ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 9.10.2024, svátek má
Štefan a Sára
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéně85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceCo mě v září zaujalo na NetflixuTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spoluprací
Příběh ďábelského doktora QQ a mořských vlků
23.02.2015 Ivo Fencl Literatura
Ne všichni starší mají čidla pro obrázkové příběhy. A právě pro ty okoralé máme literárně únosné převyprávění nejslavnějšího komiksu přelomu let šedesátých a semdesátých, který byl uveřejňován po šest let, tedy po celé moje dětství, ale nikdy se mi nepodařilo shromáždit veškeré jeho díly.
„Velký Pirát“ (český kluk) je vnuk grónského strážce majáku. Se sluchátky na uších disponuje v kamrlíku u redakce časopisu Ohníček (na pražském Senovážném náměstí, nebo tedy tehdy náměstí Maxima Gorkého v čísle 24) „pirátskou“ vysílačkou. Přímo do Ohníčku totiž piráti nesmějí, o čemž tenkrát rozhodoval i šéfredaktor Jiří Binek, zvaný tu Binďa či Biňďa. Ale pirátsky vysílat se smí.
Velký Pirát je rozhodnut přijímat do bratrstva i další piráty, ale jen správné, ne mazánky a nikoli udavače. Jak zvíme, se začátkem školního roku 1968-1969 se sepralo áčko a béčko jistých pátých tříd, po čemž zůstala kaňka na parketách, a pan učitel rozhodl, že to děti vydrátkují. Za tím účelem má do školy každý donést korunu (přičemž Ohníček tehdy stál koruny dvě).
Ale skuteční viníci se chytí za nos, sami přinesou kartáče, půjčí si od školníka vědro a velký Pirát je pak vyznamená řádem Zlaté kotvy, zatímco udavačům zašle jen odznak Děravé ponožky. Nato jsme vyzvání, abychom odhalovali i další činy pirátů, ty dobré i ty špatné, a psali Ohníčku dopisy nadepsané „Kamrlík Velkého Piráta“.
Ve druhém vysílání Velký Pirát navíc dětem vštěpuje, aby si prvořadě vážily pravdy a spravedlnosti, a to snad ještě i před zdravím. OSN totiž rok 1968 vyhlásila rokem lidských práv a Velký Pirát má za to, že přinejmenším chytří potřebují a přijímají svobodu (o kterou niž díky tomu prý bát nemusíme). A pokud se naučíme rozeznat bezpráví (vysílá Pirát), i my budeme smět na palubu (pomyslné) „bílé plachetnice“ jménem Svoboda. Ostatně už Lev Nikolajevič Tolstoj sepsal bajku o vlku, který si (naštěstí) včas všiml odřeného krku jednoho dobře krmeného psa, krku seřeného od celodenního nošení řetězu... Nu, a zatímco nyní jsme jako dětští čtenáři ještě jen plavčíky Svobody, jednou budeme kapitány - jen to chce nebýt líný, mít rád svou vlast a číst knihy „statečných a moudrých kapitánů“.
Teprve v pátém vysílání se vynoří i „starý“ Pirátův kamarád &Silhavý Lee, zvaný &Silhoun. To ještě nosí falešné vousy, brýle a taky náušnici v pravém uchu, Právě Lee zví ve starých námořních mapách o Ďáblově jeskyni na tichomořském ostrově Tuta-Noga. Právě do ní ukryl prý v sedmi bednách svůj poklad kapitán Morgan. Velký Pirát ovšem tuší na sta nebezpečenství na cestě k pokladu a slibuje, že bude čtenářům vysílat z výpravy zprávy. A Lee? Ten se nejspíš přeslechl ohledně potrubní pošty, kterou prý jeho přítel hodlá děti (taktéž?) informovat, i donese kufr hořických trubiček.
20. prosince 1968 pak čtenáři na obrázku poprvé spatřili i trojstěžník Mořských vlků a mohli zachytit jeho první volání o pomoc „SOS“ s prosbou o radu ohledně jména pro dotyčnou loď. I v jejím podpalubí si Velký Pirát najde kamrlík a plují na „Velkou Cestu“, přičemž jí vybrali z návrhů jméno Bouřlivák. Na „První pirátské plavbě Ohníčku“ se oba kluci střídají ve vaření.
Velký Pirát se ovšem s kamarádem i „děsně“ pohádá. Když totiž (dostředně) &Silhavý Lee rybařil, spolkla mu chobotnice vlasec. Nu, a když poté &Silhoun tvrdil, že je nejnebezpečnějším mořským živočichem pro člověka žralok, označil ho má ho Velký Pirát za šílence, anžto tím nejnebezpečnějším je přece už odnepaměti hltoun pyskatý, tj. kouli se podobající ryba, zvládající skokem i sedm metrů a vydávající „tenké pištění“. A Velký Pirát poté vyzve dětské čtenáře, aby hltouna Ohníčku namalovaly. Jak si vzpomínám, obdobnou soutěžní výzvu tehdy zaregistrovaly rovněž z Kukových dobrodružství Karla Franty ve Sluníčku.
I „v průběhu následující výpravy se Velký Pirát obracel depešemi ke čtenářům s prosbami o pomoc různého druhu,“ shrnul prehistorii Mořských vlků Pavel Kořínek ve studii pro první knižní vydání komiksu o nich a zdůraznil, že tu „posluchačům“ předávali notně ztřeštěnou směsici nápadů.
A navíc dělal &Silhoun kamarádovi naschvály. Tak třeba mu dal do polévky místo nudlí řasy, a to věděl, že Lee nerad zeleninu. 1. února 1969 se pak v sedmé z depeší objevuje poprvé zmínka o cvičeném rorýsu Emilovi, který na Bouřliváka letecky dopravuje poštu. Velký Pirát mu již dokonce udělil hodnost námořního kadeta a spolu s ní (černý) řiditelný balón. Ten ovládá rorýs prostřednictvím kybernetické palubní desky v koši. Protože má neobyčejný orientační smysl, sedí prostě na desce, a dle toho, jak on sám hlasitě pípá, řídí prý balón „samočinný kybernet“.
