Vysvětleme si pojem (dle Wikipedie):
Protektor (z lat. protector) je osoba nebo instituce, poskytující protekci, ochranu, tedy je to ochránce, ochranitel, příznivec, přímluvce, patron. Jeho činnost nebo její výsledek bývá nazývána protektorát.
 
Stejně jako protektorát válečné doby měl „chránit“ Čechy tak i protektor- rozhlasový redaktor Emil Vrbata chce chránit svoji ženu Židovku.K tomu je ochoten k různým ústupkům moci (kolaborace), ale kde je hranice, kam až můžete jít, když podáváte prst ďáblovi?
 
Možná si vzpomenete na řadu podobných témat ve fuilmu i literatuře – hlavně román Klause Manna a později film Istvána Szabóa MEFISTO, kde Klaus Maria Brandauer představuje slavného herce, který se naivně domnívá, že bude moci dělat jen kariéru v umění a do politiky nezasáhne. Ale nacismus ho přesvědčí, že uniknout totalitní moci nelze.
PROTEKTOR je osobní drama dvou lidí v pohnuté době, ale také symbolický film o době, kdy se museli zvedat ruce k nacistickému pozdravu (jako později soudruhovat) a kdy byl člověk vydán vyšší moci, která mohla rozhodovat o jeho osudu i životě.  Přitom zdánlivě bylo na Protektorátu zajímavé, že do něj válka bezprostředně nezasahovala. Kdo byl loajální, mohl žít v klidu i v relativním materiálním dostatku.
 
Autoři symbolicky zvolili motiv KOLA - kola, na němž se většinou ujíždí, ale v tomto případě přichystá osud a osudová náhoda (kdy nacisté po atentátu na zastupujícího říšského protektora Heydricha hledají pachatele unikající na kole) hlavnímu hrdinovi osobní drama a přinese takovou vlnu strachu, že si ji dnes ani nedovedeme představit. Motiv kola vychází i z Hitlerova výroku "Čech je cyklista, jenž se nahoře hrbí, dole však šlape."

 Období války tvůrci volí často záměrně. Je to doba, kdy šlo o život, doba, v níž byl nastartován proces morální deformace našeho národa, který posléze završil komunismus. Plody tohoto procesu sklízíme dodnes.
Zvláštní je stylizace filmu. Začíná jako dobová komedie Oldřicha Nového v kabaretu, kde Hana zpívá (byť je to už v barvě), kde je Jana Plodková vynikající. Pak už scéna zešedne, aby jediné skutečně barevné scény byly při nevěře Hany s místním promítačem, který ji odhaluje svět vnitřní svobody.
 
Film navržený na Oscara za zahraniční film získal celkem 6 Českých lvů v roce 2009 (nejlepší film, režie, scénář, střih, hudba a hlavní ženská role pro Janu Plodkovou) a řadu dalších zahraničních uznání (m.j. hlavní cenu na festivalu v Krakově).