Připomeňme si jména – Michael Crichton (23.10.1942-4.11.2008) patří stále k nejpřekládanějším autorům světa a jeho díla, řazená do skupiny tzv.  techno-thrilleru, vycházejí hojně i u nás (např. KMEN ANDROMEDA, KONGO, KOULE, JURSKÝ PARK či ZTRACENÝ SVĚT) a můžete je znát i z filmových zpracování. Sám začal v roce 1973 režírovat a na kontě má 7 celovečerních filmů pro kina (poslední  byli VIKINGOVÉ v roce 1999). Trochu překvapuje, že jako podklad pro svůj film V KÓMATU si vybral knihu jiného autora Robina Cooka (známe např. jeho knihy SFIGA, NÁKAZA či POJISTKA SMRTI).

Ve filmu V KÓMATU  se Crichton zabývá tématikou, která není ve filmu ojedinělá. Ale nenechte se zmást názvem – nejde o kómatické stavy, v nichž nemocní leží se zachovalými tělesnými funkcemi v hlubokém bezvědomí trvajícím mnohy i léta (vzpomeňme třeba je na izraelského premiéra Ariela &Sarona či kreslíře Káju Saudka) a s nimiž si lékařské věda zatím neví příliš rady. Tady jde o zneužití lékařské vědy k účelům, kterých stále více přibývá – k únosům či „zabitím“ lidí za účelem získání  životně důležitých orgánů k transplantacím.

Když si mladá lékařka Zuzana Wheelerová (Genevi?ve Bujoldová)  všimne, že její přítelkyně není sama, kdo se v nemocnici do podobného kómatického stavu dostane, pojme podezření a začne se o podobné případy zajímat. Výsledek je zarážející: nemocnice eviduje deset mladých zdravých lidí, přijatých na poměrně banální operaci, po níž se již neprobrali z bezvědomí. Nemocnice je ukládá do „úschovny živých nebožtíků“  v podivném Jeffersonově pavilonu. Když lékařka zjistí, že všichni byli operováni na témže sále rozhodne se přes protesty vedení nemocnice i přes odrazování svého partnera Marka Bellowse (Michael Douglas) pátrat na vlastní pěst. Když pak dojde na další úmrtí – tentokrát je to násilná smrt anesteziologa, který ji předtím chtěl něco důležitého sdělit, podezření se mění v jistotu. Ale boj za lékařskou etiku se velice rychle zvrátí v boj o vlastní život…

Crichton při natáčení využil vlastních zkušeností – vystudoval jako lékař na Harvardově univerzitě – a vrací se k tématu, které ho již zaujalo v románu ČLOVĚK NA KONCI. Využívá dokonale atraktivní prostředí nemocnice a kouzla bílých plášťů, které vždy na diváky zabírá. Prezentuje nemocnici jako kolos, který sice navenek vypadá přátelsky, ale uvnitř bují zlo. Zneužívání vědy, kdy lékařský slib jde stranou, z lékařů se stávají řezníci a jde jim jen a jen o peníze, je zde nemilosrdně kritizováno včetně toho, že oficiální instituce jsou neschopné tuto problematiku odhalit a řešit. Samozřejmostí filmu jsou přesvědčivé herecké výkony (oba hlavní představitelé viz fota), atraktivita námětu, patřičné napětí  a jeho gradace.