Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéně85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceCo mě v září zaujalo na NetflixuTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spoluprací
V to pondělí se optám plyšového mravence (jménem Ant): „Chceš, Ante, k Jorice?“ Odvětí: „Velice.“ Dodá: „Zatím ale žádnou neznám. Ty... Vyprávěj o ní.“ I budu tvrdit: „To Jorika je naší pravou paní, Ante, a někdy to i zdaní.“ „A já?“ „Tebe hladí. Místo mě. A jindy sní! To vedle tebe, Ante. A spí po tvém boku a vlasy, vlasy, ty má Jorika rozpuštěny na tvých tykadlech! A každé ráno s tebou (slyš) hovoří a hovoří a to ač jsi Ant i plyš, (a já krev a maso Ale bez Joriky zůstaneš také ty, Ante, leda vzpomínkou na jedno dětské hračkářství kde si tě místo Joriky koupí někdo jiný kdo na rozdíl ode mě dospěje |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.