Třeba ve škole. Původní kniha (
http://literarky.cz/blogy/ivo-fencl/21525-ten-partnersky-par-v-domku-sledovala-rachel-denn-z-vlaku) je rafinovaně koncipovaný detektivní thriller, který se stal bestsellerem, a bestsellery, jak známo, bývají filmovány;
ale v tomhle případě stála scenáristka Erin Wilsonová (*1964) se svým louskáčkem nad zatroleným oříškem. Jestliže jsou nám cestou od kapitoly ke kapitole teprve dodatečně předkládány určité události z minulosti, které postupně korigují náš původní náhled na záhadu, funguje to docela dobře a je to i celkem obvyklé; nicméně tentýž postup na plátně pokaždé zabrat nemusí, což je bohužel i případ tohoto filmu, řekl bych. A výsledek?
Katastrofa.
Tím neříkám, že jsem proti retrospektivám anebo flashbackům, ale měly by být dostatečně odůvodněny, což se tady podle mého názoru nestalo. Z jakého důvodu to tak promíchali a proč to nemohu sledovat popořádku? musí se nutně ptát divák. A jistě, titulní hrdinka pije a má okna, která se postupně zaplňují vzpomínkami, to je částečné zdůvodnění, nicméně to jako ospravedlnění předložené šarády nestačí.
Ospravedlnění šarády by - možná - poskytla větší akcentace policejní účasti ve věci, ale to bychom už přepisovali původní knihu příliš a původní kniha se ostatně a při vší úctě k umu Pauly Hawkinsové pro plátno ani moc nehodí. (Ale spíš do televize.)
Řeknu to ještě jinak: Její
román v kině ztratil bestsellerové kvality, které ho tam dostaly, a vyjevil veškerou banálnost syžetu, stojícího v podstatě na tom, že jednou z postav je ne úplně pravděpodobný, bezskrupulózní alfa samec posedlý sexem, který se nezastaví ani před brutální vraždou a „zaslouží si“ proto, aby se proti němu dvě dámy rozhořčeně spikly a odpravily jej vývrtkou.
Tvůrkyně v čele se scenáristkou si ale asi problém s adaptací Pauliny knihy uvědomily, i dělaly, co mohly, aby výsledku přesto zajistily úspěch. Ve filmu tak je například daleko víc explicitního sexu než v knižní předloze. To jistě lze tolerovat. Nicméně oproti tomu až komicky působí třeba záběry na „onen“ za oknem projíždějící vlak, kterými se autorky pokoušejí ospravedlnit sám titul
Dívka z vlaku.
Zatímco v knize totiž nemáme pocit neoprávněnosti jejího názvu, tady velmi brzy ano. Smysl dívčiných pohledů z vlaku je nedlouho po začátku zastřen. I velice pozornému divákovi mizí.
A mrzuté na tom je, že divák, který sleduje výsledek, si zajímavě napsaný román už nikdy nekoupí. Což připomíná mnohé adaptace thrillerů Stephena Kinga, do jejichž čela bych v té souvislosti postavil nedávné
Dobré manželství, které lze s
Dívkou z vlaku v mnoha směrech perfektně srovnávat. - Zatímco původní Kingova novela je mistrná, film bohužel nedokázal uchopit většinu v textu zakletého a výsledkem je „plochá historka okresního formátu,“ jak říkali &Simek a Grossmann.
Oproti tomu snímek
Dívka z vlaku je natolik zamotaný, že jej plochým nazvat nelze, avšak pocit samoúčelnosti se neodbytně vnucuje. A ano, může se zdát, že jde až o takzvaně hitchcockovskou záležitost, osobně se ale domnívám, že veliký Alfred a jeho žena (která s ním úzce spolupracovala) by od adaptování románu
Dívka ve vlaku velice rychle vycouvali.
A tak snad režisérovi ani nezazlívám, že se na Hitchcocka nepokusil odkazovat nějakými skutečně rafinovanějšími pohledy kamer - v jeho stylu. I kdyby to totiž udělal, křečovitost výsledného konstruktu by tím nezachránil. Před filmem Tate Taylora (*1969) jednoduše varuji. Ač chlapem, zplodil ryze ženský snímek. Ale žánru ženských snímků jím ublížil.
Dívka ve vlaku
Scénář podle bestselleru Pauly Hawkinsové napsala Erin Cressida Wilsonová.
Režie Tate Taylor
Hrají Emily Bluntová, Rebecca Fergusonová, Lisa Kudrowá, Haley Benettová a další
Hudba Danny Elfman
USA 2016
112 minut