21. ledna bychom měli všichni zapálit svíčku za paní Němcovou. Právě před 150 lety naposledy vydechla.

S paní Boženou jsem se poprvé setkala ve škole. Později jsem slyšela na její adresu nepěkné věci a dokonce mě iritovalo, že měla čtyři děti a milence. Přirozeně mě zajímalo, jestli byla ve skutečnosti tolik hrozná a odsouzeníhodná, nebo se všichni mýlí a pouze pomlouvají. Oné záhadě jsem se rozhodla přijít na kloub.

Vybavuji si chvíli, kdy jsem se někdy před 16 lety začetla do jejích dopisů, myslím, že se ta knížka jmenovala Dopisy lásky. Pak jsem si začala půjčovat různé biografie a podobné publikace. 
 
V průběhu času jsem se seznámila s vnučkou nejmenovaného historika, která mi vyprávěla, že Němcová zavírala děti doma a nechávala je o hladu. Sousedé jim prý přes okénko podávali něco k snědku. Bohužel jsem toto svědectví na papíře neviděla. Ano, rodina často hladověla, protože Němcová neuměla hospodařit. Nicméně k podobným povídačkám si zachovávám střízlivý odstup.
 
Zklamala mě ale návštěva Ratibořic. Údolí vypadá půvabně, přesto se blíží podobě knižní Babičky, než skutečnosti. Jde o skanzen, který velice výrazně ovlivnil romantický příběh, než aby vypovídal o opravdovém dětství malé Barunky.
 
A tak je to u paní Boženy téměř se vším, mnohé se zahalilo do oparu růžového obláčku, z čehož nakonec vyšla jako krásná chudinka, které všichni ubližovali a nejvíce její manžel.

Tuto legendu vlastně média a některé knižní eseje šíří dál. Každá lidská povaha skrývá ale dobré i špatné stránky, paní Boženu nevyjímaje. Právě proto jsem jí věnovala kapitolu ve své knížce Spisovatelky a Erós. Chtěla jsem nabídnout jiný pohled, který se neslučuje se zmíněnou legendou.
 
Němcová byla první významná spisovatelka, která psala krásnou češtinou. Nezáleží na tom, komu a kdy se vlastně narodila, za podstatný považuji její odkaz. Patřila k  výjimečným ženám, které by měly a mají problémy v každé době.
Ono totiž vždycky platilo, že vymykat se průměru se příliš nevyplácí.
 
 
_{^{ikonka: wikipedia.org}}