Zrovna si říkám, zda se reinkarnace, byť jenom knižně pojatá, tak nějak nevymkla z rukou. Do jaké míry se dokáže brazilský důchodce vcítit do ženy třicátnice, Evropanky, je tak trochu otázkou. Navíc Coelho se svými prorockými sklony čím dál více ztrácí soudnost.
Už je to řada let, kdy jeho Alchymista upoutal celý svět. Made in Coelho se začalo prodávat snadno a rychle. Samozřejmě i za ním stojí plno práce marketiingu, ale Alchymista zabodoval a dalo se tušit, že další knihy na sebe nenechají dlouho čekat.
Bohužel nebo bohudík? Do dnes popravdě nevím, ba ani netuším, zda je samotný autor přínosem do světa literatury. Dokáže čtenáře otrávit spolehlivěji než yperit. Ale pozor, má i skálopevné fanoušky, kteří jej bezmezně milují. Berte s rezervou mé hodnocení, jelikož patřím do první skupiny.

"Každé ráno, když otevřu oči do toho, čemu se říká „nový den“, mám chuť zase je zavřít a nechce se mi vstávat. Jenže vstát musím. Mám skvělého manžela, který je do mě vášnivě zamilovaný, má solidní investiční fond a každoročně se – byť proti vlastní vůli – ocitá na seznamu tří set nejbohatších lidí ve &Svýcarsku, jak je uvádí časopis Bilan.

Mám dvě děti, které jsou pro mě „smyslem života“ (jak říkají moje přítelkyně). Časně ráno jim musím dát snídani a odvézt je do školy – pouhých pět minut chůze od našeho domu –, kde zůstávají celý den, což mi umožňuje pracovat a smysluplně trávit čas. Po vyučování, než přijdeme domů manžel a já, se o ně stará filipínská chůva.

Svou práci mám ráda. Jsem uznávaná novinářka v prestižním listu, který v Ženevě, kde bydlíme, najdete skoro na každém rohu. Jednou ročně s rodinou o dovolené někam jedu, zpravidla na přímo rajská místa, kde jsou kouzelné pláže, do „exotických“ měst s chudými obyvateli, díky nimž si připadáme ještě bohatší, privilegovanější a vděčnější za požehnání, kterých se nám od života dostalo.

Ještě jsem se nepředstavila. Jmenuji se Linda, moc mě těší."
(ukázka z knihy Nevěra, Paulo Coelho)

Od doby, kdy se mi jeho první knihy jakž takž líbily, uplynulo poměrně mnoho let a ze spisovatele Coelha se pomalu stával prorok Coelho.

Jako mladý koketoval nejenom s drogami, ale i magií Aleistera Crowleye. Několikrát jej rodina nechala zavřít dokonce na psychiatrii, kde, jak později tvrdil, našel poměrně dost materiálu pro budoucí spisovatelskou dráhu.
To všechno beru, nebyl první, ani poslední, s pestrou škálou zkušeností. Jenže nikdo mi nevyvrátí, že ten chlap prostě psát neumí. A bohužel se to velmi tvrdě ukázalo v posledním románu Nevěra.
 

Snaha vcítit se do mladé ženy je opravdu nad lidské schopnosti. Hlavně, když jste z jiné kultury i prostředí ( o pohlaví ani nemluvě). Ještě by se to možná uhrálo, pokud by nešlo o hlavní postavu. Ve chvíli, kdy na ni ale postavíte celý děj knihy, musíte řemeslu sakra rozumět. A už to samotné v případě brazilského spisovatele skřípe.
Dokud Coelho psal určitá hesla, zkratkovité prorocké texty, životní moudra, tak to ještě snad i šlo, ale Nevěra je něco nečitelného. Těžkopádnost, ploché dialogy, nereálné situace.  &Skoda. Možná, až spisovatel sestoupí z nebeské báně a přestane šířit násilně moudrosti, konečně najde své velké téma, třeba to o Aleisterovi Crowley. Budu první, kdo po takové knize sáhne.

Paulo Coelho
Nevěra
Argo, 2014