Milane Špačku, tak už vylezSlaměný vdovecGrilovačkaPoslední autobus ujel...Soused psychopatVýslech
Co mě v únoru zaujalo na NetflixuOmar Sy v nejintimnější roli posledních let: Byl jsem cizincemSvět, kam příliš často nenahlížímeCo o nás prozrazují naše knihovny a které poklady jsme přehlédli?Mezi barvami a tichem: Co mi únorové knihy prozradily o světě i mně saméKingovské příběhy Ronalda MalfihoZeyer nebyl bůh, ale čtěme ho dál LiviaJaký hrnek máte nejraději?PerlaCo kdo napsal během století o grafiku VáchaloviBezohledná architektura čínského mocenského vzestupu
| V to pondělí se optám plyšového mravence (jménem Ant): „Chceš, Ante, k Jorice?“ Odvětí: „Velice.“ Dodá: „Zatím ale žádnou neznám. Ty... Vyprávěj o ní.“ I budu tvrdit: „To Jorika je naší pravou paní, Ante, a někdy to i zdaní.“ „A já?“ „Tebe hladí. Místo mě. A jindy sní! To vedle tebe, Ante. A spí po tvém boku a vlasy, vlasy, ty má Jorika rozpuštěny na tvých tykadlech! A každé ráno s tebou (slyš) hovoří a hovoří a to ač jsi Ant i plyš, (a já krev a maso Ale bez Joriky zůstaneš také ty, Ante, leda vzpomínkou na jedno dětské hračkářství kde si tě místo Joriky koupí někdo jiný kdo na rozdíl ode mě dospěje |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.