Adam Stein býval populární osobností německého kabaretu, kterého znal celý Berlín. Nyní, na počátku 60. let, žije v experimentálním ústavu pro duševně choré v Negevské poušti v Izraeli. Inteligentní, manipulativní, talentovaný a nespoutaně svobodomyslný Adam vítězí nad svým lékařem (Derek Jacobi), odbojně vede své spolu pacienty, koketuje s okouzlující sestřičkou (ceněná izraelská herečka Ayelet Zurer)a odolává všem pokusům o léčbu.

První etapu jeho intenzivníhoživota  uzavřelo odvezení do koncentračního tábora. Poté, kdy byl donucen doprovodit hrou na housle cestu své ženy a dcery na smrt, strávil zde několik let doslova jako „hračka“ nemilosrdného velitele Kleina (Willem Dafoe). Několik let žil na kolenou jako pes a musel splňovat každý rozmar svého majitele. Nyní po mnoha letech se Adam snaží zaplašit hrůzné vzpomínky scénkami a triky pro útěchu spolupacientů, jeho víra v lidskost se ale zdá nadobro ztracená. Pak ale Adam v ústavu najde malého chlapce, který se skrývá pod postelí, chová se jako vyděšené štěně a věří, že je pes. Díky tomu se mu intenzivně vrátí otřesné vzpomínky na události, které jím otřásly před více než patnácti lety. Zdá se, že oba s chlapcem nyní sdílejí stejnou bolest a úzkost. Oba se musí naučit stát se znovu člověkem... „Schraderova stylizovaná adaptace slavného kontroverzního románu Yorama Kaniuka je temně symbolistním vhledem do duše jedince uvězněného v pekle vlastních vzpomínek a zároveň originální reflexí tragického mezníku dvacátého století,“ dočtete se v katalogu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, kde byl film v roce 2009 uveden. Film vzbuzuje smích i pláč a někdy je těžké určit, zda se smát, nebo brečet. Jde z něho mráz po zádech. Ten pes není pes a to dítě není dítě!!!

O holocaustu už bylo v kině řečeno mnoho na stovky různých způsobů. Přesto toto téma může vyvolat silné emoce stále, pokud se najde dobrý režisér a nezvyklý pohled. Paula Schradera vždy inspirovala temná strana lidské duše - vzpomeňte na jeho scénáře k filmům ZUŘÍCÍ BÝK, TAXIKÁŘ, POSEDLOST či POSLEDNÍ POKU&SENÍ KRISTA nebo jeho režijní opusy jako NAOSTRO, KOČIČÍ LIDÉ, MUŽ BEZ SPÁNKU či JAKO VZTEKLÍ PSI. Na otázku proč točil tento film odpověděl: „Překvapilo mě, když mi ho nabídli. Nejsem Žid, nicméně jsem si přečetl scénář a narazil na jednu metaforu.  Příběh člověka, který byl kdysi psem a setkal se se psem, který byl kdysi chlapcem. To mi připadalo jako tak silná metafora pro jakýsi pocit viny, že někdo přežil, že jsem okamžitě věděl, že to mohu udělat.“
 
"Všichni jsme jen herci v umění života, v umění, které už dávno opustil jak režisér tak scénárista." říká v jednom momentu ve filmu hlavní hrdina Adam a dodává, že „představení zvané život však musí trvat dál...“