Píše se rok 1791. Mrtvola Mozarta leží v jeho skromném příbytku a v uzavřené místnosti se schází řada hudebníkových přátel a lidí z nejbližšího okolí, které pozval tajný policejní rada Bergen. Sice vyšetřuje vraždu majitele vídeňského muzea voskových figur, ale jak se ukazuje, obě úmrtí spolu souvisejí.  V reminiscencích  se vracíme k nejdůležitějším momentům Mozartovy závratné hudební kariéry a jeho trpkého konce. Staneme se svědky Mozartova příchodu do josefínské Vídně, koncertního duelu se Salierim, tajného zasvěcovacího obřadu v lóži svobodných zednářů i postupné skladatelovy společenské degradace a zhoršování jeho zdravotního stavu. Je to jako v detektivce, taková hra na pravdu. U každého z přítomných najde tajný rada dostatek osobních motivů k tomu, aby mohli stát za Mozartovou smrtí. Kdokoli by mohl stanout před soudem – ať svobodný zednář baron van Swieten, údajný Mozartův přítel divadelní ředitel Schikaneder, umělcova manželka Constanze, již zmíněný Salieri či dokonce jeho lékař, starý sluha nebo císařský cenzor. V závěru vyšetřování Salieri přímo obviní celý císařský dvůr i tajnou policii, jemuž se Mozart, proklamující ve své tvorbě revoluční myšlenky rovnosti, bratrstva, svobody a krásy, stal nepohodlným. Bergen se rozhodne raději celou záležitost ututlat, dát hudebníka pohřbít do společného hrobu chudiny a všem přítomným dát striktní příkaz: „Zapomeňte na Mozarta.“Dodnes na Mozarta nezapomínáme. Nejen na jeho dílo, ale i na jeho komplikovanou osobnost a klademe si otázku (jak napsala Večerní Praha) „kde je hranice mezi infantilitou a genialitou.“  „...na rozdíl od filmu AMADEUS tu není Mozart naivním dítětem, jehož genialita je ´darem Božím´. Mozart, expresivně představovaný Maxem Tidofem (na fotografiích), je trpitelem od samého začátku. Pod duševním nátlakem bojuje o svoji genialitu, jeho život se vyvíjí směrem k smrti a on sám není ani na okamžik šťastný...“, napsala německá Cinema. Sám režisér Miloslav Luther řekl o svém filmu: „Ukazuji střetnutí průměrných lidí s géniem. Oni se před ním brání. Každý usiluje o to, aby pozitivně představil sám sebe a svůj vztah. Jak to bylo ve skutečnosti, vysvitne pak skrze ně,“ a dodává „Historická fakta jsme volně interpretovali. Každý si potvrzuje svoji subjektivní pravdu.“

Lutherův film tak volně navazuje na slavná díla o Mozartovi – ať již zmíněný Formanův velkofilm, tak jeho předlohu – divadelní hru Petera Shaffera. Vzpomenout můžete i na novelu německého klasika Eduarda Mörika Mozartova cesta do Prahy či Puškinovu divadelní hru Mozart a Salieri. Historie má mnohá tajemství, která lákají, ale nedávají jednoznačné vysvětlení. Mimořádně nadaný  a nadprůměrně talentovaný jedinec to nemá lehké v žádné době – a nejen v umění... Film vznikl v koprodukci Slovenské filmové tvorby Bratislava, Československé televize Bratislava a OKO-filmu München. Vystupují v něm především němečtí herci, ze slovenských herců zde roli skladatele Haydna vytvořil Ladislav Chudík. Poděkujme České televize, že film uvádí v původním slovenském znění (kdysi jej kina hrála dabovaný), byť v nepříliš vhodnou hodinu.