A chtěl jsem se pošetile dělit o tu radost a svolával proto další lidi. Kritik Gardavský pozvání přijal, ale na poslední chvíli se omluvil. „Ivo, nezlob se, ale výstava, ke které patří tenhle doprovodný program, mě nesedla,“ reagoval jiný člen Střediska spisovatelů. „Ta mučírna v podzemí! Br. Nehněvej se, ale do Galerie města Plzně půjdu zas až na další expozici.“ - Zkrátka jsem se snažil o opak, a přece se onoho čtvrtka ocitl skoro jen ve společnosti sympatické ředitelky galerie Zuzany a tamní lektorky Alešky Čeňkové. Zas tak mi to ale nevadilo.

A výstava? Představovala dílo deseti výtvarníků, jimž je do jisté míry všem společný makabrózní pocit, kterým kdysi chtě nechtě žil spisovatel Lovecraft. A Jirouškovy pořady to doplňují fotkami i šokujícími ukázkami z filmů.

Dvěma jeho přednáškám poskytlo azyl Divadlo pod Lampou, zatímco zbylé dvě pronesl přímo v „galerii na rohu“; a tak jsem se stal jednoho poledne také svědkem toho, jak studenti plzeňské střední školy uhranuti usedají do příšeří pod obrazy, aby pro ně Martin srovnal zvláštní Lovecraftovo ego s egy jeho umělecky hodnotnějších předchůdců Poea a Bierce. Co víc? -

Odborně komentoval ukázky z filmů, a jak vzpomínám, toho deštivého dne jedna dívka Poeův postoj ke světu označila za cynický. Načež její spolužáci vzpomněli Kubrickova Osvícení či Hitchcockova Psycha. - Martin byl v Plzni poprvé, i prahl jsem ho, jak řečeno, provést nejen svou vlastní domácí knihovnou (která jej po právu dodnes zajímá), ale i několika částmi města. Ale běda, čas nezastavíš, kvapil... a genius loci mnoha zdejších míst nás čekal marně. Vlastně jsme stihli navštívit jen Muzeum strašidel (Galerii nejbližší), mluvčí Hanu &Sikovou ve Vědecké knihovně (kam Martin jistě taky přijede), vynikající Brotánkův antikvariát a (protější) pivnici U Salzmannů. A ve čtyři jsme se vrátili mezi „hrůzy“ výstavy, s nimiž ovšem půvabně kontrastovaly dámy v galerii. I včetně zmíněné lektorky, která je až dětsky živá, jak mi aspoň připadalo, a překypuje idealismem. Tu letošní zimu pak onen idealismus vítězně zápasil s názvem dotyčné výstavy Život je bolestný a přináší zklamání.

Ředitelka galerie nás odvezla vozem do Divadla pod Lampou na podvečerní přednášku Stříbrná vlákna z Lovecrafta. A hle, také tamní prostředí se ukázalo být pro horory jako stvořené, a když Aleška vše vzorově uvedla, Martin se teprve rozpovídal! Takže si lektorka téměř ani nestačila dělat poznámky. &Sílený je Lovecraftův svět! Ale vstal díky ostravskému profesorovi z mrtvých a stal se záminkou, díky které se hrůzu podařilo prezentovat i globálněji, takže včetně záběrů z klasických filmů jako Upír Nosferatu a Kabinet dr. Caligariho. - Pořady Martina Jirouška, se kterými jezdí po vlastech českých, rozhodně nejsou šity pro monstra, nicméně na těla lidem zamilovaným do fantazií! Nu, a jeho přednášky nejsou ani příliš složité a nikdy se nejedná o pražádné zaumné filmově kritické analýzy. Navzdory morbiditě navíc fungují jeho témata až překvapivě obrodně. Ale ano, i výhrady mě napadají, tak jako už nad jeho knihou Černý bod, nicméně my přece neseděli mezi řádky papírové knihy! My seděli v divadle, žili a mohli se i napít. Rovněž Martin žije svou věcí a svými výklady a zvládá lidi do oněch světů vtáhnout (zatímco chrlí své poznatky na pozadí bílého plátna s pozastavenými přízraky). A divadlo?

Mohlo se na demiurga těšit i po dalších čtrnácti dnech, a tedy také na pořad Tam, kde hlodá červ. „O čem však bude?“ optal se nedovtipně kdosi v hledišti.

„Jak titul napovídá, o červech!“ opáčil guru hrůz. Když poodešel, povídám lektorce: „Stejně si myslím, že si Martin přibere i něco podobně hezkého jako vy. Protože... Jen červi?“ Zasmála se a něco řekla. Ale co, to netuším, a nejsem proto novinářská jednička; hovoří-li totiž někdo jako ona a ještě přímo na mne, umím „pobrat“ jen celkovou atmosféru odpovědi. Ale obsah slov vnímat nestihnu (asi jako bych byl zamilovaný) a umím si ho jen dodatečně vymyslit. „Ženy nás inspirují k dílům,“ řekl klasik, „ale brání nám v jejich realizaci.“

Zdroj foto: https://www.kosmas.cz/knihy/213163/cerny-bod/