Francouzský spisovatel Henri Loevenbruck, proslulý zatím žánrem thrilleru a fantasy, se vydal v tomto románu na nesnadnou pouť – pokusit se odhalit kdo byl záhadný Fulcanelli, o jehož osobnosti léta vedou spory učení profesoři i esoteričtí zasvěcenci. Kdo je autorem dvou výše citovaných knih a kdo se pod pseudonymem skrýval? A existoval vůbec nějaký Fulcanelli, i když všichni říkají, že se s ním setkali a že je ovlivnil? Byl jím autor předmluvy jeho děl Eug?ne Canseliet, ilustrátor knih Julien Champagne, knihkupec Pierre Dujols, legendární astronom Camille Flammarion či někdo z francouzské elity konce 19. a začátku 20. století? Loevenbruckův detektiv rotmistr Cédric Redenac se spolu s cynickým a v alkoholu se utápějícím bývalým členem Zpravodajské služby ministerstva vnitra (DCRI) Ari Mackenziem dávají do pátrání. Každý po své linii, každý jinak, ale s výsledky se sejdou.

Impulsem pro hledání je žádost dcery zesnulého bohatého bibliofila, který zasvětil svůj život sbíráním cenných hermetických děl, že se z jeho knihovny ztratil mimořádně cenný sešitek, pocházející údajně od samotného Fulcanelliho. Po sešitku s pouhými třemi stránkami textu, které by mohly znamenat klíč k tomu, kde mohl Fulcanelli ukrýt svoji třetí (možná fiktivní) knihu, pátrají ale také členové tajného spolku, scházející se v pařížském chrámu Přátelství a nazývající se „bratři rytíři z Heliopolis.“ Ať už se některý z nich zmocní tajemného sešitku nebo hledá tajemství na obraze Juana de Valdés Leala v kostele Santa Caridad v Seville  brzy skončí rukou vraha.

Řeknete, nic nového, základní kostra detektivního příběhu je podobná jako v knihách Umberta Eca či Dana Browna. Loevenbruck nemíří však tak vysoko, aby se pouštěl do spekulací ohledně třeba převozu antihmoty či kritiky vysokých církevních kruhů. I když můžete srovnat třeba s Ecovo knihou JMÉNO RŮŽE, kde se hledá rukopis druhé knihy Aristotelovy Poetiky, zabývající se komedií, při čemž dochází v prostředí benediktínského kláštera k tajemným vraždám, tady jsme v moderní době, na počátku minulého století a autor se k historickým paralelám neuchyluje. I laický čtenář, který si položí otázku, co je na nějakém rukopise tak cenného, že stojí za to stát se vrahem, si v labyrintu pátrání přijde na své a přečte knihu se zájmem.

Ti zasvěcenější si vychutnají obrovské množství informací, které autor při pečlivém několikaletém studiu dokázal shromáždit. A dočkají se i překvapivého – a možného – odhalení pravého Fulcanelliho. Jestliže předtím, než vezmete knihu do ruky, můžete pochybovat o Loevenbruckově fundovanosti (třeba ve srovnání s nedávno zesnulým nesmírně vzdělaným Umbertem Ecem) pak vás kniha přesvědčí  o jeho dokonalém přehledu. Najdete v ní dokonalý přehled o všech možných (i málo možných) osobách, které se mohly pod pseudonymem Fulcanelli skrývat a zároveň velmi podrobnou rešerši děl, kde se o nich můžete dočíst.

FULCANELLIHO TAJEMSTVÍ tak přináší jak zručně napsaný napínavý příběh a lákavou detektivní zápletku tak i poučení o „tajných“ věcech esoteriky a alchymie, k nimž ne každý bude mít klíč. Nečekejte proto na závěr odhalení toho, co by mohla skrývat třetí Fulcanelliho kniha. Loevenbruck jen naznačí, ale na některá tajemství, jak zdůrazňoval třeba i náš Ludvík Souček, lidstvo jako celek ještě nedozrálo... (I sám Fulcanelli v TAJEMSTVÍ KATEDRÁL vysvětluje čtyři základní slova: VĚDĚT, MOCI, ODVÁŽIT SE, MLČET.)

Henri LOEVENBRUCK se narodil roku 1972 v Paříži. oba jeho rodiče byli profesory angličtiny, což se později odrazilo v jeho zájmu o anglosaskou kulturu. Byl spoluzakladatel časopisu Science-Fiction Magazine a svou literární kariéru začal žánrem fantasy – úspěšnými trilogiemi Moira a Gallica, přeloženými do češtiny. Později se začal věnovat žánru zvanému investigativní thriller a napsal sérii románů s hlavním hrdinou detektivem Ari Mackenziem (Katedrály prázdna, Ockhamova břitva). V roce 2011 dostal Řád umění a kultury udělovaný francouzským ministerstvem kultury. (údaje distributora)