&Silhoun si, jak zvíme, veze tři igelitové pytlíky falešných vousů, aby jimi mohl zaimponovat domorodcům z tichomořských ostrovů. Vousáčům podle jeho zpráv totiž padají k nohám. Tyto vousy si ovšem prohlížel jednou za úplňku, když se Bouřlivák náhle ocitl v trychtýři tornáda, a vír „vycucnul“ z paluby až do mraků právě všechny vousy. Už je třeba doplnit zásoby, k čemuž se nabízí ostrov Ukulele, nicméně &Silhavý Lee vyhrožuje kamarádovi uškrcením a nemohou prý přistát dřív, než ony vousy dostane zpět. Je pravda, že je vídají dalekohledem, jelikož „Živel Živlovič“ okolo lodi stále krouží a vousy poletují pod jedním malým mrakem „asi 25 metrů nad palubou“. A jaké asi je „nejstrašnější“ jídlo na světě, kterým bych &Silhounovy oplatil ony řasy v polévce, ptá se Pirát nás-dětských čtenářů. A co vám vůbec nechutná? Uvařím mu to! A ještě jednu otázku má: Jak získat vousy z víru.
To už se ovšem naši hrdinové blíží k pobřeží ostrova Ukulele a Velký Pirát tam spatří obrovskou černou kouli „o výši mrakodrapu“. Co je to? Odmění ty nejpodivnější z odpovědí.
Deváté vysílání (25. února 1969 v Ohníčku číslo 9) nás pak zpraví o šťastném přistání i tom, že našli na Ukulele posvátného brouka plašmušku obecného, přičemž Faltové kresba tohoto hmyzu výrazně asociuje styl Ondřeje Sekory.
Plašmuška má, jak vidíme, deset končetin a na krovkách mu podle pohlaví vystupuje buď písmeno K nebo H, což znamená holka. Ona písmena však s věkem blednou a mění se v T či M (máma).
Od pobřeží ušli Mořští vlci do nitra ostrova už spoustu kilometrů s vědomím, že tam v jedné pralesní vsi bydlí náčelník prastarého kmene a bohaté říše Velký Vtipňour, který se „živí vtipy“. To sice je pravda, ale Vtipňourovi došly jejich zásoby, a tak na znamení smutku zničil vesnici a odebral se k sopce Chachacha v centru ostrova. Jenže i vulkánu vyschla „legroláva“ a panovník trpí čím dál tím víc. A je sice ochoten poskytnout Mořským vlkům hojné zásoby, ale jen za nejlepší vtip na světě, takže prý Pirát „bohatě odmění“ toho ze čtenářů, kdo takový fór Ohníčku zašle.
Zatím ovšem Velký Vtipňour kluky uvězní v chatrči u sopky Chachacha. Na nohou teď mají koule, nicméně k obědu bývá třeba i páv na víně naditý brusinkami. A každý večer přichází smuten Velký Vtipňour a ne, „sopka nebublat legrolávu“.
A Emilem přivážené dopisy posluchačů alias čtenářů? Mořští vlci je i dál čítají, ale při svíčce a poté, co jim je vždy oknem propašuje přátelský stařec Belunda. Prvého máje 1969 (13. vysílání Velkého Piráta v Ohníčku číslo 13) jsou však Mořští vlci opět na svobodě poté, co tři dni a noci Vtipňourovi vyprávěli vtipy dětí. A která anekdota zabrala nejvíc?
Ta o budíku, který prý Velký Vtipňour dostal, ale porouchal. Tak Vtipňour zavolal Bulundu, budík otevřeli a posléze v něm našli mrtvou mouchu. „Tak proto budík nefungoval!“ zvolá Vtipňour. „Mašinista umřel.“ Fór je, řekl bych, svým způsobem symbolickou předzvěstí několika jednoznačně steampunkových prvků v sérii Mořští vlci a sedm trpaslíků.
Na ostrov Ukulele přinese Emil ovšem i dopis redaktora „Steklouna“ a šéfredaktora, kteří prosí, aby se Velký Pirát posluchačů přeptat, co se jim nejvíc líbilo v Ohníčcích 11 až 13/1969 a co jim v časopise naopak nejvíc schází nebo čeho je málo. Redakce se za dopisy prý odmění.
Poté, co dostanou od Bulundy zázračný talisman a od Vtipňoura zázračný oštěp, Mořští vlci znovu vyplouvají (1. června vyšlo 14. vysílání). Bouřlivák je plný mouky a kokosových ořechů, rozráží vlny, &Silhavý Lee se opaluje a tentokrát je to sám Velký Pirát, kdo chytá ryby. Dík dobrému větru by ještě před západem slunce měli dorazit na kýžený ostrov Tuta-Noga. A obsah dalšího jejich volání SOS? Co prý s Morganovým pokladem, pokud ho najdou.
Jejich Bouřlivák ovšem u břehu ostrova ztroskotá. Přesto vyrážejí za pokladem. Po šestnácti vysíláních navíc dobrodružství pokračují jako komiks. Mořští vlci si rozloží mapu a Lee určí směr, ve kterém pak opravdu objeví jeskyni s truhlou zlata, načež je svým (nyní zeleným) balónem dostane z ostrova rorýs Emil. Ohledně pokladu je rozhodnuto ve prospěch vesničky SOS.
Mořští vlci (zřejmě) Bouřliváka opraví a znovu na něm brázdí oceán, kde však je tentokrát zaskočí bezvětří. Sice už se žene vichřice, ale mají jen jedinou plachtu, tak ze sebe udělá tu hlavní sám Lee. Jde o zcela samostatnou epizodu předtím, než se příběh znovu rozjede.
Potom začne &Silhouna bolet zub a Velký pirát mu ho chce trhat prostřednictvím kotvy, ale tu spolkne velryba a dovleče Vlky až mezi ledy „nad Severní Ameriku“, kde Bouřliváka ze starobylého korábu rozstřílejí (čtyři) piráti. Zničena je i vysílačka, zdá se, že zahynul rorýs Emil a jen Vlci v poslední chvíli hupnou do vln, kde kupodivu nezmrznou. Lee je ovšem vtažen provázkem za zubu do velrybích útrob, kam jej Velký Pirát dobrovolně následuje. Naštěstí anglicky hovořící velryba rozumí i česky a stačí ji poprosit, aby kluky vyvrhla na ledové pobřeží u polárním kruhu, kde překvapivě stojí obchodní dům Zamrzlík.
Oba jsou zmáčení a Pirát je odolnější, ale Lee ztuhne mrazem. I když nejsme v Antarktidě, objeví se naštěstí skupina tučňáků, kteří &Silhouna v ledové chýši obloží polštářem i kůží z ledního medvěda. Vedou kroniku svého národa, který „tíží chmury“, a od té chvíle se stane sága o Mořských vlcích poprvé ryzí science fiction.
Jak zříme na obrázcích kroniky, zdejší piráti slouží doktoru QQ, ďábelskému to, avšak geniálnímu vědci, který u pólu buduje podmořské město, ze kterého chce ovládnout svět. Ani náznak onoho města, podotýkám, nikdy nespatříme.
