Jen jeden stojí. U odpadkového koše. Asi flákač, co se chtěl zašít. Vykazuje jediný druh pohybu. Kývavý. Tak ten už má nakoupeno. Soudě z jeho bundy značky Kenvelo zřejmě teda nakupoval před 20 lety. Tehdy ji asi taky naposledy vypral. Kýve se nad košem a přehrabuje se v něm. Zřejmě vylučuje nějakou odpudivou látku. Obklopuje ho prostor, do kterého fofrující mravenci nevstupují. Nevnímá to. Jeho svět stojí. Vyloví z koše vajgla a nekonečně dlouho šátrá v kapsách bundy. Zápalky! Sotva se trefí vajglem mezi rty. &Skrtnutí se kupodivu povedlo napoprvé. Dlouze si potáhne. Se zavřenýma očima vyfukuje modrý kouř a přitom pomalu zvedá oči k nebi. V tu chvíli jako by jeho tvář ozářil kužel světla shůry. Slyším zpívat Haleluja. Zhasla kometa na stožáru a flákač má rázem v ruce krabičku Marlborek. Světelný Santa prásknul do sobů, stěna obrobchodu tak potemněla a náš flákač se hrabe místo v koši v kostech vánočního kapra. Zázrak! Ne. Sotva by se mraveniště vzdalo vánočního osvětlení.  Je to jen obyčejné kouzlou okamžiku. Zatímco všichni mravenci běží za štěstím svým a svých blízkých, tenhle tu stojí a drží svoje štěstí mezi dvěma prsty. Podle velikosti vajgla to nebude štěstí dlouhé. Přesto by se o ně klidně rozdělil. Jenže mravenci by si o něho neopřeli ani jedličku. On to neřeší. Teď je osvícen. 

Svítí. Bez elektrárny. Tak až se rozsvítí naše vánoční stromky, radujme se z fuseklí, přestože jich máme plný šuplík. Kalhotek, které by nám byly naposledy na základce a šamponu pro blondýnu, ačkoliv jsme od přírody brunety. Příští rok to totiž klidně může být bunda Kenvelo. 

A ať v tom novém roce svítíte bez zbytečných drátů vysokého napětí. Nebo aspoň trochu blikáte. V Nebi prý to ocení. 

Foto https://pixabay.com/