Autorka získala zkušenosti s psaním pro děti, když její KOVÁŘSKÉ POHÁDKY a DAR ZE ZOO zřadil Český rozhlas do dětských pořadů Hajaja. Její první kniha NA ORLÍCH KŘÍDLECH, která přinesla „dobrodružný příběh plný záhad a tajemství, ale taky otázek“ zvítězila v literární soutěži nakladatelství Albatros o nejlepší původní dobrodružný příběh pro děti v roce 2013. Autorka plní očekávání i ve své nejnovější knize.

Ústředními postavami knihy jsou sedmáci Míša a Lukáš. I když jejich první setkání končí Míšiným trapasem s roztrženými plavkami, náhodně se potkají u domova důchodců, kde Lukášova matka pracuje a kam vede Míša svoji prababičku (jíž říká krásně nezvyklým slovem praběnka) na návštěvu. Tady narazí na záhadu, kterou se pokusí nějak objasnit. Je jí tajemná paní Černá, o níž se zde říká, že „kdo vejde do jejího bytu, brzo špatně skončí.“ Navíc o zkratce jejího jména W. na černě natřených dveřích říká Lukáš: „Neznám žádné ženské jméno křestní jméno, které by začínalo na dvojité W“, na což Míša rearaguje: „Napadlo mě, jestli to není witch.“ Je paní Černá čarodějnice?

Proniknout do jejího bytu se podaří jak Lukášovi tak oběma najednou.  Už při první návštěvě Lukáš „viděl v tmavé chodbičce u paní Černé cosi, co se nepodobalo vůbec ničemu, co dosud v životě spatřil. A ačkoli by to za nic na světě nahlas nepřiznal, pořádně ho to vyděsilo.“ Při druhé návštěvě narazí na Neocronomicon, tajemnou a záhadnou knihu, o níž nikdo neví kde se vzala a proč vůbec vznikla. Jak zjistí na Googlu patří mezi grimoáry, což jsou magické knihy s popisy základních čarodějných praktik. Je paní Černá opravdová čarodějnice?

To, co jsme naznačili,  je jen začátek tajuplného a dobrodužného příběhu. Doufám, že jsme vás děvčata (ale i chlapci) dostatečně naladili k tomu, abyste si jej přečetli. Vše se mnohokrát zkomplikuje už třeba tím, že do vlastního pátrání se pustí o čtyři roky mladší  Blíženci – Míšina dvojčata, stejně zvědavá jako nesnesitelná. A do všeho se ještě vmíchá berlínský chlapec Paul, jehož bohatá maminka herečka na něho nemá čas a svěřila ho do výchovy jisté Trudy. Na tu a na pohádku, kterou spolu napsali nemůže Paul zapomenout. A tak také pátrá – kdo byla Trudy a proč musela z jeho života tak narychlo zmizet? Stopu objeví v Čechách, kam byla z Německa vyhoštěna. Neváhá a bez oznámení matce se vydá ji hledat.

Jak se tyto dva příběhy spojí už nelze prozrazovat. Stačí říci, že vše se racionálně vysvětlí, že nejde o žádnou magii, kouzla a čáry.  Navíc je zde přítomen motiv z pohádky Paula a Trudy, který jakoby se naplňoval v reálném životě – třetí tajemství? Zásluha spisovatelky Ilony Fišerové je v tom, že nikdy nic předem neprozrazuje. I to, co objeví Míša s Lukášem v bytě paní Černé či jaké tajemný a neobvyklý úkol zadala paní Černá údržbáři Hulejcovi, se nedozvíme hned. Musíte počkat na konec knihy, kde jako ve správné detektivce dojde k rozuzlení. Napětí při čtení se tak stupňuje a konec určitě nezklame.

Je vidět, že v záplavě knih s podobnými motivy z angloamerické produkce jsou i česká díla, která mohou směle konkurovat. Navíc jsou našim dětem bližší, protože vychází z jim známého prostředí a vztahů, s nimž se každodenně setkávají jak doma, tak ve škole. Ilona Fišerová dokázala vystihnout mentalitu sedmáků i s jejich slovníkem a teprve probouzejícím se zájmem o druhé pohlaví. V jednu chvíli, téměř současně, říká Míša „Kluci jsou divní“ a Lukáš: "Holky jsou divný.“ Ale oba  během pátrání vyspějí k téměř dospělácké  moudrosti, alespoň co se života týká a všeho, co je pro něj důležité.

Nakladatelství Albatros opět patří zásluha za vydání kvalitní knížky. A také za grafickou úpravu, v níž byly užity obrázky Petry Hilbert, které mimořádně přesně souzní s laděním knihy. Kniha tak stojí nejen za přečtení ale je i k prohlížení.