QQ ovšem vynalezl (modře zbarvené) paprsky smrti, měnící vše živé v „poslušné stroje“, kyborgy. V praxi tak transformuje především lidi a ptáky, ryby asi jen výjimečně. Ze zdejšího ptactva tak vznikli oceloví masožrouti, jejichž oblíbenou potravou se stali tučňáci, na něž kyborgové pořádají pravidelné lovy. Není vyloučeno, že jsou kyborgové jen čtyři (jak vyplývá ze studia obrázků), ale může jich být i víc.
Naštěstí se v této fázi příběhu vynoří jako deus ex machina stále živý Emil, a to i s balónem, pro změnu s červeným, a všichni tři se vydají „pro posilu“.
QQ si zatím předvolal jednoho z kyborgů a na prvním panelu tohoto pokračování vidíme vlastně doktora poprvé „ve skutečnosti“. Stejný díl i prvně i zapracoval s koláží.
QQ nakáže, aby se (dva) létající kyborgové vydali pro Mořské vlky, a „deputace“ kluky skutečně najde a unese. Emila však ne, a ten i ve své mrňavosti slíbí národu tučňáků ochranu.
Kyborgové zatím upustily Vlky do sítě na boku pirátského korábu a jiný kyborg oplývající pistolemi je vede nitrem lodi k doktorovi. Emil zatím jediným košem balónu v poslední chvíli evakuuje celý národ tučňáků. QQ přijme Vlky v zeleném křesle jako na trůně a představí jim své ocelové služebnictvo. Brzy se mu prý budou podobat. Ještě před tím jim ovšem chce předvést své paprsky. Typická zlosynova ješitnost a hovornost při prozrazování vlastních plánů je ovšem nezbytná a z dobrodružných příběhů (včetně bondovek) dobře známá. V případě doktora QQ se bude opakovat ještě i ve vesmíru.
Kulatým průzorem v boku lodi vidíme svět pod hladinou Severního polárního moře a QQ udělá svým žlutým(?) paprskem „kyborgem“ i mečouna. V poslušné stroje chce změnit veškeré bytosti planety a cítí se už teď být pánem světa.
Tu přichází další zvrat. Dojde ke vzpouře. Není však nelogická: Loď napadli tučňáky nenakrmení létající kyborgové. Okusují stěžně a doktorovi začne divně světélkovat klobouk s tajnou vysílačkou, která přestane fungovat. V téže chvíli pustí „lidský“ kyborg Vlky.
Doktor QQ změní svým červeným paprskem jednoho z létajících kyborgů v původního ptáka, kterého lze na fotografii nejspíš identifikovat jako supa, a ostatní vzdušné bestie nešťastníkaq slupnou jako malinu (to ovšem „mimo záběr“). A Mořští vlci? Právě prchají kol kyborga-pistolníka, i ten stojí nehybně „jako &Sípková Růženka“. Ale cylindr doktora QQ opět začne „vykonávat tajemný vliv“, kyborgové zas ožijí a „naděje na záchranu se vytratila,“ jak se dočítáme. Mořským vlkům se sice ještě podaří pokácet útočícího na ně kyborga pomocí prostého lana, ale QQ promění &Silhouna svým modrým paprskem ve stroj a „přijme ho do služeb“. Jaký mu dá první úkol? Zabít jeho přítele Piráta.
O vraždění se ovšem jinak bude v sáze hovořit už jen minimálně a brutality bude postupně povážlivě ubývat, byť se ještě dočkáme rakve se zesnulým Velkým Trpem či Emilem zaživa spolknutého trpasličího pilota. Zatím však sledujeme dlouhou sekvenci, ve které Velký Pirát uniká vlastnímu kamarádovi a skáče okénkem do oceánu, kde ho znovu spolkne velryba. Ta má v útrobách naštěstí i hlásnou troubu a Pirát se s ní domluví, takže kytovec vyrazí poslušně jako taxi za Emilem. „Stůj!! Kdo tam?“ uvítá ho ze skály tučňák s puškou. A další plány? I proto, že QQ nezná Emila, mohl by se prý rorýs zmocnit jeho cylindru!
Doktor zatím pomocí klobouku nutí &Silhouna dělat dřepy a Lee má s ostatními kyborgy najít Velkého Piráta. Ale zas je tu Emil! Přiletí, zmocní se cylindru plešatého doktora („Ha, kletě!!“ nechá se slyšet QQ) a kyborgové zas usnou. Doktor se žene pro paprsky smrti, ale už Emila nezasáhne a rorýs předá cylindr za velikého jásotu tučňáků Velkému Pirátovi. Ten se díky tomu stane lehko Leeovým pánem (osloví jej tu &Silhounku) a jeho přítel přesně podle Pirátova rozkazu chytí doktora a strčí ho do sudu pitné vody. Prostřednictvím červených „antipaprsků života“ vrátí pak Lee třem kyborgům jejich původní lidskou podobu. Byli to piráti – a v hrůze naskáčou do moře. A QQ? Rád by &Silhouna utopil a Velký Pirát kamarádovi poradí vysílačkou, aby na doktora kdyžtak posvítil modrými paprsky. Ale doktor se &Silhouna přece zmocní a balónu s Velkým Pirátem a Emilem se navíc postaví i navzdory polárnímu podnebí postaví bouřka a blesky. Vítr odnese i cylindr a toho se na dně mořském zmocní chobotnice. QQ chce bezvládného Lee svrhnout přes brlení, ale je tu naštěstí balón, z jehož koše srazí Velký Pirát doktora do moře. QQ se chytí za nos a náhodou dosedne na vlastní cylindr na hlavě chobotnice.
Rorýs by &Silhouna nejradši poslat do nemocnice, ale Pirát využije k jeho oživení červené paprsky. Emil čeká, že se jejich kamarád roztaví, ale ten se stane člověkem a jen se diví, proč mu „svítí do očí“. Oba kluci se roztančí. „Už jsem tě málem dal do sběru,“ konstatuje Velký Pirát – a doktor QQ volá „kyborga“ Lee prostřednictvím cylindru již marně a po vtipu převzatém ze Saturnina (Ví bůh - výbuch) jest rejnokem elektrickým odpálen do výšin a hasí si to „kosmickou rychlostí“ k Marsu, jak Lee pozná dík dalekohledu.
Mořští Vlci a Emil se v balóně vrátí do Prahy, ale rybáři od Karlova mostu jejich věk a ani jejich dopravní prostředek příliš nesedí, takže volá policii. Lee z toho má rovnou nedobrý pocit, že „není-li plechovej, je zavřenej“.
