Letos na podzim (3. října) to bude sto třicet roků od narození Henri Albana-Fourniera, citlivého spisovatele a básníka, který padl přes více než sto lety u Verdunu. V prvních den první světové války „mlád sedmadvacet jar“, jak by šlo říci vzletně. Vlastně je autorem nějakých pěti knih, ale to jsou počty až dodané slávou knihy jediné. Tou je iniciační román Kouzelné dobrodružství (Le grand Meaulnes, 1913), který, řekl bych, nikdo nedokáže přečíst jenom jednou; takřka každý se k němu vrátí. A proč? Pročpak vlastně?
Třeba i proto, že neopakovatelný autor tu snad bezděky použil ne tak častého, ale tím geniálnějšího triku. A to?
Vypravěč se nikdy nikde nepolituje s výjimkou předposlední věty, přičemž i ta je na diskusi. Navíc... Ledacos není dořečeno a interpretace motivací všech hrdinů zůstává magicky nejednoznačná.

Jedním z více klíčů k životu Alaina-Fourniera (jak se podpisoval co literát) je rozhodně osobnost jeho vrstevníka, kamaráda a pak též švagra Jacquesa Rivi?ra (1886-1925), jinak i šéfredaktora téhož časopisu, v kterém bylo Kouzelné dobrodružství původně uveřejňováno.

Seznámili se v sedmnácti letech na lyceu v Paříži. Dva roky nato (1905) se Henri Alban-Fournier setkal i se svou „Beatricí“ Yvonnou, dívkou ovšem už šťastně zasnoubenou a později i vdanou. Za jiného. Právě z ní Henri udělal svou stejnojmennou hrdinku (byť přídomkem „z Galais“ přizdobenou).

Tak žil. Ani v jednom z následujících dvou let se mu nicméně či právě proto nepovedlo udělat zkoušky a snad už roku 1907 začal beznadějně zamilován pracovat na svém jen částečně autobiografickém románu. Ve dvaadvaceti ovšem narukoval. A rok poté (1909) si vzal Rivi?re jeho mladší sestru.

Od roku 1910 pracoval pak Henri Alban-Fournier v Paříži jako tajemník jistého politika, ale nadále i na svém opusu magnum. Když pak nijak objemná kniha s nepříliš šťastně koncipovanými posledními kapitolami (nalezený Meaulnesův deník v syrové podobě) konečné vyšla, byla nominována na Goncourtovu cenu. Jistě, úspěch. Avšak už v létě 1914 musel snílek opět do armády a tentokrát ne si hrát. Německo vyvolalo válku, on se stal absurdně poručíkem dělostřelectva a padl již po měsíci. Identifikován byl teprve roku 1991, po sedmdesáti sedmi letech.

Přítel Rivi?re musel, pravda, rukovat taky, ale přežil díky tomu, že byl velice brzy zajat. Válku díky tomu strávil i ve &Svýcarsku a po ní vydával mimo jiné Marcela Prousta. Napsal ještě román Milovaná (1922), ale také on zemřel předčasně, když podlehl tyfové horečce v osmatřiceti letech. Rivi?rova pozoruhodná Korespondence s Alainem-Fournierem (1926-1928) byla vydána vzápětí, zatímco jeho dopisy s Proustem až roku 1976.

Alain-Fournier čerpal při psaní Kouzelného dobrodružství jistěže a prvořadě ze srdce, což je očividné, nicméně jeho knihu to nevyjímá z linie, která začíná už prací Chrétiena de Troyes Perceval li Galois ou Les Contesdel Graal (1185) a zdaleka nekončí díly Gérarda de Nerval (1808-1855) Sylvie (1854) a Aurélie (1855) a ani ještě ne některými knížkami Vildracovými (1882-1971) a Mauriacovými (1885-1970), což byli Henriho vrstevníci.

Během sledování další (letos právě deset let staré) francouzské adaptace, ale zrovna tak během četby neunikne zvlášť specificky nastavenému vnímateli, v čem také tkví nedořečenost knihy. Není to jistě podstatné, nicméně všechny tři hlavní mužské figury („Velký“ Augustin Meaulnes, František Seurel i Yvonnin bratr Franz, na němž Meaulnesovi po celý čas záleží snad až nepochopitelně) lze interpretovat i co latentní či dokonce méně latentní gaye.

Před podobným psycho-náhledem ovšem nelze než varovat a je ošidný už proto, že hrdinové zůstávají do hořkého konce jenom nezralými děcky, ať si tu skutečnost už připouštějí nebo ne. Jen dětství, a to je zoufalé, pro ně zůstává jediným útočištěm, a je i útočištěm, které navždy ztratili. Je-li už první setkání s „Beatricí“ obemknuto slavností plnou holčiček, není to náhoda, a ať je tomu jakkoli, tato kniha zachycuje fascinujícím způsobem obrovitou nedohlednost času a prostoru vprostřed NĚKOLIKA MÁLO našich jarých let. Těch, kdy je jen pár mil lesem půlí světa i záhadou... a pouhých pár měsíců érou.