Rodiči Jerry Silbermana (jak se Wilder „v civilu“ jmenoval) byli ruští emigranti. Jeho matka preludovala na klavír, čímž se živila, a syn také nebyl bez ambicí. Okolo svých patnácti (1950) dokonce adaptoval Millerovu Smrt obchodního cestujícího (1949) a zahrál si na jevišti Willy Lomana. Na univerzitě v Iowě nato vystudovat drama - a cepoval jej později jako herce i Lee Strasberg ve známém Actors Studiu.

Od roku 1961 hrál profesionálně a od roku 1962 na Broadwayi, kde se mu stala údělem hlavně hra Matka Kuráž a její děti, ale i drama Vyhoďme ho z kola ven, kde exceloval vedle Kirka Douglase. Ten se, mimochodem řečeno, letos 9. prosince dožije už neuvěřitelné stovky.

Co se týče světa filmu, je Wilder nepřehlédnutelný už v Bonnie a Clyde (1967), kde ovšem ještě víc zaujme druhý „mladý Gene“, Hackman. Kariéru tak zahájil GW až díky (letos devadesátiletému) Melu Brooksovi (* 28. 6. 1926) a jeho Producentům (1968). Rok nato se účastnil natočení komedie Spusťte revoluci beze mě (režie Bud Yorkin) a roku 1971 hrál magického výrobce dobrot Willy Wonku v muzikálové adaptaci geniálního bestselleru Roalda Dahla Karlík a továrna na čokoládu (https://www.youtube.com/watch?v=1y8aYd9uqFY).

V Allenově komedii Všechno, co jste kdy chtěli vědět o sexu... (1972) představoval dr. Douga Rosse a pod režijní taktovkou jiného komika Charlese Grodina se objevil i v televizní komedii Milostné akty (1973). Rok nato přišla první z jeho parodií na western Žhavá sedla (režie Mel Brooks) a téhož šťastného roku zahrál i lišáka v adaptací Malého prince a exceloval ve výborné parodii na horory Mladý Frankenstein (režie opět Mel Brooks). Nabit energií jako bleskem a popostrčen tím úspěchem napsal a sám režíroval už diskutabilnější parodii Dobrodružství mladšího a chytřejšího bratra Sherlocka Holmese (1975) a stejně jako ve Frankensteinovi tu hrál po boku krajně excentrického klauna Marty Feldmana (1933-1982). Úspěch to už takový nebyl.

Přesto dokázal stejným způsobem (vlastní scénář, režie i hlavní role) vytvořit zdařilou parodii na filmy s Rudolphem Valentinem (1895-1926) Největší milovník světa (1977), kterou navíc i produkoval a doplnil vlastní písničkou!

Další Wilderova westernová parodie Frisco Kid (1979), ve které hrál s Harrisonem Fordem, se u nás kdysi vynořila pod titulem Rabín a zloděj (režie Robert Aldrich) a roku 1980 režíroval Sidney Poitier další v našich kinech svého času navštěvovanou komedii Blázni ve vězení (https://www.youtube.com/watch?v=L5ylel-imFg). Roku 1984 Wilder napsal a sám režíroval americký remake francouzské komedie s Jeanem Rochefortem Záletník (1976, https://www.youtube.com/watch?v=DMFQegDwRkw), který nazval Žena v červeném (https://www.youtube.com/watch?v=SUt5lXaZi1U), a výsledek se originálu vyrovná snad i dík tomu, že Wilder vystupuje po boku své skutečné ženy (a i zmiňovaného už Charlese Grodina).

Opět metodou scénář i režie i hlavní role vznikly poté už méně zdařilé Strašidelné líbánky (1986) a pro mě osobně skončil tento klaun beze ztráty květinky veselohrou o páru kamarádů, z nichž jeden je hluchý a druhý slepý Nevidím zlo, neslyším zlo (1989, režie Arthur Hiller). I tady hrál fakticky sám sebe a také tentokrát v páru s Richardem Pryorem (1940-2005), který bavil diváky už ve filmech Stříbrný blesk a Blázni ve vězení, byť sám se uplatnit zrovna moc nedokázal.

Ještě roku 1999 měl Wilder zdařilé cameo v Alence v Říši divů, nicméně filmu se začal vzdalovat a jeho knižní vzpomínky Kiss Me Like Stranger vyšly v roce 2005, kdy mu bylo už sedmdesát.

Je fakt, že na střeše rychlíku Stříbrný blesk kdysi šokujícím způsobem harpunoval „žraločího“ gangstera představovaného Richardem Kielem (1939-2014), tedy hercem známým hned z dvou bondovek (Agent, který mne miloval; Moonraker) jako Čelisti, avšak násilí samo bylo vždycky pravým opakem toho, oč ve svých dílech i ve svém životě usiloval. A to je dobře.

Na následky Alzheimerovy choroby zemřel tento chlapík v pondělí 29. srpna.