Kluci použijí paprsky života na rybářovu pramici a ta se kupodivu změní v další velrybu. Byla snad kyborgem i tato československá lodička na Vltavě? Kdož ví, ale co víme jistě, je to, že i po několik dalších pokračování jako by příběh netušil, kudy se ubírat dál. A přešlapuje na jen málo efektů vytěží z macourkovského střetu fantaskna s realitou.
Profesor přírodopisu Kadleček chce totiž nečekanou velrybu vycpat pro Národní muzeum, ale ta se raději ponoří a vědce odnesou zřízenci na nosítkách. Patrně do Bohnic.
Při dalším letu balónem se naši hrdinové napíchnou na kostelní báň a při následujícím pádu se „porouchají“ paprsky, kterými hodlal Velký Pirát zrobit ze vzdušného plavidla „cestovního orla“. Kouzlení ovšem už stejně začalo Emilovi, kdo ví proč, vadit až natolik, že skoro uletěl do teplých krajin.
Porucha parsků ovšem byla až magicky produktivní: udělala balón raketou. Vniknou dovnitř a &Silhoun zkusí velkou páku, čímž spustí trysky. Teprve v poslední chvíli se nechá okénkem vtáhnout taky Emil. Za následujícího letu si užívají stavu beztíže, ale nepřítomnost vzduchu příběh nezohledňuje.
&Silhoun si brzy rozbije nos a při lovu věnce vuřtů dojde i na srážku Mořských vlků hlavami. Nato káže Velký Pirát „zatočit“ k Marsu, který je signalizován transparentem, jenž jejich raketa rozpůlí. Marťani v raketkách nesoucí nápis pronásledují marně vetřelce, jejichž loď se zapíchne do povrchu planety. A tady se Vlci i Emil nejprve setkají s marťanskými dětmi s tykadly Martinem a Martinou. Zprvu je mají za modrá strašidýlka, což připomíná knihu slovinského autora Vida Pečjaka Ondra a 3 Marťánkové (1961, česky 1963) ilustrovanou u nás Milošem Nesvadbou. A je zde patrný i vliv Hrnčířova a Brychtova „polokomiksu“ Martin a Marťánek z Pionýrů let 1962-1965.
Jak se ukáže, poletující Marťánci díky vrtulím na zádech, a fakticky hovoří česky – s tím, že veškerá slova vepředu doplňují písmenem M. I přesto je nutno zavěsit Pozemšťanům okolo krků „překladatele“ nazývané „mkečup“. Ale pro Emila je překladatel velký, a tak mu Marta a Martin nechají vyrobit (kdy a kde není známo) menšího.
Marťánci vezmou návštěvu na výlet vrtulovým letounem vybaveným i tryskami. Dojde tak i na prohlídku hlavního města „M“ ze vzduchu. Celá metropole sestává z kulatých dofukovacích bytů umístěných na špičkách věží a Mořští vlci ze vzduchu pozorují i školu, ve které mají děti celý den jen tělocvik, zahrnující vožení se na skluzavkách. A učení? To prý probíhá ve spánku.
Všichni pak navštíví dost strašidelnou zoo, přičemž zrovna nějakou takovou mohl navštívit i Ondra z Pečjakových Marťánků. Mj, tu je chován i tzv. cukrouš libohubý a on i další (dvě) obludy se vysmějí Emilkově prťavosti, takže Marťánci rorýse vezmou do tzv. Ústavu pro vylepšování osobností, kde mají stroj, ve kterém se lze stál čímkoli. Martina už se zde prý vylepšovala dvakrát, ale matka ji poté nemohla poznat, tak jí to zakázala.
Emil si vždycky přál být psem, ale přímo v psa ho přítomný zde vědec netransformuje a udělá z rorýse radši velmi speciálního „rorýse psovitého pneumatického“ (na první pohled prostě pejska se zobákem), jenž je vybaven schopností libovolně měnit velikost, takže zatočí-li ocasem vpravo, ukrutně vzroste, a zatočí-li jím nalevo, naopak se přesmíru zmenší. Nakonec se Emil rozhodne zůstat u střední velikosti, všichni znovu navštíví zoo a fialová obluda při pohledu na něj zbledne na celém těle závistí. Jen podotýkám, že počínaje Emilovým nářkem nad jeho nedokonalostí, přestávají být na všech pozemských hrdinech zobrazovány překladatele.
Marťanskou pěveckou soutěž zahájí před mnoha diváky populární Melánie Ohnivá a svým zpěvem se rozpálí natolik, až skutečně začne hořet a &Silhoun ji hasí pěnovým minimaxem. Nevěděl, že vzplanutí již neodmyslitelně náleží k jejím vystoupením, jak o tom informuje teprve moderátor, po čemž vyzve ke zpěvu Mořské vlky. Ti to zkoušejí s tradičními písničkami Kolíne, Kolíne (&Silhoun) a &Sla Nanynka do zelí (Velký Pirát), ale zpívají je současně a patrně i falešně, což přivede Emila k táhlému zavytí a zvítězí. Hlavní cenou jsou letenky na Mléčnou dráhu pro tři osoby, ale Marťani dovolí letět i Martě a Martinovi. Létající talíř je řízen automaticky a na Dráze uhlídají i Eskymo, Nanuk, polárkový dort a zmrzlinu. &Silhoun tu dokonce vstoupí do obřího dortíku a mlsá a posléze spadne do veliké sklenice s jahodovým jogurtem. Zachrání ho Emil poté, co se zvětší, a jeho schopnost je tak prvně využita prakticky. Zvětší se, dodejme, i navzdory tomu, že ocasem zatočil na druhou stranu, než měl, takže se měl vlastně nesmírně zmenšit. Ale s tím si autoři hlavu nelámou.
Létající talíř vyzve návštěvníky Mléčné dráhy, aby nastoupili, Martin si ještě vezme Eskymo a všichni doběhnou do bezpečí. Je pravda, že podobně je Mléčná dráha zobrazena už v jednom z Rychlonožkových snů, ale tady bych za přímou inspiraci příliš nedal, protože doslovné zobrazování dráhy se prostě samo nabízí a u Foglara bylo ještě daleko doslovnějším.
Naši přátelé se znovu blíží k Marsu, když dochází k dalšímu z klíčových okamžiků epopeje. Létající talíř totiž omotá a tím destabilizuje miniaturní zelená kometa a Velký Pirát má následkem toho pocit, že dostane mořskou nemoc, na kterou u něj na třech světových oceánech, pokud víme, nikdy nedošlo. Odsud až do konce „vesmírného“ ročníku se sága opět stane ryzí science fiction a protentokrát i space operou. Kometa totiž vlastně je lapajícím zeleným paprskem, a ten všechny unáší kamsi hluboko do kosmu, až na tajemnou sopečnou planetu. Dojde jim, že je to únos.
