Mimořádnou možnost mají nyní televizní diváci nahlédnout do tvůrčí dílny známých belgických filmařů bratrů Dardenneových - Jean Pierra (*1951), vystudovaného herce a Luca (*1954) absolventa filozofie. Od začátku točí bratři své filmy spolu a to od sociálně zaměřených dokumentů až k celovečerní hrané tvorbě. U všech svých zatím devíti filmů jsou bratři rovnocenně podepsáni pod scénářem, režií i produkcí. Jejich tvorba našla ocenění i na světových filmových festivalech, např. snímky ROSETTA (1999) nebo DÍTĚ (2005) získaly Zlatou palmu v Cannes. Posledně jmenovaný film o nezodpovědných mladistvých rodičích se dostal i do české distribuce.

Film MLČENÍ LORNY z roku 2008 později dostal pouze do sítě kin filmových klubů. Albánka Lorna, ač vdaná, dostane "kšeft" - zbavit se svého manžela (nejlépe ho jako feťáka předávkovat) a vzít si bohatého Rusa, který také touží po tom stát se Belgičanem. Vše se ale pořádně zamotá, do hry vstoupí domácí násilí, těhotenství, konec kšeftu s Rusy a strach o vlastní život... Stejně jako v celé tvorbě bratří Dardenneů i v tomto snímku je v centru pozornosti trýzněná lidská bytost, člověk se svou nepopiratelnou a nezpochybnitelnou důstojností. Dardenneové se záměrně zaměřují na příběhy lidí ze sociálně slabších vrstev společnosti – na nezaměstnané, na imigranty, na manuálně pracující. Jejich filmy se vyznačují věrným zachycením reálií a přesností v sociálním ukotvení postav. Jean-Pierre a Luc svými díly chtějí poukázat na možnost pozitivních změn v člověku, na možnost nápravy, odpuštění, zřeknutí se zla ve jménu univerzálních lidských hodnot (vycházejících z křesťanství) a věří v potenciál lidské dobroty. Kdosi to charakterizoval slovy, že mají za cíl ve svých postavách „nacházet stopy člověka a stopy naděje, kterou v něm nelze potlačit“. Charakteristická je pro ně práce s kamerou, která se doslova „lepí“ na postavy, pronásleduje je, je velice dynamická – jakkoli je v MLČENÍ LORNY přece jen klidnější a uměřenější. Jejich úsporný styl je také téměř bez hudby.

Počátek vzniku MLČENÍ LORNY sahá na konec roku 2002, kdy spolu bratři Dardenneové poprvé mluvili o svém příštím filmu. Jean-Pierre slyšel od sociální pracovnice příběh jejího bratra – feťáka. Tomu Albánci nabídli sňatek s mladou albánskou prostitutkou výměnou za 200 000 belgických franků (asi 5 000 euro). Herečky Arty Dobroshiové si bratři Dardennové všimli již ve dvou albánských filmech (my jsme ji měli možnost poznat v česko-albánském snímku SMUTEK PANÍ ŠNAJDEROVÉ), které jim kdosi dal na DVD, ale protože si ji nedokázali zcela jasně zasadit do role, rozhodli se udělat casting v Tiraně, ve Skopji a v Prištině. Arta, žijící v Kosovu, neuměla francouzsky, a tak se při svém dalším příjezdu do Belgie jazyk učila více než měsíc a půl trvajících zkoušek. Ale mluva není nejdůležitější. Dardenneům totiž velice záleží na fyzickém projevu herce, na jeho tělesnosti a na pohybu. V té chvíli pro ně byl důležitější způsob, jak drží Lorna hrneček nebo jak nasedá do taxíku. Bratři Dardenneové chtějí skrze pečlivou práci s tělem herce dosáhnout toho, aby se herci vzdali vědomí sebe sama i svých navyklých způsobů hraní. Před filmem dělali pečlivý průzkum o fingovaných sňatcích a také mezi psychiatry, kde si ověřovali drogovou závislost a její léčení. Podle odborníků ale každý závislý reaguje jinak a jedinými společnými příznaky jsou fyzické bolesti a různé dysfunkce organismu. A tak s představitelem Claudyho hercem Jerémie Rénierem (známe ho z role skinheada ve filmu V BRUGGÁCH) pracovali Dardenneové především na fyzické stránce celé věci. Jérémie zhubl o 13 kilo, která během natáčení částečně opět nabral kvůli scénám po opuštění nemocnice.

TÉMA IMIGRACE
Problematika imigrace není v evropském filmu nijak nová. V české distribuci jsme měli možnost zhlédnout např. film NÁHRADNÍ DÍLY (Slovinsko 2003) Damjana Kozoleho, ŠPÍNU LONDÝNA (VB 2002) Stephena Frearse nebo dva filmy tureckého režiséra žijícího v Německu Fatima Akina PROTI ZDI a NA DRUHÉ STRANĚ. Kromě nich je možno odkázat i na tvorbu Kena Loache nebo švédského režiséra Lukase Moodyssona.
Na snímcích Arta Dobroshiová a Jerémie Renier
Foto:csfd.cz, fdb.cz