Chcete získat rychlou, i kdyby neodbornou informaci o filmu? Užijte stránek http://www.csfd.cz/. Asi je znáte. Zabývají se jak filmy, tak televizními seriály a u každého díla najdete stručný „Obsah“ a většinou i „Komentáře uživatelů k filmu“. Píši většinou. Dojdete totiž na dost děl, kterým se komentáře nedostalo. Zatím. Nikdo z „uživatelů“ databáze je ještě neviděl, anebo třeba viděl, ale tak strašlivě dávno, že o nich už nedokáže smysluplně napsat.

Věnujme se ale těm komentovaným. A pokusme se komentáře posoudit. Zkusme i vyvodit, do jaké míry má či nemá vůbec smysl se komentáři řídit při sledování DVD, videa, televize... či filmového plátna v multikině. Ale ještě předtím dodejme, že komentátoři hvězdičkují a že buď neudělí žádnou hvězdu („odpad“), nebo jednu, nebo dvě... nejvíc pět. Přičemž si vpravo nahoře na stránce lze přečíst, kolik procent získal ten který seriál či film...

Komentátoři databází, a to je, prosím, první podstatný postřeh, jsou většinou lidé, kteří mají... Buď dost času, anebo čas intenzivně naplňují shlížením filmů, přičemž někteří zřejmě moc nečtou a tvrději řečeno, někteří podle mého odhadu nečtou vůbec, zatímco (a raději) shlížejí i ta nejpodřadnější filmová díla. A televizní. A tak vyplňují čas. To neodsuzuji, naprosto ne, a naopak uznávám, že jako lidé býváme unaveni z práce a dožili jsme se vůbec doby tzv. vizuální, kdy už jsou veškerá podstatná literární díla přetavena v obrázky, často i kvalitně a obvykle vícekrát. Kdo ví, možná už opravdu nestojí za to příběhy „jen“ číst. Nevím. Ale každý si rozhodně může vybrat a dovolte ještě postřeh o NADHODNOCOVÁNÍ.

Myslím, že se objevuje u některých dějově komplikovanějších televizních seriálů a filmů a mladší hodnotitelé se jej dopouštějí právě proto, že nečtou knihy, a jelikož nečtou knihy, počne jim při sledování filmů časem „cosi“ chybět. Ono COSI posléze najdou v příbězích se složitějšími scénáři, kde nejde tolik o obraz a překvapeni jaksi tím, že nejde tolik o obraz, adorují podobní vnímatelé upovídaná (a tedy méně filmová!) díla, ale neuvědomují si, že to, co tak stavějí na piedestal, bylo v oblasti kvalitní beletrie úplně běžnou rovinou a většinou už podrovinou.

Opakuji, že mi však nečtenáři nijak nevadí. Nemám s nimi problém a ani ne s lidmi, kteří nečtou knihy úplně ze zásady. Sám zase skoro neposlouchám vážnou hudbu (musím přiznat) a jsem taky ochuzen. Možná ji už poslouchat nikdy nezačnu, ale dokážu tu situaci srovnat právě se situací nečtenáře. Taky nečtenář je ochuzen, tuší to, ale nejspíš „nikdy nezačne“. A ještě jinými slovy, sice čte, ale časopisy a mnohdy ještě určitého typu. K tomu připojme filmové titulky, programovou nabídku, internet... Hm... Opravdu nečtenář?

Ale neodbočujme. Přesuňme se radši k té menší skupině hodnotitelů na databázi, kteří až překvapivě deklarují: „Čtu!“ Dotyční našli čas i chuť nejen koukat, ale i.... A srovnávají pak logicky snímky s předlohami a konstatují mnohdy: „Ale předloha byla lepší.“

Jindy, méně často, jsou zas mínění, že byla horší. Tak například hodnotitel považuje Kingovu krátkou povídku „1408“ (z knihy Všechno je definitivní) za slabou, ale film chválí. Je to věc názoru a osobně vnímám dotyčný film jako spíše nadprůměrný, ne-li podařený, ale nemyslím si, že by byla povídka horší a mám dokonce dojem, že v některých aspektech zůstává hrůznější, což bylo hlavním Kingovým cílem, a je tedy lepší.

Někteří hodnotitelé pak - k mému příjemnému překvapení - píší, že si knižní předlohu přečetli dodatečně. Nu... Ideální filmoví diváci, ideální to příjemci příběhů, a pokud tihle „gentlemani databáze“ shledají, že je román (dejme tomu Talentovaný pan Ripley) lepší než adaptace (v tomto případě vznikly už dvě), reagují dvojím způsobem. Buď uberou hvězdičku (hvězdičky), nebo konstatují, že tu „jde o samostatné subjekty“. Dva. A ani trochu nepřihlížejí k vyšší kvalitě předlohy. Kdo má pravdu?

Tak - samozřejmě – otázku nelze klást, sám bych ale hlasoval pro „B“. Je to, říkám, nepochybně správnější, ne-li jediný správný přístup, přičemž je zajímavé (i když asi očekávatelné), nakolik se můžou lišit nejen názory na ten či onen film, ale i názory na jeho vztah k předloze. Tak např. vládne – spíš - mínění, že je Coppolův Dracula vynikající, a to hlavně výtvarně, a že film strčil do kapsy původní Stokerův román. Hm. Jenže vnímaví čtenáři postřehli, co bylo z filmu vypuštěno a považují knihu i dnes dál za daleko lepší než její „nejlepší“ zpracování.

Podobně je tomu u filmu Interview s upírem. Je podle bestselleru Anne Riceové ze sedmdesátých let (kniha působí nezfilmovatelně) a někdo ho dokonce považuje za jeden ze dvou vůbec nejlepších upířích filmů nové doby (i když tím nejlepším vůbec asi zůstane němý Upír Nosferatu)...

No, dobrá. Máte ovšem i filmy, kde je přihlížení k předloze OPRAVDU bezpředmětné. Jaké?

Vzpomene si - třeba - dnes ještě někdo, že taky Zorro Mstitel měl literární, tedy vlastně brakovou předlohu? V podobě povídky? Ba že má více předloh? Těžko. A rovněž porovnání filmu Jules a Jim s románovou předlohou je sice možné, ale i naprosto zbytečné. Dotyčná kniha patří prostě k těm, které by zapadly, kdyby ji neproslavil režisér Truffaut, oproti tomu román Sběratel by nezapadl a bez debat je významnějším uměleckým počinem (spisovatele Johna Fowlese) než filmová adaptace, přičemž i ona je zdařilá. Ale opět se, varuji, dostáváme na tenký led subjektivního vnímání. Nad Česko-Slovenskou filmovou databází bych přesto chtěl vyjádřit nadšení. Dobře, že existuje. I tak ale, prosím, nepouštějme z mysli jedno: jde o dost malý vzorek názorů.

A jsou to názory většinou inteligentních lidí, mnozí se však bezpochyby často a pořádně utnou.
A ne? Kupříkladu francouzská komedie Velký šéf je podle mého názoru velice zdařilým filmem, a přece ji někteří hodnotitelé odbývají, moc rádi by do ní „podstatně stříhali“ a jeden borec dokonce ubral hvězdičku z toho důvodu, že „nikdy neměl rád Belmonda“. Hm. Jenže... i tak je to v pořádku a neštěstím stala by se teprve chvíle, v níž by individuální názory kdokoli cenzuroval.