Velký Pirát je rozhodnut přijímat do bratrstva i další piráty, ale jen správné, ne mazánky a nikoli udavače. Jak zvíme, se začátkem školního roku 1968-1969 se sepralo áčko a béčko jistých pátých tříd, po čemž zůstala kaňka na parketách, a pan učitel rozhodl, že to děti vydrátkují. Za tím účelem má do školy každý donést korunu (přičemž Ohníček tehdy stál koruny dvě).
Ale skuteční viníci se chytí za nos, sami přinesou kartáče, půjčí si od školníka vědro a velký Pirát je pak vyznamená řádem Zlaté kotvy, zatímco udavačům zašle jen odznak Děravé ponožky. Nato jsme vyzvání, abychom odhalovali i další činy pirátů, ty dobré i ty špatné, a psali Ohníčku dopisy nadepsané „Kamrlík Velkého Piráta“.
Ve druhém vysílání Velký Pirát navíc dětem vštěpuje, aby si prvořadě vážily pravdy a spravedlnosti, a to snad ještě i před zdravím. OSN totiž rok 1968 vyhlásila rokem lidských práv a Velký Pirát má za to, že přinejmenším chytří potřebují a přijímají svobodu (o kterou niž díky tomu prý bát nemusíme). A pokud se naučíme rozeznat bezpráví (vysílá Pirát), i my budeme smět na palubu (pomyslné) „bílé plachetnice“ jménem Svoboda. Ostatně už Lev Nikolajevič Tolstoj sepsal bajku o vlku, který si (naštěstí) včas všiml odřeného krku jednoho dobře krmeného psa, krku seřeného od celodenního nošení řetězu... Nu, a zatímco nyní jsme jako dětští čtenáři ještě jen plavčíky Svobody, jednou budeme kapitány - jen to chce nebýt líný, mít rád svou vlast a číst knihy „statečných a moudrých kapitánů“.
Teprve v pátém vysílání se vynoří i „starý“ Pirátův kamarád &Silhavý Lee, zvaný &Silhoun. To ještě nosí falešné vousy, brýle a taky náušnici v pravém uchu, Právě Lee zví ve starých námořních mapách o Ďáblově jeskyni na tichomořském ostrově Tuta-Noga. Právě do ní ukryl prý v sedmi bednách svůj poklad kapitán Morgan. Velký Pirát ovšem tuší na sta nebezpečenství na cestě k pokladu a slibuje, že bude čtenářům vysílat z výpravy zprávy. A Lee? Ten se nejspíš přeslechl ohledně potrubní pošty, kterou prý jeho přítel hodlá děti (taktéž?) informovat, i donese kufr hořických trubiček.
20. prosince 1968 pak čtenáři na obrázku poprvé spatřili i trojstěžník Mořských vlků a mohli zachytit jeho první volání o pomoc „SOS“ s prosbou o radu ohledně jména pro dotyčnou loď. I v jejím podpalubí si Velký Pirát najde kamrlík a plují na „Velkou Cestu“, přičemž jí vybrali z návrhů jméno Bouřlivák. Na „První pirátské plavbě Ohníčku“ se oba kluci střídají ve vaření.
Velký Pirát se ovšem s kamarádem i „děsně“ pohádá. Když totiž (dostředně) &Silhavý Lee rybařil, spolkla mu chobotnice vlasec. Nu, a když poté &Silhoun tvrdil, že je nejnebezpečnějším mořským živočichem pro člověka žralok, označil ho má ho Velký Pirát za šílence, anžto tím nejnebezpečnějším je přece už odnepaměti hltoun pyskatý, tj. kouli se podobající ryba, zvládající skokem i sedm metrů a vydávající „tenké pištění“. A Velký Pirát poté vyzve dětské čtenáře, aby hltouna Ohníčku namalovaly. Jak si vzpomínám, obdobnou soutěžní výzvu tehdy zaregistrovaly rovněž z Kukových dobrodružství Karla Franty ve Sluníčku.
I „v průběhu následující výpravy se Velký Pirát obracel depešemi ke čtenářům s prosbami o pomoc různého druhu,“ shrnul prehistorii Mořských vlků Pavel Kořínek ve studii pro první knižní vydání komiksu o nich a zdůraznil, že tu „posluchačům“ předávali notně ztřeštěnou směsici nápadů.
A navíc dělal &Silhoun kamarádovi naschvály. Tak třeba mu dal do polévky místo nudlí řasy, a to věděl, že Lee nerad zeleninu. 1. února 1969 se pak v sedmé z depeší objevuje poprvé zmínka o cvičeném rorýsu Emilovi, který na Bouřliváka letecky dopravuje poštu. Velký Pirát mu již dokonce udělil hodnost námořního kadeta a spolu s ní (černý) řiditelný balón. Ten ovládá rorýs prostřednictvím kybernetické palubní desky v koši. Protože má neobyčejný orientační smysl, sedí prostě na desce, a dle toho, jak on sám hlasitě pípá, řídí prý balón „samočinný kybernet“.
&Silhoun si, jak zvíme, veze tři igelitové pytlíky falešných vousů, aby jimi mohl zaimponovat domorodcům z tichomořských ostrovů. Vousáčům podle jeho zpráv totiž padají k nohám. Tyto vousy si ovšem prohlížel jednou za úplňku, když se Bouřlivák náhle ocitl v trychtýři tornáda, a vír „vycucnul“ z paluby až do mraků právě všechny vousy. Už je třeba doplnit zásoby, k čemuž se nabízí ostrov Ukulele, nicméně &Silhavý Lee vyhrožuje kamarádovi uškrcením a nemohou prý přistát dřív, než ony vousy dostane zpět. Je pravda, že je vídají dalekohledem, jelikož „Živel Živlovič“ okolo lodi stále krouží a vousy poletují pod jedním malým mrakem „asi 25 metrů nad palubou“. A jaké asi je „nejstrašnější“ jídlo na světě, kterým bych &Silhounovy oplatil ony řasy v polévce, ptá se Pirát nás-dětských čtenářů. A co vám vůbec nechutná? Uvařím mu to! A ještě jednu otázku má: Jak získat vousy z víru.
To už se ovšem naši hrdinové blíží k pobřeží ostrova Ukulele a Velký Pirát tam spatří obrovskou černou kouli „o výši mrakodrapu“. Co je to? Odmění ty nejpodivnější z odpovědí.
