Příběh osmadvacetileté Viki neprobíhá zrovna podle jejích představ a snů, které mívala jako malá holčička. Vzpamatovává se hned z několika neblahých událostí, které poznamenaly její život, stará se o svého malého synovce a snaží se dát svému životu nějaký směr - a na lásku v něm nějak nenachází místo ani čas. A možná už i ztratila naději, že by se ještě někdy mohla doopravdy zamilovat.

Kdo něco podobného nezažil? Kdo nezažil chvíli, kdy stojí a přesýpá v dlaních to, co zbylo z jeho rozbitých a pošlapaných snů, co zůstalo, když se mu svět nenadále zřítil k nohám? Snad každý někdy v životě zažil pocit, kdy nevěděl, jak dál, kdy se sám sebe ptal, jestli to ještě vůbec má smysl. Bojovat, vzdorovat osudu, snažit se uchopit za pačesy to nestálé a vrtkavé štěstí, urvat si z toho mála, co život nabízí alespoň kousek, kousek!

Každý někdy pochyboval. O sobě, o lásce, o naději, o tom, jestli nepromarnil jedinou šanci, kterou mu život dal. Jenže nikdo nemůže v životě stisknout tlačítko stop a začít od začátku, vymazat, co se stalo, zapomenout, a dostat druhou šanci se stále stejnými kartami. Protože i když od života takovou šanci dostaneme, vždycky už začínáme na místě, kde to skončilo. V čase se vrátit zpátky prostě nedá. Můžeme vymazat, co nás poznamenalo, můžeme se pokusit zapomenout, můžeme se dokonce tvářit, že nic z toho se nikdy nestalo, ale... Ty roky ze svého života už neodpářeme. Jsou tam, tíží nás, a vědí...

Viki se zdá, že její život se dostal do slepé koleje, ale jednou... Jednou potká muže, kterého zná z minulosti. Co všechno může spustit jedno nedorozumění?

A tak, věřte nebo ne, nic není náhoda. Osud si na náhody nehraje. Pokud se něco má stát, stane se to. A pokud ne... Marně to budete očekávat. Co je důležité - nevzdat to. Žít, bojovat za své sny, za své ztracené naděje, za sebe samu a věřit. Protože jednou se štěstí unaví a zůstane. A pak si pomyslíte, že to za to stálo. Že život je, i přes všechny bolesti, které nám přináší, stále krásný...


Katarína Gillerová, Jestli mi uvěříš
Albatros Media 2017