Anglický spisovatel John Fowles píše ve srozumitelné eseji Strom (česky kdysi vyšel i jako samostatná knížečka), že neumí popsat úplně všechno (i když je tak dobrý, že napsal i Sběratele) a že tři podle něj nejpodstatnější nepopsatelné věci na světě i v literatuře jsou, aspoň podle něj, vesmír, moře a les.
Zapomněl určitě na město. I když… Možná ne.

I "obrovský město" je přece samostatný vesmír - a my rakety – a samotným vesmírem pro sebe může být i jen čtvrť.

Stínadla, třeba. Dejme tomu. Stínadla Jaroslava Foglara, kde bylo nebezpečno.
Sotva že šlo projít. Rychlé šípy se v tamních uličkách klepaly, nebo chcete-li se chvěly před potenciálními útoky Vontů… a kráčelo stále o město, ale… vlastně o les. Divoký. A buď se jmenoval podle popraviště nebo podle stínů, to nevíme, o to se vedou mezi foglarovci spory, ale dokonce v poledne tam vládlo šero… a šlo se ztratit. Možná i v dospělém věku.

To jde i dnes, ale ve skutečnosti, říkám, nebylo stínadelské město ani vesmírem ani lesem. Ničím z toho. A řekl bych, že bylo nejspíš mořem.

Dokonce existují i zcela konkrétní důkazy. Na jednom z obrázků v kresleném seriálu o Rychlých šípech touží Bratrstvo, aby Bohouš – jako řádný člen – už cosi konečně vyzradil, a Bohoušek sice svolí, ale předtím ještě zatvrzele škemrá a prý: „Bú! Ale chci za to mušli, kterou jste našli ve Stínadlech.“ Takže právě tady Foglar nejspíš bezděky vystihl i podstatu nepopsatelnosti!

Záhada hlavolamu - ilustrovaná Janem Fischerem - začala v melantrišském Mladém hlasateli vycházet 30. srpna 1940… a tedy právě před sedmdesáti lety.

^{Ikona: kosmas.cz}