Rudolfův (po)hřebChvála čiré radostiPůvod psaní, Páral a jiné svízeleNa cestěU nosuRada pro optimismus aneb Mít svého Lukáška
Pokusnej Motýlek otevírá tabu autoimunitních onemocnění i cestu k sebepřijetíRakovina dutiny ústní postihne stovky Čechů ročně. Poznejte příznakyJak psal Klíma Ladislav svá dramataVyšel televizní scénář seriálu Bouře stoletíKřtíme, čteme, podporujemeStříbrná svatba České republiky a Cinema CityDěsy MUDr. Emila TrévalaAntarktida, Arktida, kačeři a strýc SkrblíkKonec zrcadlového bludištěDnes máme výročí: 9. 10. se narodil Vladimír MenšíkMůj pes Barry nabízí dobrodružství v kulisách švýcarských AlpCimrmanovy šedesáté narozeniny a něco o Boženě Němcové
Tak ... si říkám, zda lze vůbec napsat recenzi na knihu neknihu. Děj to nemá, listy ano. Obrázků jako smetí a kolem plno dětí.
Tak ... trochu jsem se nechala unést rýmováním, to bych neměla. Plýtvám tak časem i řádky, možná vklouznu do pohádky. Kdo ví? Jak jsou na tom dětské knihy?
Tak ... trochu nakoukneme mezi literární novinky pro všechny náctileté.
Drby z dívčích záchodů
Pisatelkou osobních poznámek do deníčku je Sofia Beckerová, která chodí do prvního ročníku Middletonské střední. Rozhodla se psát všechny zaslechnuté drby do školního blogu, ale aby si nejprve utřídila myšlenky, píše si tajný deník do obyčejného sešitu. Seznámí nás se svojí nejlepší kamarádkou Nonou i s bohatou Miou St. Claire, která jí pije krev svým „snobským“ vystupováním i tím, jak pošilhává po nekrásnějším klukovi ze třídy – Andrewovi.
Nakladatelství Mladá fronta do deníkové mánie přispělo vydáním překladu knihy Drby z dívčích záchodů s podtitulem Blogastický román pro všechny holky od americké autorky Rose Cooperové, která žije v slunné Kalifornii a miluje čokoládu. Je matkou tří synů, a možná proto píše a ilustruje knihy pro dívky. Tedy alespoň Drby z dívčích záchodů jim jsou přednostně určeny.
Tak, jeden z mnoha dalších pokusů o naprosto nejautentičtější deníkový román ze všech. Pokud bych měla záruku, že udělením titulu "the best of" skončí vydávání podobných tituů, risknu to.
Mimoňkovská, Poseroutkovská a bůhví jaká mánie už by mohla skončit a chtělo by to začít psát souvislé příběhy, dobrým jazykem, gramaticky správně. Prostě psát a tvořit chytré knihy. Bohužel v mých očích deníkovské pokusy tuto vlastnost nemají. Snad pouze ten "první" z mnoha Poseroutka byl v prvních dílech něčím milým, novým a čitelným. Vše ostatní opravdu patří pouze na zmíněné záchodky.

Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.