Deváté vysílání (25. února 1969 v Ohníčku číslo 9) nás pak zpraví o šťastném přistání i tom, že našli na Ukulele posvátného brouka plašmušku obecného, přičemž Faltové kresba tohoto hmyzu výrazně asociuje styl Ondřeje Sekory.
Plašmuška má, jak vidíme, deset končetin a na krovkách mu podle pohlaví vystupuje buď písmeno K nebo H, což znamená holka. Ona písmena však s věkem blednou a mění se v T či M (máma).
Od pobřeží ušli Mořští vlci do nitra ostrova už spoustu kilometrů s vědomím, že tam v jedné pralesní vsi bydlí náčelník prastarého kmene a bohaté říše Velký Vtipňour, který se „živí vtipy“. To sice je pravda, ale Vtipňourovi došly jejich zásoby, a tak na znamení smutku zničil vesnici a odebral se k sopce Chachacha v centru ostrova. Jenže i vulkánu vyschla „legroláva“ a panovník trpí čím dál tím víc. A je sice ochoten poskytnout Mořským vlkům hojné zásoby, ale jen za nejlepší vtip na světě, takže prý Pirát „bohatě odmění“ toho ze čtenářů, kdo takový fór Ohníčku zašle.
Zatím ovšem Velký Vtipňour kluky uvězní v chatrči u sopky Chachacha. Na nohou teď mají koule, nicméně k obědu bývá třeba i páv na víně naditý brusinkami. A každý večer přichází smuten Velký Vtipňour a ne, „sopka nebublat legrolávu“.
A Emilem přivážené dopisy posluchačů alias čtenářů? Mořští vlci je i dál čítají, ale při svíčce a poté, co jim je vždy oknem propašuje přátelský stařec Belunda. Prvého máje 1969 (13. vysílání Velkého Piráta v Ohníčku číslo 13) jsou však Mořští vlci opět na svobodě poté, co tři dni a noci Vtipňourovi vyprávěli vtipy dětí. A která anekdota zabrala nejvíc?
Ta o budíku, který prý Velký Vtipňour dostal, ale porouchal. Tak Vtipňour zavolal Bulundu, budík otevřeli a posléze v něm našli mrtvou mouchu. „Tak proto budík nefungoval!“ zvolá Vtipňour. „Mašinista umřel.“ Fór je, řekl bych, svým způsobem symbolickou předzvěstí několika jednoznačně steampunkových prvků v sérii Mořští vlci a sedm trpaslíků.
Na ostrov Ukulele přinese Emil ovšem i dopis redaktora „Steklouna“ a šéfredaktora, kteří prosí, aby se Velký Pirát posluchačů přeptat, co se jim nejvíc líbilo v Ohníčcích 11 až 13/1969 a co jim v časopise naopak nejvíc schází nebo čeho je málo. Redakce se za dopisy prý odmění.
Poté, co dostanou od Bulundy zázračný talisman a od Vtipňoura zázračný oštěp, Mořští vlci znovu vyplouvají (1. června vyšlo 14. vysílání). Bouřlivák je plný mouky a kokosových ořechů, rozráží vlny, &Silhavý Lee se opaluje a tentokrát je to sám Velký Pirát, kdo chytá ryby. Dík dobrému větru by ještě před západem slunce měli dorazit na kýžený ostrov Tuta-Noga. A obsah dalšího jejich volání SOS? Co prý s Morganovým pokladem, pokud ho najdou.
Jejich Bouřlivák ovšem u břehu ostrova ztroskotá. Přesto vyrážejí za pokladem. Po šestnácti vysíláních navíc dobrodružství pokračují jako komiks. Mořští vlci si rozloží mapu a Lee určí směr, ve kterém pak opravdu objeví jeskyni s truhlou zlata, načež je svým (nyní zeleným) balónem dostane z ostrova rorýs Emil. Ohledně pokladu je rozhodnuto ve prospěch vesničky SOS.
Mořští vlci (zřejmě) Bouřliváka opraví a znovu na něm brázdí oceán, kde však je tentokrát zaskočí bezvětří. Sice už se žene vichřice, ale mají jen jedinou plachtu, tak ze sebe udělá tu hlavní sám Lee. Jde o zcela samostatnou epizodu předtím, než se příběh znovu rozjede.
Potom začne &Silhouna bolet zub a Velký pirát mu ho chce trhat prostřednictvím kotvy, ale tu spolkne velryba a dovleče Vlky až mezi ledy „nad Severní Ameriku“, kde Bouřliváka ze starobylého korábu rozstřílejí (čtyři) piráti. Zničena je i vysílačka, zdá se, že zahynul rorýs Emil a jen Vlci v poslední chvíli hupnou do vln, kde kupodivu nezmrznou. Lee je ovšem vtažen provázkem za zubu do velrybích útrob, kam jej Velký Pirát dobrovolně následuje. Naštěstí anglicky hovořící velryba rozumí i česky a stačí ji poprosit, aby kluky vyvrhla na ledové pobřeží u polárním kruhu, kde překvapivě stojí obchodní dům Zamrzlík.
Oba jsou zmáčení a Pirát je odolnější, ale Lee ztuhne mrazem. I když nejsme v Antarktidě, objeví se naštěstí skupina tučňáků, kteří &Silhouna v ledové chýši obloží polštářem i kůží z ledního medvěda. Vedou kroniku svého národa, který „tíží chmury“, a od té chvíle se stane sága o Mořských vlcích poprvé ryzí science fiction.
Jak zříme na obrázcích kroniky, zdejší piráti slouží doktoru QQ, ďábelskému to, avšak geniálnímu vědci, který u pólu buduje podmořské město, ze kterého chce ovládnout svět. Ani náznak onoho města, podotýkám, nikdy nespatříme.
QQ ovšem vynalezl (modře zbarvené) paprsky smrti, měnící vše živé v „poslušné stroje“, kyborgy. V praxi tak transformuje především lidi a ptáky, ryby asi jen výjimečně. Ze zdejšího ptactva tak vznikli oceloví masožrouti, jejichž oblíbenou potravou se stali tučňáci, na něž kyborgové pořádají pravidelné lovy. Není vyloučeno, že jsou kyborgové jen čtyři (jak vyplývá ze studia obrázků), ale může jich být i víc.
Naštěstí se v této fázi příběhu vynoří jako deus ex machina stále živý Emil, a to i s balónem, pro změnu s červeným, a všichni tři se vydají „pro posilu“.
QQ si zatím předvolal jednoho z kyborgů a na prvním panelu tohoto pokračování vidíme vlastně doktora poprvé „ve skutečnosti“. Stejný díl i prvně i zapracoval s koláží.
