Do světa filmu směl Radok zasáhnout pouze třikrát, přičemž jeho debut DALEKÁ CESTA, natáčený na konci 48. roku je dílem mimořádným. Měl v zahraničí velký úspěch a získal řadu ocenění. Způsobem ztvárnění osudů židovské rodiny Kaufmanových (Zdenka Baldová a Viktor Očásek) a smíšeného manželství jejich dcery Hany (Blanka Waleská) s doktorem Antonínem Burešem (Otomar Krejča) a zachycením dusné atmosféry protektorátu a prostředí koncentračního tábora v terezínské pevnosti Radok ve své době doslova šokoval ždanovovsky orientované kritiky. Dokumentární záběry, ironicky komentující  hlasem Václava Vosky rozhodující události doby spolu se silným dramatickým příběhem byly silnou devízou mimořádného snímku. Radok je navíc spojil s expresivními prvky, které přecházejí až do bizarní fantasmagorie na pomezí snu a skutečnosti a černé noční můry. Tímto pojetím, vycházeje z vlastních neblahých zkušeností z koncentračního tábora, chtěl Radok vyvolat v divácích citovou odezvu, mimořádným prožitek. Podařil se mu (za přispění kameramana Josefa Střechy a sugestivní hudby Jiřího Sternwalda) na svou dobu nevídaný přesah z dokumentárního pojetí tématu a z osobní roviny dramatického příběhu do oblasti metaforického prožitku, v němž již nešlo o konkrétní situace (Terezín, Židy), ale o atmosféru totalitní nesvobody, ponížení, nelidskosti a utrpení obecně.

DALEKÁ CESTA byla nařčena z formalismu, uvedena krátce ve venkovských kinech a na dlouhá léta zavřena do trezoru. Ke znovuuvedení došlo až po roce 1990 (v roce 1997 byla zařazena do přehlídky Projekt 100). Radokův talent česká kinematografie beznadějně prohýřila. Jeho další méně „odbojné“ filmy – nostalgický DĚDEČEK AUTOMOBIL a přepis divadelní frašky DIVOTVORNÝ KLOBOUK – mu neumožnily talent rozvinout a více příležitosti se mu nedostalo. Film DALEKÁ CESTA zůstává stále průkopnickým dílem a zaslouží si trvalou pozornost.