devadesát let od prvního vydání Lovecraftova Stínu nad Innsmouthem a někdo mi poví, že je banální to připomínat, ale Howardu Phillipsi Lovecraftovi (1890-1937) vůbec žádnou jinou knihu během života nikdo nevydal, zatímco dnes je to autor natolik kultovní a vzývaný, že stál Stín nad Innsmouthem japonskému kreslíři Gó Tanabemu (*1975 v Tokiu) za obrovskou práci a máme teď jeho objemný a neuvěřitelně detailní komiks o 444 stránkách; zrovna vyšel česky.

Na přelomu roku vyšla - s loňskou datací 2025 - čtyřsetstránková monografie Tomáše Prokůpka a Martina Foreta Komiks a reklama.
Je překvapivě pestrou historií české tiskové reklamy… ve vztahu k obrázkovým seriálům. Zdánlivě začíná - přesně - rokem 1900 - a zrovinka zde autoři dokládají zveřejnění prvního komiksového inzerátu u nás. Přece se však odpovědně vracejí i do století devatenáctého a reklamu jako takovou analyzují dosti zevrubně a i včetně vyvolávání. Avšak propagátoři čehokoli brzy a dlouho vyvolávat nechtěli, a tak na stránkách časopisů využívali třeba zavedené už hrdiny (Holmese, Cliftona, Chaplina), aby je rychle nasadili vlastní aktéry.

Spisovatel, autor science fiction a talentovaný výtvarník Dan Černý (*1982) je dnes jediný český kreslíř, který je zaháčkován jako výkonná síla v americké společnosti Disney. Sice tam možná málo platí, ale nevyloučil bych ani opak. Pro české recipienty teď Dan připravil - i díky tomu  "jobu" - komiksovou knížku Pasti plné zlata, přičemž scénáře i kresby jsou od legendárního Carla Barkse. A publikace obsahuje právě ty příběhy kačera Skrblíka (a jeho prasynovců), jež prý inspirovaly George Lucase a Stevena Spielberga při tvorbě Indiany Jonese.

Čtyřlístek jeden čas vycházel ještě častěji než teď, ale drží se, ač je u řady lidí v jistém opovržení, jak jsem zjistil. Začátky na konci let šedesátých jsou vzdálené a ceny těchto starých čísel dnes „astronomické“, což se netýká jen první (ještě nečíslované) dvanáctky sešitů, ale i desítek dalších.
Například taková třináctka (1971). Jmenuje se Dáma s krokodýlem a titul je jméno obrazu, který hrdinové chrání. Jsou v zájmu případu přestrojeni za mušketýry a pomáhá jim jistý Sherryk Holmepes: dohromady tedy zajímavá kombinace kordů, šermu a lulky.

Jako většina lidí zkoušel i spisovatel Ondřej Neff kreslit komiksy už v dětství a příkladem zůstává jeho (do jisté míry neumělý) seriál Robot Joe.
Později se potkal s Kájou Saudkem (letos je deset let od Kájovy smrti) a vytvořili působivé obrázkové seriály Arnal a dva dračí zuby, Slavkovská romance, Příhoda na mostě a Štěstí. Jak Neff připomíná, vždycky připravil „podrobný rozkres všech obrázků a jejich rozložení na stránce. Čili storyboard. „A jelikož sám rád kreslím, napadlo mě, že vytvořím příběh o Pérákovi.“

Ani nás to jako děti nenapadlo, ale Asterix byl na začátku psán a kreslen tak, že je titulní hrdina pán oné vsi odolávající Římu.

Čteme-li, sami si každý za sebe představujeme líčené vize. I tak jedná každý tvůrce komiksu, když se vize odhodlá nakreslit. Někdy nám padá do noty, jindy méně, potřetí má natolik mocné vidění, že si na své původní představy z podzámčí (spolu s havrany) ani nevzpomeneme. Víckrát ne!
To se může státi také nad černobílou knihou Japonce jménem Gó Tanabe Věc z temnot a další příběhy H. P. Lovecrafta (česky 2025).

Obrázkový seriál o Dušínovi, Metelkovi, Hojerovi, Červenáčkovi a Rychlonožkovi vyšel poměrně nedávno v restaurovaném vzezření - a v prosinci 2024 přichází ještě doplnění. Je to stejně upravený svazek (jako dva předchozí) nakukující pod ruce tvůrců. Objemná kniha o jejich přístupu vypovídá textem i prostřednictvím obrázků a je to příběh sestávající z tří epoch.

Podzimní úbytek světla na nás všechny působí pesimisticky. Ubývá nám energie. Dokonce i balónek má sebevražedné myšlenky... Jak se s nimi asi vypořádá?

V Pulp Fiction, to si pamatujeme, zpřeházel Quentin Tarantino (*1963) kapitoly. Ku prospěchu věci. Jistě i proto se komiksový scenárista Michele Botton rozhodl prohodit pořadí svého čtyřdílného vyprávění o jeho životě, které nakreslil Bernardo Santiago Acosta (a letos v Miláně vydané album již je na českém trhu).

Útočilo někdy Bratrstvo Kočičí pracky na Rychlé šípy férově?

Zdá se, že ne. A přece! Objevil jsem nejméně jeden takový případ. Nu, objevil je "přílišné" slovo - a ve většině ten příběh známe. Bratrstvo Kočičí pracky jinak bývá všeobecně bráno co symbol zlovůle a jde o (tři) výlupky všech nectností. K tomu i špindíry. Přesto... Výjimkou je pokračování obrázkového seriálu ze 4. února 1947 zvané Trampoty s Metráčkem.

Znáte to. Sluníčko svítí, stupně na teploměru nemilosrdně přibývají a vaše soustředěnost každým stupněm malinko klesá. Tu bichli, která má bezmála šest set stran, odsunete na dlouhé zimní večery. Místo toho se nabízí sáhnout po útlém komiksu. Můžete přelstít ten ospalý mozek, že si vlastně ani nečtete. Jen si prohlížíte obrázky. Navíc si takový komiks můžete přibalit na výlet. Ani neucítíte, že ho máte v batohu. Vybrala jsem několik tipů na nenáročné japonské komiksy, lépe řečeno mangy.

Kája Saudek, nejvýznamnější český komiksový tvůrce a zakladatel "saudkovské" komiksové školy, je osobností, která zanechala trvalou stopu v české kultuře. Jeho výjimečné výtvarné dílo obohatilo nejen svět komiksu, ale také filmu, literatury a televize. Podívejme se na jeho život a dílo, a to zejména z pohledu současného tvůrce.