QQ nakáže, aby se (dva) létající kyborgové vydali pro Mořské vlky, a „deputace“ kluky skutečně najde a unese. Emila však ne, a ten i ve své mrňavosti slíbí národu tučňáků ochranu.
Kyborgové zatím upustily Vlky do sítě na boku pirátského korábu a jiný kyborg oplývající pistolemi je vede nitrem lodi k doktorovi. Emil zatím jediným košem balónu v poslední chvíli evakuuje celý národ tučňáků. QQ přijme Vlky v zeleném křesle jako na trůně a představí jim své ocelové služebnictvo. Brzy se mu prý budou podobat. Ještě před tím jim ovšem chce předvést své paprsky. Typická zlosynova ješitnost a hovornost při prozrazování vlastních plánů je ovšem nezbytná a z dobrodružných příběhů (včetně bondovek) dobře známá. V případě doktora QQ se bude opakovat ještě i ve vesmíru.
Kulatým průzorem v boku lodi vidíme svět pod hladinou Severního polárního moře a QQ udělá svým žlutým(?) paprskem „kyborgem“ i mečouna. V poslušné stroje chce změnit veškeré bytosti planety a cítí se už teď být pánem světa.
Tu přichází další zvrat. Dojde ke vzpouře. Není však nelogická: Loď napadli tučňáky nenakrmení létající kyborgové. Okusují stěžně a doktorovi začne divně světélkovat klobouk s tajnou vysílačkou, která přestane fungovat. V téže chvíli pustí „lidský“ kyborg Vlky.
Doktor QQ změní svým červeným paprskem jednoho z létajících kyborgů v původního ptáka, kterého lze na fotografii nejspíš identifikovat jako supa, a ostatní vzdušné bestie nešťastníkaq slupnou jako malinu (to ovšem „mimo záběr“). A Mořští vlci? Právě prchají kol kyborga-pistolníka, i ten stojí nehybně „jako &Sípková Růženka“. Ale cylindr doktora QQ opět začne „vykonávat tajemný vliv“, kyborgové zas ožijí a „naděje na záchranu se vytratila,“ jak se dočítáme. Mořským vlkům se sice ještě podaří pokácet útočícího na ně kyborga pomocí prostého lana, ale QQ promění &Silhouna svým modrým paprskem ve stroj a „přijme ho do služeb“. Jaký mu dá první úkol? Zabít jeho přítele Piráta.
O vraždění se ovšem jinak bude v sáze hovořit už jen minimálně a brutality bude postupně povážlivě ubývat, byť se ještě dočkáme rakve se zesnulým Velkým Trpem či Emilem zaživa spolknutého trpasličího pilota. Zatím však sledujeme dlouhou sekvenci, ve které Velký Pirát uniká vlastnímu kamarádovi a skáče okénkem do oceánu, kde ho znovu spolkne velryba. Ta má v útrobách naštěstí i hlásnou troubu a Pirát se s ní domluví, takže kytovec vyrazí poslušně jako taxi za Emilem. „Stůj!! Kdo tam?“ uvítá ho ze skály tučňák s puškou. A další plány? I proto, že QQ nezná Emila, mohl by se prý rorýs zmocnit jeho cylindru!
Doktor zatím pomocí klobouku nutí &Silhouna dělat dřepy a Lee má s ostatními kyborgy najít Velkého Piráta. Ale zas je tu Emil! Přiletí, zmocní se cylindru plešatého doktora („Ha, kletě!!“ nechá se slyšet QQ) a kyborgové zas usnou. Doktor se žene pro paprsky smrti, ale už Emila nezasáhne a rorýs předá cylindr za velikého jásotu tučňáků Velkému Pirátovi. Ten se díky tomu stane lehko Leeovým pánem (osloví jej tu &Silhounku) a jeho přítel přesně podle Pirátova rozkazu chytí doktora a strčí ho do sudu pitné vody. Prostřednictvím červených „antipaprsků života“ vrátí pak Lee třem kyborgům jejich původní lidskou podobu. Byli to piráti – a v hrůze naskáčou do moře. A QQ? Rád by &Silhouna utopil a Velký Pirát kamarádovi poradí vysílačkou, aby na doktora kdyžtak posvítil modrými paprsky. Ale doktor se &Silhouna přece zmocní a balónu s Velkým Pirátem a Emilem se navíc postaví i navzdory polárnímu podnebí postaví bouřka a blesky. Vítr odnese i cylindr a toho se na dně mořském zmocní chobotnice. QQ chce bezvládného Lee svrhnout přes brlení, ale je tu naštěstí balón, z jehož koše srazí Velký Pirát doktora do moře. QQ se chytí za nos a náhodou dosedne na vlastní cylindr na hlavě chobotnice.
Rorýs by &Silhouna nejradši poslat do nemocnice, ale Pirát využije k jeho oživení červené paprsky. Emil čeká, že se jejich kamarád roztaví, ale ten se stane člověkem a jen se diví, proč mu „svítí do očí“. Oba kluci se roztančí. „Už jsem tě málem dal do sběru,“ konstatuje Velký Pirát – a doktor QQ volá „kyborga“ Lee prostřednictvím cylindru již marně a po vtipu převzatém ze Saturnina (Ví bůh - výbuch) jest rejnokem elektrickým odpálen do výšin a hasí si to „kosmickou rychlostí“ k Marsu, jak Lee pozná dík dalekohledu.
Mořští Vlci a Emil se v balóně vrátí do Prahy, ale rybáři od Karlova mostu jejich věk a ani jejich dopravní prostředek příliš nesedí, takže volá policii. Lee z toho má rovnou nedobrý pocit, že „není-li plechovej, je zavřenej“.
Kluci použijí paprsky života na rybářovu pramici a ta se kupodivu změní v další velrybu. Byla snad kyborgem i tato československá lodička na Vltavě? Kdož ví, ale co víme jistě, je to, že i po několik dalších pokračování jako by příběh netušil, kudy se ubírat dál. A přešlapuje na jen málo efektů vytěží z macourkovského střetu fantaskna s realitou.
Profesor přírodopisu Kadleček chce totiž nečekanou velrybu vycpat pro Národní muzeum, ale ta se raději ponoří a vědce odnesou zřízenci na nosítkách. Patrně do Bohnic.
Při dalším letu balónem se naši hrdinové napíchnou na kostelní báň a při následujícím pádu se „porouchají“ paprsky, kterými hodlal Velký Pirát zrobit ze vzdušného plavidla „cestovního orla“. Kouzlení ovšem už stejně začalo Emilovi, kdo ví proč, vadit až natolik, že skoro uletěl do teplých krajin.
