Přesto, i při letmém pohledu, může vznikat dojem, že u našich severských sousedů je nějak přiliš psychopatů a ujetých kriminálních živlů, jejichž zvrácenou psychiku tvoří nejen studené a drsné počasí, ale zvláště zážitky z mládí, kdy pozdější vrazi byli terorizováni či znásilňováni, což si v dospělém věku odreagovávají často na nevinných obětech. Ale detektivka takové postavy potřebuje, vždyť zajímal by čtenáře takový nějaký obyčejný zlodějíček, který z hladu ukradne flašku mléka? Horší už je, že ke škále vraždících šílenců se mnohdy druží i ujetí detektivové, kteří mají daleko k normalitě, jak jsme zvyklí se na ni dívat z našeho přízemního pohledu. Severský detektiv mívá často problémy v osobním životě, přijde o manželku i děti a žije osaměle, mrzoutsky a svoji opuštěnost a často se k tomu družící problémy v práci a ve vztazích s kolegy řeší alkoholem. Rostoucí počet skleniček však vyhání jeho depresi do stále vyšších obrátek a tak místo toho, aby se pustil do boje se zločinem řeší sám a těžce svoje vlastní osobní problémy. Takový je např. Harry Hole z knih Jo Nesb?a, jemuž osamocenost, alkohol, suspendace v zaměstnání a marný boj proti zločinci ve vlastních řadách způsobuje psychické potíže nebo komisař Wallander Henninga Mankella, jehož depresi rovně pohání alkohol.

A do podobné kategorie detektivů nyní můžeme zařadit arogantního, narcistického sukničkáře Sebastiana Bergmana. Představil se českým čtenářům již v první knize dvojice autorů Michael Hjorth a Hans Rosenfeldt, která vyšla česky pod názvem TEMNÁ TAJEMSTVÍ. V těchto dnech se na naše knižní pulty dostává druhá kniha, v níž hraje Sebastian Bergman svoji osudovou roli životní, otcovskou i kriminalistickou.

Protože jsem nečetl prvně zmíněnou knihu musím přijmout jen stručnou zmínku o tom, že jeho život ochromila smrt manželky Lily a dcery Sabine, které sebrala vlna tsunami při dovolené. Z dřívějšího velmi úspěšného policejního psychologa, autora několika knih o psychice zločinců, se rázem stala troska, která si znepřátelila svoje kolegy, dočasně opustila policejní sbor což si kompenzuje sexuálními úspěchy u žen. To by mu možná čtenář odpustil (nevím jak čtenářky), protože chlap by měl být sexy zdatný, ale jeho problém je v tom, že se k ženám chová necitelně, odtažitě a bez úcty. Podobně tomu bývalo v práci – kdo nečetl první díl možná nebude vědět, proč je tak napjatý vztah mezi ním a kolegyní Vanjou, kde se vzala ta nenávist či až pohrdání se strany Vanji a některých dalších kolegů. Navíc je zde Sebastianův další velký problém – Vanja je jeho vlastní dcera z náhodné známosti. Jenže Vanja o tom neví, Sebastiána z duše nenávidí a on neví zda jí to říci a jak. Trápený výčitkami Vanju sleduje a aby jí byl nablízku vnutí se do vyšetřovacího týmu objasňujícího sérii brutálních vražd.

Jestli si nyní řeknete, že věnuji mnoho místa právě jednomu z detektivů a nic jsem zatím neřekl o vlastním kriminálním motivu knihy, máte zcela jistě pravdu. Když mi ale ten chudák detektiv, který si asi srdce čtenářů nezíská, přijde zajímavější než vražedník, který podřezává ženy. Nebo v tomto případě vražedníci, protože ten první Edward Hinde sedí v přísně střežené věznici bez možnosti komunikovat se světem a ten druhý venku – vraždí podle jeho vzoru. Napodobitel? Jak se ukáže spíše učedník, který svého mistra zbožňuje. Policie dlouho hledá možnou spojitost mezi oběma muži.

Na románu je pozoruhodné, že nesleduje jen práci policie, ale od začátku se noříme do pocitů (pochopitelně zvrácených) vraždícího monstra a nahlížíme jeho „rituály.“ Čtenář tak ví vždy více než policie, což však nesnižuje jeho zájem, ale přináší zvláštní napětí. Také se dříve než policie dozvíme jak Mistr organizuje a plánuje pro svého Učedníka vraždy a hlavně proč. To prozradit můžu a policie to brzy pochopí – oběťmi nové série vražd jsou bývalé Sebastianovy milenky. Což on přizná, ale dojde mu, že inteligentní soupeř ve vězení se tím takto mstí právě jemu za to, že ho za mříže dostal a že o něm napsal úspěšnou a v krimi kruzích často citovanou publikaci. A když se vrah ve vězení dopátrá k tomu, že Vanja je Sebastianova dcera je jasné, že příští obětí bude právě ona…

Kniha má to správné napětí, jaké má detektivní – v tomto případě spíše kriminální – příběh mít. Přesto bych měl několik menších výhrad vůči autorům. Hlavně v tom, že na podobný žánr je kniha přiliš objemná. Čím nemyslím, že se při počtu 544 stránek těžko drží v rukách v poloze vleže, kterou většina z nás volí k oddechovému čtivu. Je to proto, že autoři někdy přiliš vyprávějí, nechají se strhnout k rozvláčnosti a utíkají od vlastní zápletky (klasickým příkladem je řada stránek o policistce, která nemá a nebude mít s vyšetřováním nic společného, jen náhodně najde hledané auto). Ve filmové branži se při nic neříkajících a zbytečně prodlužujících záběrech ozve „stříhat“ a je na režisérovi, aby „vatu“ vypustil a zvýraznil jak příběh tak i napětí a rytmus svého vyprávění. U autorů knih nevím jak bych to nazval, ale tato recenze se stejně k autorům UČEDNÍKA nedostane, tak zůstaňme u toho filmařského „stříhat.“

Druhou věcí, která mě v knize nepřesvědčila, je motivace vraždících monster. Jistě, nahlédnout do psychologie a myšlení vražedníků je obtížné, zvláště pro toho, kdo podobné touhy nesdílí, ale jen nerozvedený motiv „dědečka“, který synka vodí všude možně ale také ho čas od času zavře do sklepa, kde ho obtěžují „nahé postavy ve zvířecích maskách,“ se mi zdá příliš málo pro pochopení toho, kde se psychika převrátí a kdy se z mladého chlapce stane stroj na vykonávání vražd, byť je maskovaný touhou „proslavit se.“

Na konci UČEDNÍKA se pak ke slovu dostává dosud okrajová postava, Sebastianova přítelkyně Ellinor, které jeho arogance a chlad nevadí a má potřebu ho chránit a pomáhat mu. Možná to ale odnese nevinný… což ale poznáme až v další části série švédských autorů, která má brzy vyjít.