Profesor Challenger objevil před sto lety Ztracený svět v jihoamerické Zemi Maple Whita. Já objevil před rokem Terru White, tedy pokud nepábím. Stalo se na literární konferenci v Ostravě. Ale od začátku. Vše zavinil známý autor životopisů JUDr. Petr Delfín.
Možná je vám to známo, možná ne, ale existuje jedna kapku necudná filmová komedie Prci, prci, prcičky, kde hraje jistá Tara Reid, a právě dle ní si Martina Mráčková (26) kdysi dala jméno Terra White, i když já osobně ji oslovuji výhradně Ty Bílá Zemi.
Nevím, kolik filmů natočila Tara Reidová, ale takovou porci jako TW za sebou nemá. „Kolik jsi toho vlastně nafilmovala, Ty Bílá Zemi?“ ptal jsem se Terry plaše po oné literární konferenci v chambre separé.
„Pět set tři, Lorenci.“
To jsem koukal. Kdo na to má? „Přitom máš i další aktivity, že!“ zapálil jsem si.
„Jako ty!“ upila Red Ball. „Znáš to teda. Člověk se musí otáčet a hezká holka zvlášť. Zkouším dělat i produkční. Tady s přítelem.“
„Ahoj. Lorenc,“ podal jsem rozpačitě ruku snědému Italovi, připomínajícímu Sagvana Tofi.
„Giorgie,“ usmál se Tofi. „Jsem z Neapole.“ A já musím říct, že Giorgiemu závidím. Terra je krásná! Chápu, ó, jak chápu, že se do ní zamiloval! A o svém očekávaném dítěti řekli jako prvnímu mně.
„Bude to kluk nebo holka?“
„Ještě nevíme. Pokud kluk, pak to bude Kuba, pokud holka, tak Jorika.“
„Aha, četli jste asi trapným omylem některou moji sentimentální knihu.“
„Ne. Ale proč neudělat radost.“
Jsem nejspíš jediný živoucí Evropan, který se tváří v tvář Teře zvládne chovat jako Brit, a totiž s chladným odstupem. Ne, nikdo jiný to nedokáže. Je to mé specifikum? Ale ani ne. Je to jednoduše jediný způsob, jak se v mém případě Teře přiblížit, a je to i metoda, jak ji zaujmout. Má ostravská přednáška o Marbulínkovi šla totiž Bílé Zemi jedním uchem dovnitř a druhým zase ven, a když jsem poté v aule jejich univerzity s Petrem Delfínem zasvěceně diskutoval o osudech Amose Komenském, tak to vůbec nepobrala a zmizela do chambre separé. Už zmíněného. S Giorgiem tam sledovali, co je nového v Soči, pili Red Bull, kouřili malborky a já za nimi... jen tak zaskočil. Terra se usmála, když mě spatřila, a vedle filmu Prci, prci, prcičky mi vyprávěla ještě o snímku Striptýz. Tam hraje Demi Moore, Terra ho poprvé viděla v patnácti letech, a protože vůbec není hloupá, už tenkrát pochopila, jakou moc představuje sexuální šarm. „I proto s Martinou obdivujeme tebe, Lorenci, že jsi vždy tak ostentativně chladný,“ dodal on ironicky. „Hotovej Clint Eastwood. Bravo! Jak to děláš?“ Podotýkám, že Giorgie má za to, že jsem gay. A podotýkám, že jsem to Giorgiemu nakukal já. Pokud to čteš, Neapolitáne, věz, že skutečně jsem. Ale vraťme se do chambre separé. Jeho dveře se počaly vydouvat jako nějaké plíce a já pochopil: Můj závistivý kolega-přednašeč JUDr. Petr Delfín buší. I zamkl jsem ještě na jeden západ a klíčovou dírkou neklidu okřikl: „Dostuduj práva, Peťko, a teprve se někam dobývej jako samuraj. Dostuduj jako zde Terra, pilně šetři a zúčtujeme spolu!“
Také Giorgie a Bílá Zem čučeli na klíčem ucpanou klíčovou dírku a slyšeli Pavlovo jorečné oddechování i nešťastné volání: „Pusťte mě dovnitř, chci napsat Tářin životopis, Lorenci. Mám na to právo,“
„Nemáš, Petře.“
„Nemáte, pane Delfín,“ přistoupil Neapolitán ke dveřím. „Jste chlípný a vilný.“ „Jako všichni chlapi,“ dodala sveřepě Terra. „Nebyla by s tebou, nebyla v bezpečí, bejku. Tu biografii pro jednou napíše Lorenc.“
„Ty si běž psát o Komenském!“ zvolal jsem a Tarra se mě jemně dotkla. Dodala: „Petře, opravdu! Utíkej domů k mamince, nemá smysl se sem za mnou dobývat! Jeď hezky Pendolinem do Prahy, odkud jsi přišel, a pusť si doma nějaký pěkný film - a bude dobře. Lorenci,“ otočila se u dveří unyle ke mně. „Pověz mi, čím jsem tě tak chytla?“
„Upřímností, odevzdaností, nehraným prožitkem? Nevím, jsi vážně krásná.“ Jenže to byl Giorgie, kdo svou Bílou Zem držel v tlapách, a ten chlap z jihu rovněž poznal, že si na mě musí dávat majzla, ať už mám jakoukoli orientaci, i orientoval Tařiny zraky směrem ode mě. Líbali se. A jak že se Terra vůbec vyhoupla do specifického odvětví filmového průmyslu?
Na základě zjištění, že jí za třicet minut filmu zaplatí tolik, kolik si jako studentka vydělávala dva a půl měsíce. „A má to v důsledku specifické stránky, „dodala, „takže jsem si vyselektovala kamarády, svůj okruh, a na ostatních mi nezáleží.“
Totéž prozradila Františku Prachařovi z časopisu Blesk. Taky proto si vážím jejího platonického přátelství. „Chodím se normálně bavit, a když mě třeba v baru někdo pozná a není dotěrný ani sprostý, klidně s ním i dám řeč,“ řekla – a nejinak se v Ostravě seznámila i se mnou. Pil jsem zrovna Red Ball, abych se k tomu vrátil, a ona mě oslovila. Dlouho se vyptávala na Joriku a na Jakuba, zda jsou to jen vymyšlené postavy, a pak se nechala pozvat na onu literární konferenci. Zpočátku sice Terru hnětlo, že nejsem Umberto Eco, ale když jsem chvíli opakoval „růže je růže je růže“, změkla. Bílá Zem je formát. Nosí i perfekní boty. „Jo, na těch ujíždím.“ Za krvavé peníze to později zopakovala i Blesku. Já ovšem Teře platit nemusím, vždyť nosím v záňadří doložku zvláštních výsad. Nikdy jsem Bílou Zem, pravda, nepolíbil na rty, pokaždé jenom na tvář, ale mně to stačí. Až se stín dotkne kopí, rozsudek bude i tak vynesen!
„Trh teď kazí brigádnice,“ řekla také. „Vysokoškolačka si chce přivydělat, roztáhne nohy, dostane pár stovek a jde. Poškozuje ceny, internet je plný takových filmů, producenti tratí a chudnu i já.“ Nicméně má momentálně jiné starosti a rodit bude v Hořovicích. Budu přitom, ozvu se.