Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéně85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceCo mě v září zaujalo na NetflixuTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spoluprací
Jaká je? Ne má. Dávno ani Jakubova, vlastnit ji nechci, ale vlastním vzpomínku na tři dni na tři dni v kavárně Prvním byla sobota a Jorika tak sama tak sama, byť vprostřed ruchu. A já? Svědek sám. Druhý den? Přišla neděle. V to boží ráno vzala Jakuba do kavárny, ač ji tam vzal on. Pak jako omylem zůstala se mnou. Odjel Podobný průběh bych nečekal. Stalo se, žádná fakta. Políbil jsem Joriku na tvář, vždyť je to jedno, a neuměl polibek vnímat (omámen). A třetí den? I to mi nalila. Usmála se na mě před ostatními, vždyť je to jedno, a disponovala ostychem jak dítě, ale byla ženou. A já se tenkrát odsoudil ke vteřině s Jorikou, ač jsem měl zůstat nejdéle, já nezůstal a šel a utíkal a snil. Pak jsem Jorice pošetile věnoval cosi jako tuto báseň, cosi jako ji A byl konec Zdroj obrázku: ea.com |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.