Není to (ještě) tak dávno, co jsem jakožto vysokoškolská studentka zaslechla na zastávce pražského metra jakéhosi pána, jenž si čekání na soupravu krátil hlasitým lamentováním nad „tím, kam jsme to dopracovali“. Prakticky ve stejnou chvíli padl můj zrak na promítací plátno zavěšené na zdi tunelu, oznamující mezi novinkami toho dne, že „další česká značka byla výhodně prodána zahraničním investorům“. Rozprodání českého „know-how“ tvoří však jenom špičku ledovce, který pozvolna, nebojím se napsat, pokryl Českou republiku. Čeština protkaná množstvím anglických výrazů, cize znějící posty na nichž pracujeme. Upadající zájem o kulturu a národní dědictví.

Přestože osobně nepatřím mezi příznivce Václava Klause, jeden z jeho posledních projevů, v němž prezident vyjádřil rozhořčení nad naší pozvolnou ztrátou vlastní identity (alespoň já jsem to tak pochopila), rozhodně stojí za zamyšlení. Kdo vlastně jsme? Je současný stav splněnou vizí našich předků? A co na to generace dnešní?

Je bez diskuze, že rok 2011 se jistě do českých dějin zapíše. Poté, co „sociální mejdan skončil“ nastává doba úsporných řešení. Mimo jiné takových, která opět snížují důvěru českého občana v naplnění jeho základní práv.

Jakkoliv nepříjemné se může otevírání podobných témat s příchodem nového roku zdát, nezbytnost takového počínání popřít nelze. Mlčením a ignorací neutěšeného stavu, v němž se momentálně naše země nachází, se totiž nevyřeší nic. Také proto budeme rádi, pokud nás v našem smělém počínání podpoříte a kromě redakčních článků na dané téma přispějete svojí troškou…do Rozhledny.

Přes nepříznivé prognózy doufejme, že na rok 2011 budeme nakonec vzpomínat spíše v dobrém, a že se budeme i nadále společně na Rozhledně setkávat u zajímavých článků a témat, která nás baví a někdy i dost možná „prosvětlují“ šeď každodenních, ne vždy příjemných, zpráv.

Děkujeme vám za vaši přízeň a jménem celé redakce Webmagazínu Rozhledna, všechno dobré, hodně zdraví a sil do nového roku!