Jedním z těch mnoha pracovníků STASI byl i hlavní aktér filmu ŽIVOTY TĚCH DRUHÝCH kapitán Gerd Wiesler (Ulrich Mühe - viz foto). Přesvědčený komunista je pověřen odposloucháváním nepohodlného dramatika George Dreymana (Sebastian Koch). Fanatik, přesvědčený o dobru své práce, sleduje veškeré dění v dramatikově bytě. Postupně poznává jak se schází s milenkou Christou (Martina Gedecková - druhé foto), o níž má ale zájem ministr kultury Hempf (Thomas Thieme). Ten by se rád svého soka zbavil. Kapitán žijící osaměle a bez přátel postupně z tajného zázemí poznává životy „těch druhých“, začíná chápat jejich stanoviska a postoje, občas pronikne i do jejich bytů, kde ho osloví zakázaná literatura (Brecht) a dojme poslech klavírní sonáty složené na počest dramatikova kamaráda - herce, který spáchal sebevraždu poté, co mu režim nedovolil vykonávat svoji práci. Díky odposlechům a vlastnímu pozorování si postupem času Gerd stále více uvědomuje svůj vlastní neuspokojivý život, svoji vlastní malost a s tím odpornost totalitních praktik, jimž musel ze své funkce napomáhat. Uvědomuje si hodnotu lidských životů a nastane situace, kdy již nemůže být nápomocným sluhou, ale v rámci možností se pokusit o záchranu formou krytí mladé dvojice.
 
            Vyskytly se názory, že tahle přeměna asketického agenta a fanatika v člověka, který začne těm, které sleduje pomáhat, vyznívá trochu jako pohádka. Jenže – jak dlouho může trvat zaujatost a fanatičnost tváří v tvář faktům o tom, že život lze žít jinak a že politická moc je totalitní zvůlí? Film, který natočil v roce 2006 debutující režisér Florian Henckel von Donnersmarck, dokonale vystihuje atmosféru šedivé doby betonových sídlišť, nedostatku zboží a všude přítomného strachu, atmosféru, která jakoby z oka vypadla tomu, co pamětníci pamatují i u nás. O to více by našeho diváka měl film zasáhnout. V Německu měl obrovský ohlas, přišly ceny z mnoha festivalů i Evropské filmové ceny a došel uznání i ve Státech, kde získal Oscara za neamerický film. Evropskou cenou byl oceněn i herecký výkon Ulricha Müheho v hlavní roli kapitána Wislera.
 
            Český divák může dnes i srovnávat, protože filmy s tématem totality vznikají i u nás – od těch „krotkých“ žánru třeba pelíšků až po drsné výpovědi typu VE STÍNU či KONFIDENT (mimochodem i hrdina tohoto filmu v podání Jiřího Mádla je pověřen podobným odposloucháváním jednoho dramatika, jehož snadno poznáte).
 
            Mladý německý filmař, který nevyrostl ve východní části Německa se zdařile pustil do těžkého úkolu vyjádřit dobu, kterou zná jen z vyprávění. A podává o době špiclování a fyzického teroru ze strany moci zajímavé svědectví. Ti, kteří tuto dobu osmdesátých dobu pamatují najdou ve filmu dokonale vystiženou atmosféru i to, že k přerodu i těch nejpřesvědčenějších „sluhů“ mocipánů muselo jednou zákonitě dojít. Pro ty mladší budiž film mementem, které by jim mělo otevřít oči…
Foto: novinky.cz, ireport.cz, fdb.cz