V letech 1843-1845 následovaly povídky Vánoční koleda, Zvony a Cvrček u krbu a povedly se i příběhy Bitva života (1846) a Očarovaný (1848). Jen méně. I stvořil list Známá slova a tradici pomyslně nadělovaných textů přenesl počínaje črtou Vánoční stromek také na jeho stránky.


Zpočátku skromně, ale prvé „speciální“ čtyřiadvacetistránkové vánoční číslo vydal již v prosinci 1851 a od roku 1852 dosahovala čísla šestatřiceti stran a nabyla charakteru povídkových sbírek.

V úvodním příběhu těchto souborů obyčejně Dickens předestřel téma, které pak směli rozvinout další přispěvatelé, i vznikly publikace Sedm chudých pocestných (1854), Hostinec U Cesmíny (1855), Ztroskotání Golden Mary (1856) a Dům k pronajmutí (1858). Zjara 1859 sice vydávání Slov ukončil, ale nahradil je týdeníkem Po celý rok, který vydržel připravovat až do roku 1867 (zemřel náhle o tři léta později), přičemž už ve speciálním vánočním čísle z 13. prosince 1859 se objevuje osm kapitol Strašidelného domu (včetně jedné veršované od Adelaide Procterové). Z těchto osmi sekvencí sepsal sám Charles Dickens tu úvodní, tu závěrečnou a také tu šestou, tedy Ducha v pokoji Mladého pána, který je jeho působivou vzpomínkou na školní léta v Chathamu.

Zbytek knihy zajistily tři autorky včetně Elizabeth Gaskellové (Duch v zimní zahradě) a dva autoři: dnes už neznámý George Augustus Sala (Duch v dvoupokoji) a Dickensův mladší přítel Wilkie William Collins. A tady uveďme i jednu zajímavost z našeho prostředí, kterou autor doslovu v letos vydané české verzi souboru nepřipomíná; a to tu, že Collinsova povídka Duch v pokoji s příborníkem byla editory známé sešitové řady Karavana kdysi a pod titulem Svíčka připsána Dickensovi samotnému. Stalo se tak roku 1971 v 39. svazku Záhadné dobrodružství velrybářské lodi a připomeňme jenom, že je hrdina ohrožen explozí, ke které má dojít v momentě, kdy knot v jeho bezprostřední blízkosti do určité míry ohoří.

Téhož roku 1971 také nakladatelství Vyšehrad vydalo Vladimírem Pražákem přeložený sborník čistě jen Dickensových povídek Strašidelný dům, ve kterém se objevily z titulní publikace jen první dva z oněch tří Dickensových počinů.

Už jen dodejme (a po tolika letech od prvního vydání to snad prozradit smím), že výše zmíněný rámec poskytla vnitřním kapitolám Strašidelného domu docela zajímavá situace, kdy se vypravěči jednotlivých příběhů (nikoli samozřejmě jejich skuteční autoři a autorky) uvolí strávit celé tři měsíce v titulním, údajně strašidelném domě bez služebnictva a jen s dopomocí hluchého stájníka. Prožijí tu mnohá dobrodružství a mimo jiné si vzájemně vyprávějí. Mezi nájemníky náleží přitom i neprovdaná ještě sestra původce rámcového textu Johna (alias Dickensova alter ega), a když má pak – v poslední z kapitol - dojít taktéž na povídku („šichtu“) dobrého Johnova přítele Johna Governora (ochotného a schopného celý zimní čas společnosti vařit), chrabrý muž se radši prostě vyzná z lásky k Johnově sestře:

Když se blížila „šichta“ (jak to sám nazýval) pana Governora, zpozoroval jsem u něho rostoucí neklid, a teď nás všechny překvapilo, že vstal a s vážnou tváří požádal o svolení promluvit se mnou dřív, než začne vyprávět. Protože se těšil všeobecné oblibě, byl tento ústupek posouzen shovívavě a odebrali jsme se spolu do vedlejší haly.
„Příteli mořeplavče,“ oslovil mě pan Governor, „od chvíle, kdy jsem vstoupil na palubu tohohle vyřazeného vraku, strašilo mě to dnem i nocí.“
„Co, Jacku?“
Pan Governor mě poplácal po rameni, nechal na něm ležet ruku a pokračoval:
„Vidina v podobě ženy.“
„To známe! Tvoje stará nemoc. Toho se, Jacku, nezbavíš, ani kdybys žil do sta let.“
„Ne, nemluv tak, myslím to vážně. Celou noc mě pronásledovala jedna postava. A v kuchyni mě celý den táž postava vyváděla z míry tak, až se divím, že jsem neotrávil celou naši posádku. Přitom to není výplod fantazie. Chtěl bys tu postavu vidět?“
„Moc rád bych ji spatřil.“
„Tak tady ji máš!“ řekl Jack, načež ukázal na moji sestru, která se nepozorovaně přikradla k nám.
„Je to možné?“ žasl jsem. „V tom případě, má milá Patty, předpokládám, že bych se zbytečně ptal, jestli něco strašilo tebe?“
„Bez ustání, Joey,“ odpověděla.
A tak jsme se k ostatním vraceli všichni tři společně a já jsem představil sestru jako Ducha z Rohového pokoje a Jacka jako Ducha z pokoje mé sestry. Návrat byl triumfální – stal se vrcholem událostí onoho večera.