Co se týče poezie, vzpomíná Slabý v první knize nejvíc na představitele „nezvalovské generace“ (Biebl, Karel Konrád, Seifert), ale i na tvůrce mladší (Halas, Holan, Hrubín, Závada, Skácel). A próza? Potkáme třeba Ajtmatova, Preusslera, Řezáče či ne každému už známého redaktora a spisovatele Otu &Safránka. Co víc?

V přítomném svazku může někoho zarazit prostor uzurpovaný legendárním Jaroslavem Foglarem (str. 205-243). Je natolik značný, že jej autor raději rozčlenil v sedm kapitol. Kdo přitom Zdeňka K. Slabého dobře zná, nemůže se divit. S Foglarem ho pojilo celoživotní přátelství, a to od osudného momentu, kdy - s přezdívkou Siki - vstoupil do slavné „Dvojky“ Hochů od Bobří řeky.

Už dnes se tato sekvence vzpomínek stává objektem zájmu foglarologů, i dočkáme se jejich referencí. A nevadí, že některý jistě Slabého zaujatě pokárá, že Foglara ani zde a dnes nesmyslně nevyzdvihl na piedestal literární kvality. To se skutečně nestalo a spisovatel je chválen, ale prvořadě jako vychovatel.

A další autoři, jež Z. K. Slabý potkal, nebo se s nimiž se setkával? Seřazené je máme abecedně – a hle. Jan Alda, Adolf Branald, František Branislav, Josef Brukner, E. F. Burian, Jan Čarek, Jan Drda, Ladislav Dvorský, Miroslav Florian, František Flos, Ota Hofman, Egon Hostovský, Vladimír Kovářík (nejen autor Literárních toulek), Miloš V. Kratochvíl, Miloš Macourek, Karel Nový, Ivan Olbracht, Eduard Petiška anebo - plzeňský Bohumil Polan. Ale i tvůrci cizojazyční - a Jerzy Broszkiewicz zůstává v mé paměti duchovním otcem skvělé dětské knihy Velké, větší, největší a Friedrich Feld původce obdobně báječné knížky Hrající deštník. A James Krüss?

U mě v této knize jednička.

Posléze se, jak možná víte, tento německý spisovatel odstěhoval z Evropy na Kanárské ostrovy a... Samo sebou nenapsal jen knihu Tim Tollar aneb Ztracený smích. Ale kdyby do svářícího se světa poslal jen ji, stačilo by to. Za pravdu mi dá každý, kdo ten příběh v dětství vstřebal a ví tedy, že „baron Natas“ se obráceně čte „baron Satan“.

A další? Erich Kästner, Astrid Lindgrenová, Willi Meinck, Rudo Moric; ale rovněž malíři. Otec a dcera Ladovi, Kamil Lhoták, Václav Rabas... Spíš výjimečně pak i některé osobnosti světa filmu. Karel Kachyňa, Dana Medřická, Václav Vydra...

Jako krajně zaujatý kamarád a fanoušek Zdeňka Karla Slabého a jako autor četných recenzí na jeho (skvělé!) knížky, ale koneckonců i co spoluautor doslovu právě k tomuto druhému Setkávání potkávání už však víc nepovím, abych Zdeňka nepřechválil! A na - očekávatelnou - výtku, že vše vnímá výhradně čidly vlastní osobnosti a korespondence s dotyčnými, odvětím: „Jak jinak? Svět se točí znovu a znovu okolo každého umělce.“

Zdeněk K. Slabý: SETKÁVÁNÍ POTKÁVÁNÍ. Listování v osudech 2. Volvox Globator. Praha 2017.
544 stran. ISBN 978-80-7511-375-7

Zdroj foto: kosmas.cz