Knížka Zdeňka Slabého o síle snů a hraček
24.03.2016
Ivo Fencl
Literatura
Výtvarně půvabná a textově brilantní kniha Zdeňka Karla Slabého Dášenka a Pumprlík poprvé vyšla, když bylo jejímu autorovi sedmatřicet (1967). Loňské druhé vydání působivě ilustrovala Bára Buchalová, jejíž obrázky děti také znají z tzv. Webíku rádia Junior. Samotný slabého příběh - jen o šesti kapitolách - je malým stylistickým zázrakem, už jen s ohledem na sumu tu vysloveného na nerozsáhlém prostoru, přičemž dílku určenému „dětem od 4 let“ porozumí dobře i ještě mladší posluchač.
Anebo spíš posluchačka? Ale nesmysl. Neexistuje přece žádný důvod, abychom vyprávění o holčičce, o její milované hračce a o jejích kamarádkách, nepředčítali i chlapci.
Nesmím příliš vyzrazovat, nebude však asi nefér nastínit výchozí situaci, se kterou si autor poradil bravurně, i když je v podstatě běžná až banální. Skoro každé dítě si totiž zamiluje panenku anebo panáčka anebo zvíře-hračku, oba dva si od onoho momentu vzájemně „patří“ a usínají spolu třeba i dlouhá léta. Můj syn, jak vzpomínám, s plyšovou žirafou bez problémů spal snad ještě před rokem, kdy mu bylo patnáct, a sice si u toho dávno byl vědom jisté nepřiměřenosti a jejich vzájemný vztah sklouzl minimálně přes cíp polštáře už do krajin nostalgie, jemu to nicméně nevadilo a nijak se ani nestyděl. I tak to chodí a ještě malé dítě ovine dotyčný artefakt i sny, jako to jen dvě léta po Zdeňku Slabém inspirovalo Alexandra Klimenta, jen o rok staršího spisovatele, pro jeho skvělou knížku Dobrodružství s větrníkem (1969).
Bdělé sny se začnou děcku překlápět rovněž do těch skutečných a tady dál staví i Slabého kniha, přičemž je samozřejmě nevhodné spekulovat, které její motivy a prvky při psaní bystře odpozoroval z reality, které ještě k tomu domyslil a jaké zcela vysnil. Ne, nic podobného by nás nemělo zajímat a platí zde pro vnitřní motivace dokonce zákon obdobný téhle dobré psavcově zásadě: Je pokaždé něco plodem naší intuice, zatímco jiné prvky příběhu víc plodem našeho intelektu. Ani za nic ale nevyzraďme, co je co. Jedna skupina našich vnímatelů bude totiž více či méně vědomě pohrdat intuicí a zbytek bude naopak iritován naším přiznaně intelektuálním přístupem.
Ale dosti teorie a pořiďte svým malým dětem, radím, tuhle řádnou knížku, jejíž pohádkový jízdní řád ve formě Pumprlíkova „plánu kraje“ je nespornou předzvěstí mapy pohádkového Devaterníku z pozdějšího Slabého kultovního díla Pohádkový detektiv Břetislav Hostivít (1973).
Ukázka
„Představ si, kdyby ses byla včera v Bojínkově bála,“ důležitě Dášence vykládá Pumprlík, „a kdyby ses v Nesmyslově chovala stejně jako nesmyslovské děti, musili bychom všude přistát – ve Zlobilanech, v Lhářově i ve Rváčanech. A ty bys musela příšerně zlobit, lhát, až by se ti od pusy prášilo, a prát se s každým, kdo by se ti postavil do cesty. Ale takhle můžeme letět dál.“
„Teď už budou konečně Hračany, viď?“ smlouvá Dášeňka.
„Už skoro. Jenom ještě přeletíme Učilice.“
„Učilice? Kdy mě vezmeš do Učilic?“
„Tam ty ještě nesmíš.“
Zdeněk K. Slabý: Dášenka a Pumprlík. Ilustrovala o obálku navrhla Bára Buchalová. Sazba, zlom a zpracování obálky Antonín Plicka. 1. vydání v nakladatelství Grada Publishing. Praha 2015. 72 stran. ISBN 978-80-247-5296-9