Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéně85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviUmění prostého života? Návod k použitíPravda o medu: Nenechte se zmást mýtyPříběh monstra 20. století – GoebbelsKdyž baron práší po MosteckuJeď, Britt-Marie, jeď!Ukrajina, děti a zvon časuDítě prachu zrozené ve válceCo mě v září zaujalo na NetflixuTvorba Adrieny Šimotové a Adély Součkové na jedné výstavěNesnězeno přichází s novou spoluprací
Malování Je tou, s níž jsem se nechtěl minout míjíme se Je tou, které jsem chtěl naslouchat utíká mi Je tou, jíž jsem toužil vyprávět příběhy ještě nemá čas (bude kdy mít?) Je tou díky níž já maloval i když to dávno neumím Fotila, jak jsem se nadch´ jednou mi ty snímky dá snad Na prvním stojí dva milenci Malíčky jejich rukou se navzájem dotýkají takřka Na druhém sní žena o dětech které se teprve narodí pláče rudou ranku na břiše „To je hezké,“ prohlásila Mikol „A smutné.“ Ale mně obraz smutný nepřipadal byl jsem šťasten, že maluju tak blízko Mikol dvě nejkrásnější hodiny života |
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.