Snímek Mattea Garroneho natočený před pěti lety diváky skutečně nešetří. Přesto posbíral řadu různých cen na festivalech včetně Velké ceny poroty v Cannes a stal se filmem roku 2008. Románovou předlohu, podle níž vznikl, známe i z českého překladu – napsal ji Roberto Saviana a vydala Paseka v roce 2006. Již podtitul knihy mnohé napovídá: „osobní výpověď  o ekonomické moci a brutální rozpínavosti neapolské camorry.“ Vysvětleme, že název camorra je názvem neapolské mafie a autorem použitý – záměrně podobný – název románu a filmu zase odkazuje k biblickému městu hříchu a mravní zkázy. Roberto Saviana pracuje ve vědeckém týmu, který problematiku camorry studuje a spolupracuje s významnými týdeníky. Jeho román  se hned po vydání stal bestsellerem. Vzbudil velikou nevoli a následovaly drsné výhrůžky od mafiánských šéfů. Proto je autor trvale pod ochranou italské policie.

Film podle Savianiho knihy je drsným obrazem násilí páchaného v honbě za penězi a mocí. Nemá v zásadě nosný příběh, ale sleduje všední život několika lidí, kteří jsou buď přímo zapleteni nebo musí čelit válce dvou klanů, bojujících o nadvládu na trhu s narkotiky, nebezpečným odpadem, s prostitucí, turismem ale i s oděvním průmyslem. Osudy postav se vzájemně proplétají. Třináctiletý Totó si splní svou touhu a stane se pomahačem místního klanu, brzy však poznává, co to obnáší. Dva mladíci, kteří se postaví místnímu bossovi zaplatí za to životy. Obětí se stane i nevinná matka syna, který se ve válce klanů přidal k odpadlíkům. S holou kůží vyvázne starý Don Ciro, který roznáší peníze ženám osob, jež jsou ve vězení nebo zemřely ve službách mafie. Krejčí Pasqual málem přijde o život, když se tajně snaží přivydělávat si v konkurenční čínské krejčovské dílně a ze služeb klanu by rád odešel mladý vzdělaný Roberto, který „jede“ v obchodě s nebezpečným toxickým odpadem.

Děj se odehrává převážně v „pevnosti“ organizace ve vybydleném panelákovém sídlišti kde co chvíli někdo tasí pistoli a kde je střelba ze samopalů na denním pořádku. Bezútěšný život lidí bez perspektivy, kteří jsou většinou oběťmi mafiánské rozpínavosti a dravosti, je líčen s až dokumentární přesností. Většinou vystupují neherci a z těch několika herců, kteří se ve filmu objeví, byli někteří členy klanů. Budete-li chtít za každou cenu srovnávat  s americkými mafiánskými filmny pak oproti americké kmotrovské aristokracii zde narazíte na daleko syrovější šéfy i mnohem více ovládané oběti. Překvapivé je to, že filmařům bylo dovoleno natáčet na autentických místech. Jak kdosi napsal při prvbním uvedení v České televizi: „Výsledný efekt je značně bezvýchodný, depresivní jako kocovina za pošmourného podzimního rána.“