Dětská poezie Jaroslava Vrchlického
14.03.2017
Ivo Fencl
Literatura
Také vlastníte štědře vypravenou knihu z nakladatelství Albatros Začarovaný tatrmánek, sestavenou roku 2012 Petrem &Srámkem? Vybral a sestavil ji z devětadvaceti svazků včetně almanachu Anemónky (1872) nebo Žní času (1963) - což představuje dolní a horní časovou hranici – a jde o přesně sedmdesát Vrchlického básní plus úryvek z jeho překladu Poeova Havrana.
Úsilí korunoval &Srámek doslovem Přece Vrchlický! a zde připomíná, že roku 1912, kdy titán poezie zemřel, to jistý vídeňský deník označil za ztrátu celé světové literatury.
„Desetitisíce lidí stály v hustém špalíru od Muzea až na Vyšehrad,“ líčí monumentální „králův“ pohřeb &Srámek, ale pravdou také je, že jen čtyři roky předtím zesnulý Svatopluk Čech v popularitě Vrchlického ještě předčil!
Jinak však nikdo. Právem? To není správně položená otázka, avšak pochyb dozajista není o tom, že Vrchlický svého času až neskutečně obohatil češtinu. - Ale ještě zpátky ke slavnému „funusu“.
Z dnešního hlediska je zvláštní, že do pohřebního průvodu nebyly připouštěny děti, a to navzdory tomu, že tenkrát poezii zesnulého barda ještě ve své většině znaly. Nebylo čítanky bez jeho veršů, jak by se našla. Dnes ovšem je situace zcela jiná a dokonce i relativně starší lidé už na Vrchlického poněkud zapomínají. Já sám si ovšem (a zrovna jako autor výběru) i dál vybavuji „tajemnou náladu“, která mě obestřela, když mi kdysi maminka (ve &Srámkově případě to byla babička) recitovala Jarní romanci - alias onu pověstnou báseň o kouzelníkovi z „ledného“ hradu, který posléze sám sobě „srazí hlavu“. - A dotyčné verše přitom zůstávají jen jednou jedinou fazetou z tisíce a není sebemenších pochyb, že v české literatuře neexistuje básník bohatší na témata, pestřejších forem, barevnějších nálad i exotičtějších světů (jak to opět shrnul už Petr &Srámek). A výbory z něj?
Ty dětem už sice kdysi sestavili jak Eva Vrchlická, tak Jaroslav Seifert, ale nový si s nimi nezadá, nebo je dokonce předčí. Se Seifertovým výborem Duha na zemi (1961, 64 básní) se přitom shoduje jen osmkrát - a s dávným, vlastním Vrchlického výběrem (1911, 92 básní) dokonce jen dvakrát. Co více?
Verše zde mají na každé dvojstraně díky &Srámkovi společné téma a nějakým motivem ještě k tomu vždy přecházejí na dvoustranu další. Od počátku do konce konstruují tak i jakýsi nenápadný příběh a přes obruby listů se podobně magicky přelévají veškeré ilustrace Tomáše Klepocha. Nu, a pranic podivného nelze vidět ani v tom, že je celek završen hned pěti stranami vysvětlivek analyzujících kupříkladu i slova jako oř, ruměnec či Vesna.
To vše je, myslím, v nejlepším pořádku a záslužné a rád bych nadále zůstal na tomto světě optimistou. Avšak nemohu. Nemohu jím zůstat a obávám se, že moc dnešních dětí už tuto knihu neakceptuje.
Jistě. Je v ní i Hrad loupežných rytířů a jsou uvnitř zaklety i &Svandovy dudy. Najde se tu &Spanělská legenda a Bretoňská romance a Červená karkulka i Morče a Pampelišky a Dětská píseň o Řípu a (obdivný) &Sicí stroj a Balada o sani i Balada o vlkodlaku a Vodník a Bílá paní a Meluzína a Pražské noci! a Večerní obraz a Slepé dítě a Začarovaný les. Ale... Ale...
Nechme však skuhrání! Nechme ho. A jestliže se aspoň pár dětí přece najde, bude to dobře. Sbírku nyní lze získat i prostřednictvím Levných knih.
Jaroslav Vrchlický: Začarovaný tatrmánek.
Sestavil a doslov napsal Petr &Srámek.
Ilustroval Tomáš Klepoch.
Albatros 2012. 104 stran. ISBN 978-80-00-03063-0