Popeleční středaZpověď zapadlého písmáka aneb Co jste nenapsali ve školce, v penzi nenapíšeteNěžné zůstatkyJak zasahuje umělá inteligence do tvůrčího psaní?Meditovat a tvořitTichá domácnost
FOTOPOSTŘEHY: Zajímavosti o českých horáchDesatero smyslů? Copak jich nemáme jen pět?5 nejčastějších výmluv, proč něco neudělámeSkoky do neznáma ve Švandově divadleKVÍZ: Jak moc znáte české hory?5 hodin, 2 pokrmy a 1 vítěz, český šampión v Bocuse d’Or Jak být přirozeně krásnější?Kulturní tip: Galavečer filmové hudby v Obecním doměFOTOREPORTÁŽ: Za delfíny do WasiniOde dneška Kunderova Totožnost v audio3 masopustní recepty od Pavla Berkyho Česká kultura od Smetany po Formana
Žít jen pro umění, Obětovat mu vše. Dosáhnout obdivu a slávy. Je to možné? Lze ignorovat politický nátlak zvláště v dobách totalitní moci? Jde umění a politika oddělit? Nejde jen o iluzi, kterou člověk chce oklamat sám sebe?
"Jsem jen herec" tvrdí člen hereckého souboru hamburského Uměleckého divadla Hendrik Höfgen. Jako jeho sebeobranu před sebou samým a před svým svědomím ji divák pochopí ale až později. Höfgen zasvětil svůj život dvěma cílům - být dobrým hercem a za každou cenu dosáhnout úspěchu. A právě pro úspěch, pro slávu a obdiv je ochoten učinit vše.
Nejprve se na cestě vzhůru musí dostat do vyšší společnosti. K tomu poslouží manželství s Barbarou, dcerou profesora Bricknera, jíž se dvoří natolik přesvědčivě, že zdánlivě nedostižná partie se stane po čase jeho. S inteligentní ženou a vlivným tchánem v pozadí se mu podaří získat místo v berlínském Státním divadle. Svůj vliv v jeho životě mají i další ženy především Lotte Lindenthalová, přítelkyně generála, který se později stane pruským ministerským předsedou.
Jenže kariéra určitě schopného herce a později i režiséra se odvíjí na počátku třicátých let minulého století v Německu. Osobní i umělecký život jsou ppny úspěchů, ale v zemi roste atmosféra neklidu. Höfgen získává v divadle vysněnou roli Mefista. Jenže podobný pakt jako na jevišti musí s ďáblem uzavřít i ve svém soukromém životě. Tady dostává filmu svoji druhou - a závažnější - rovinu. Od zobrazení kariéristických kroků jak jsme je viděli třeba v adaptacích Maupassantova MILÁČKA a v iiných filmech se režisér Szabó stále více dotýká otázky za jakou cenu můžete úspěch získat, co je nutno pro něj udělat a co naopak obětovat. V době růstu nacionálního socialismu a později po vítězství fašismu v Německu se stává politický tlak na herce stále silnější. Generálova protekce působí a Höfgen stoupá na společenském žebříčku, Ale musí za to platit - nejprve nuceným rozvodem a pak postupnou ztrátou svých ideálů, nucenou proměnou názorů i postojů až k přímé spolupráci s nacisty. Sám herec se začíná izolovat, snaží se najít výmluvy pro své ústupky a ošálit svědomí. Stále se utěšuje "JSEM JEN HEREC" či si klade otázku "Co ode mne chtějí? Vždyť jsem jenom komediant!" Ale mašinérie totality ho vtáhne do svého soukolí a udělá z něho poslušnou loutku ať se tomu brání jakkoli. Loutku, která pozdě pochopí, že ani sebelepší herec nemůže uhrát partii s čerty aniž by riskoval - když ne život,tedy alespoň svoji duši.
Toto téma kolaborace neplatí jen pro Höfgena a dobu nacizmu. Vztáhněme ji i na dobu nedávno minulou a vůbec na všechny totalitní režimy, které nutí člověka konat proti svému svědomí. Právě v tom je Szabóův film silně nadčasový a bude zřejmě stále aktuální.
Film MEFISTO, vyznamenaný Cenou za scénář a Cenou FIPRESCI na festivalu v Cannes dokázal dobýt i Oscara za zahraniční film. Proslavil jak svého tvůrce režiséra Istvána Szabóa tak hlavně představitele titulní role rakouského herce Klause Maria Brandauera, který zde podává strhující a nadmíru přesvědčivý výkon. Film vznikl podle známého stejnojmenného románu Klause Manna napsaného v roce 1936, o němž se po válce v Německu vedly bouřlivé diskuse kdo byl předlohou pro hlavní postavu (padalo jméno Gustafa Gründgense).
Po velkém úspěchu filmu natočil režisér Iistván Szabó ještě dvě varianty na téma postavení jedince v soukolí dějin. V roce 1984 to byl PLUKOVNÍK REDL - příběh ctižádostivého důstojníka, který v touze po kariéře zradí své přátele, ztotožní svůj život s ideou rakousko-uherské monarchie a zaplete se do špinavé hry končící soudními procesy.
Závěr trilogie tvoří HANUSSEN (1988) - příběh jasnovidce a hypnotizéra, který předpověděl Hitlerův nástup k moci i požár Reichstagu - člověka, který se stal nástrojem nacistické propagandy, příliš spoléhal na svoji výjimečnost a do poslední chvíle věřil, že si dokáže zajistit svoji bezpečnost. Ve všech třech filmech exceluje v titulních postavách Klaus Maria Brandauer (viz přiložené fotografie)
Zdroj foto: igalerie.cz, kultura.idnes.cz, fdb.cz, bonjourtristesse.net, est.hu
******************************
MEFISTO (Mephisto), Maďarsko, SRN 1981, režie István Szabó
uvádí ČT2 v pondělí 26. 11. od 21,45 hod.
PLUKOVNÍK REDL (Redl ezredes), Maďarsko, Rakousko, SRN, Jugoslávie 1984,
režie István Szabó, uvádí ČT2 v pátek 30. 11. od 21,40 hodin
HANUSSEN (Hanussen), Maďarsko / Západní Německo / Rakousko, 1988,
režie István Szabó, uvádí ČT2 ve středu 28.11. od 22,30 hodin
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.