Porucha parsků ovšem byla až magicky produktivní: udělala balón raketou. Vniknou dovnitř a &Silhoun zkusí velkou páku, čímž spustí trysky. Teprve v poslední chvíli se nechá okénkem vtáhnout taky Emil. Za následujícího letu si užívají stavu beztíže, ale nepřítomnost vzduchu příběh nezohledňuje.
&Silhoun si brzy rozbije nos a při lovu věnce vuřtů dojde i na srážku Mořských vlků hlavami. Nato káže Velký Pirát „zatočit“ k Marsu, který je signalizován transparentem, jenž jejich raketa rozpůlí. Marťani v raketkách nesoucí nápis pronásledují marně vetřelce, jejichž loď se zapíchne do povrchu planety. A tady se Vlci i Emil nejprve setkají s marťanskými dětmi s tykadly Martinem a Martinou. Zprvu je mají za modrá strašidýlka, což připomíná knihu slovinského autora Vida Pečjaka Ondra a 3 Marťánkové (1961, česky 1963) ilustrovanou u nás Milošem Nesvadbou. A je zde patrný i vliv Hrnčířova a Brychtova „polokomiksu“ Martin a Marťánek z Pionýrů let 1962-1965.
Jak se ukáže, poletující Marťánci díky vrtulím na zádech, a fakticky hovoří česky – s tím, že veškerá slova vepředu doplňují písmenem M. I přesto je nutno zavěsit Pozemšťanům okolo krků „překladatele“ nazývané „mkečup“. Ale pro Emila je překladatel velký, a tak mu Marta a Martin nechají vyrobit (kdy a kde není známo) menšího.
Marťánci vezmou návštěvu na výlet vrtulovým letounem vybaveným i tryskami. Dojde tak i na prohlídku hlavního města „M“ ze vzduchu. Celá metropole sestává z kulatých dofukovacích bytů umístěných na špičkách věží a Mořští vlci ze vzduchu pozorují i školu, ve které mají děti celý den jen tělocvik, zahrnující vožení se na skluzavkách. A učení? To prý probíhá ve spánku.
Všichni pak navštíví dost strašidelnou zoo, přičemž zrovna nějakou takovou mohl navštívit i Ondra z Pečjakových Marťánků. Mj, tu je chován i tzv. cukrouš libohubý a on i další (dvě) obludy se vysmějí Emilkově prťavosti, takže Marťánci rorýse vezmou do tzv. Ústavu pro vylepšování osobností, kde mají stroj, ve kterém se lze stál čímkoli. Martina už se zde prý vylepšovala dvakrát, ale matka ji poté nemohla poznat, tak jí to zakázala.
Emil si vždycky přál být psem, ale přímo v psa ho přítomný zde vědec netransformuje a udělá z rorýse radši velmi speciálního „rorýse psovitého pneumatického“ (na první pohled prostě pejska se zobákem), jenž je vybaven schopností libovolně měnit velikost, takže zatočí-li ocasem vpravo, ukrutně vzroste, a zatočí-li jím nalevo, naopak se přesmíru zmenší. Nakonec se Emil rozhodne zůstat u střední velikosti, všichni znovu navštíví zoo a fialová obluda při pohledu na něj zbledne na celém těle závistí. Jen podotýkám, že počínaje Emilovým nářkem nad jeho nedokonalostí, přestávají být na všech pozemských hrdinech zobrazovány překladatele.
Marťanskou pěveckou soutěž zahájí před mnoha diváky populární Melánie Ohnivá a svým zpěvem se rozpálí natolik, až skutečně začne hořet a &Silhoun ji hasí pěnovým minimaxem. Nevěděl, že vzplanutí již neodmyslitelně náleží k jejím vystoupením, jak o tom informuje teprve moderátor, po čemž vyzve ke zpěvu Mořské vlky. Ti to zkoušejí s tradičními písničkami Kolíne, Kolíne (&Silhoun) a &Sla Nanynka do zelí (Velký Pirát), ale zpívají je současně a patrně i falešně, což přivede Emila k táhlému zavytí a zvítězí. Hlavní cenou jsou letenky na Mléčnou dráhu pro tři osoby, ale Marťani dovolí letět i Martě a Martinovi. Létající talíř je řízen automaticky a na Dráze uhlídají i Eskymo, Nanuk, polárkový dort a zmrzlinu. &Silhoun tu dokonce vstoupí do obřího dortíku a mlsá a posléze spadne do veliké sklenice s jahodovým jogurtem. Zachrání ho Emil poté, co se zvětší, a jeho schopnost je tak prvně využita prakticky. Zvětší se, dodejme, i navzdory tomu, že ocasem zatočil na druhou stranu, než měl, takže se měl vlastně nesmírně zmenšit. Ale s tím si autoři hlavu nelámou.
Létající talíř vyzve návštěvníky Mléčné dráhy, aby nastoupili, Martin si ještě vezme Eskymo a všichni doběhnou do bezpečí. Je pravda, že podobně je Mléčná dráha zobrazena už v jednom z Rychlonožkových snů, ale tady bych za přímou inspiraci příliš nedal, protože doslovné zobrazování dráhy se prostě samo nabízí a u Foglara bylo ještě daleko doslovnějším.
Naši přátelé se znovu blíží k Marsu, když dochází k dalšímu z klíčových okamžiků epopeje. Létající talíř totiž omotá a tím destabilizuje miniaturní zelená kometa a Velký Pirát má následkem toho pocit, že dostane mořskou nemoc, na kterou u něj na třech světových oceánech, pokud víme, nikdy nedošlo. Odsud až do konce „vesmírného“ ročníku se sága opět stane ryzí science fiction a protentokrát i space operou. Kometa totiž vlastně je lapajícím zeleným paprskem, a ten všechny unáší kamsi hluboko do kosmu, až na tajemnou sopečnou planetu. Dojde jim, že je to únos.
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
Lovecraft očima Michela Houellebecka
Září v knihách
Řeky Otomara Dvořáka
Evoluce českého jídla – mimořádně záslužná a erudovaná publikace
Dítě prachu zrozené ve válce
Ukrajina, děti a zvon času
Tajnůstkáři
Stačí si počkat
Jeď, Britt-Marie, jeď!
Léto v síti
Umění prostého života? Návod k použití
85 roků by bylo spisovateli Jiřímu Navrátilovi
Zatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma Koubka
Jubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svoje
Když jsme byli sirotci
Oceán si chrání svá tajemství (a dobře dělá)
DOPORUČUJI fantasy do sychravého počasí
Mandaly pro meditaci a vnitřní rovnováhu
Prostor pro víc než člověka - kniha, o které nevíte
Godzilla ve spáru Masarykovy univerzity
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.