Ladislav Hampl, Pavel Liška, Ivan Lupták, Leoš Noha nebo Marie Spurná vás vtáhnou do prostředí zlodějů, podvodníků, veksláků, gamblerů, prostitutek, pasáků, narkomanů, drogových dealerů nebo vězňů v Praze. Jak obsazení napovídá, tak se vyprávění Zdeňka Perského odehrává za minulého režimu. Konkrétně to je v 80. letech minulého století, kdy se dozvíme o naivitě a hlouposti lidí, které pohltila černá ekonomika. Chcete alespoň ochutnávku představení? Napovíme vám podtitulem povídání, kde se naplno rozehrává jazyk díla Kde domov můj: „Co krok, to podvod, co druhý, to čorka, co třetí, to levá zástava.“ Chcete slyšet dál? Pak zajděte do Eliadovy knihovny v Divadle Na Zábradlí od 19 hodin tuto sobotu 4. února.

Zdeněk Perský (1966)

Je syn traktoristy a dojičky, prožil dětství v malé moravské vísce. V roce 1980 se jeho rodina za dne na den přestěhovala do Prahy. Během 24 hodin se přesunul z dvorku, na němž se proháněly slepice a kachny, do srdce „zločinecké říše.“ Ocitl se na Václavském náměstí, mezi pasáky, zloději a podvodníky a hned první vekslák ho ošidil: místo mrkváčů z Tuzexu měl z ostudy kabát. Rychle se oklepal, začal si říkat Peršák a díky své vyspělé vizáži obíral jednu rybu za druhou. Možná i vy jste kdysi podlehli jeho ševelení „bony, džíny, džísky“ a pak se nestačili divit, jak s vašimi penězi mizí jak pára nad hrncem nebo spíš raketa „peršing jedna.“

_{Zdroj a foto: Divadlo Na Zábradlí}