Nejprve si představme autorku tak, jak to dělá nakladatelství JOTA na přebalu knihy:

„Jmenuji se Erica Bertelegniová a bydlím v italském městečku Oltrepo Pavese s mamkou, taťkou a mým milovaným dalmatinem. Když jsem tuhle knížku napsala, bylo mi13 roků.Moje největší koníčky jsou: čtení, čtení a ještě jednou čtení, psaní, abych si zapamatovala své sny a přání, hraní na moji super rozladěnou, ale trpělivou kytaru Penelopu a plavání, které mě dokáže krásně uklidnit.“

Hrdinka knihy jménem Aurora je správná holka s problémy se sportem a s láskou ke knihám. Jednou v podvečer ji před nosem zavřou oblíbené knihkupectví, ale při cestě domů narazí na obchod, který tam nikdy dříve nebyl. Nad vchodem svítí MAGIKA a uvnitř je plno zajímavých knih. A také prodavačka, která pro knihu v horní polici, na niž Aurora nemůže dosánout, „doletí.“ Hned je jasné, že jsme mezi kouzelníky a Aurora je tu nějakým nedopatřením. Ale co s ní, když už objevila tajemství?

Paní kouzelného světa ukrytého kdesi pod Římem rozhodne, že Aurora dostane dar: „Budeš moci naplnit sto přání, sto kouzel. Ale výměnou za to nebudeš moci nikomu prozradit naše tajemství.“ 

Pokud si nyní řeknete – nějaká varianta Harryho Pottera či jiných příběhů o čarodějkách, nebo vám, naskočí „pohádka pro dospívající“ pak ani jedno z toho není pravdou. Čarodějný rámec je jen kulisou k tomu, aby autorka zachytila svět dospívajících – v tomto případě sedmaček se všemi radostmi i obtížemi tohoto věku. Doslova na vás dýchne atmosféra školy, sportovišť a tanečního sálu, přímo pocítíte rodící se vztahy (především kamarádské) mezi spolužačkami a hlavně s chlapci.

Bertelegniová píše o sobě a o dívkách svého věku. Proto je opravdová, pravdivá a svěže dojímající. Je i překvapivě silná v popisech (na její věk skutečná rarita) a má dobře odposlouchané dialogy (také jsou dobře přeloženy).

Pro dospěláka jsou možná načrtnutá a splněná přání malicherná a příliš dívčí – ať už jde o to, aby se Marek zamiloval do Zuzy či ji konečně dal první pusu (nejlépe pod Eiffelovkou), ať jde o maličkosti, jako pomoci najít ztracenou peněženku malému chlapečkovi či docílit toho, aby rodiče souhlasili s domácí oslavou, vybrat pro školní výlet Paříž či to, aby celá třída napsala písemku na jedničku. Všechna přání se – jako v pohádce – postupně plní. A vy při čtení jen čekáte, jestli se neobjeví nějaké přání skoro nemožné či nesplnitelné. A tak vám zatrne, když si jedna z dívek přeje, aby se v koloseu, kde se konaly gladiátorské hry, objevil lev. I to se splní – lev uteče z cirkusu.

Postupně Aurora jako aktérka a vy jako čtenáři dospějete ke stému přání. To jediné si Aurora nechala sama pro sebe. A je to přání překvapivé, milé a potěšující. Je vidět, že cesta plnění sta přání druhým dokázala nenápadně změnit i samotnou Auroru. Ta již nebude potřebovat „kouzelnou“ moc, aby mohla vyjít druhým vstříc...

Číst Bertelegniové knížku je zážitek nejen pro mladé čtenářky. Vychutnat si ji mohou i dospělí – pomůže jim lépe porozumět svým dospívajícím ratolestem. Cenné je také to, že kromě platonických polibků se autorka nepouští do objevování sexu a že z myšlení i chování svých hrdinek vyloučila násilí a adrenalínová lákadla. Autorka hlásá pozitivní hodnoty a příkladnou morálku, což dnes ani v dívčí literatuře není samozřejmostí. Její knihu otevřete i zavřete s radostí a sluncem v duši.

A o tom, že třináctiletá dívenka psát opravdu umí vás přesvědčí brzy. Sice začíná trochu kostrbatě, ale pak se rozepíše, kniha dostane řád a sílu a díky krátkým kapitolám je čtivá a působivá. Psala ji zřejmě šťastná –viz níže uvedený závěrečný citát a šťastné může udělat i české slečny stejného věku.

 „Jsem tak šťastná. Mám pocit, že mi štěstí prýští ze všech pórů. Za pár dní budu mít třináct roků, konečně se po všech stránkách stanu „teen“ a nechám za sebou to období trochu odrostlejšího děcka.“