Na rozdíl od Polanského, který utíkal z ghetta v Krakově, život Szpilmana se odehrával ve Varšavě, kde v troskách musel přežít až do konce války. A přežil téměř zázrakem. Nebylo by to možné, kdyby mu pár přátel z rozhlasu nepodalo pomocnou ruku a v úplném konci mu nepomohl německý důstojník. Ten mu těsně před příchodem sovětských vojsk dal zásobu jídla a přenechal mu svůj důstojnický kabát když se přesvědčil, že ubohá lidská troska před ním je skutečným pianistou. A Szpilman dlouho neznal identitu tohoto důstojníka a až po letech se dopátral, že se jmenoval Wilm Hosenfeld a jeho život skončil v roce 1952 v ruském zajateckém lágru. Snímek PIANISTA vznikl podle Szpilmanových memoárů a toto jméno již uvádí.
 
Mimochodem –  nikdo nevzpomenul, že setkání Polanského se skutečným Szpilmanem se jednou již uskutečnilo – Polanski hrál v nezdařeném česko-polském filmu Co řekne žena? režiséra Jaroslava Macha z roku 1958, k němuž Szpilman složil hudbu…
 
Takže zapomeňte na Schindlerův seznam – ve filmu Pianista vám budou o holocaustu vyprávět ti nejpovolanější – dva z jeho nedobrovolných účastníků…