Dějiny podle Karla Drexlera
20.01.2019
Ivo Fencl
Literatura
Pavel Obluk, David &Senk a Dalibor Vácha společně napsali knihu Verschluss, ale jako autoři korektně předstírají, že jsou jen legitimními rekonstruktéry kdesi na Smíchově objevených a mnohde poškozených rukopisů spisovatele a malíře Karla Drexlera (1915-1971).
Jeho práce teď trojice zveřejnila v pouze pomyslné edici Za oponou, která prý nehodlá upřednostňovat autory „předešlým režimem“ perzekuované, aby nebyla jednostranná, ale Drexlera nemůže pominout. Nynější zveřejnění jeho Verschlussu je přitom vydáváno za důsledek odtajnění archivů, k němuž došlo půl století po zrušení „Beranovy doktríny“, přičemž (imaginární) režim let 1927-1968 byl, jak zvíme, sice zavržen, ale nikoli paušálně. A tak či onak zůstává celá šňůra momentů té fiktivní éry opředena tajemstvím.
Například? Co se stalo s Edvardem Benešem? A kam zmizel Karel Čapek? Jaký osud stihl Jana Masaryka? Nic z toho se - ve světě fiktivní edice Za oponou - neví, nicméně si přehledně shrňme aspoň zásadní fakta a odpovězme si na otázku, co se na československém území dělo, máme-li věřit vizím Drexlerovy dystopie.
Nuže, roku 1927 odmítá T. G. Masaryk opět kandidovat a následkem toho se v druhém kole stává hlavou státu Bohumil Němec a jeho ministerským předsedou Rudolf Beran, vůdce izolacionistické kliky. Při utajeném zasedání v Moravském Krumlově 15. září 1929 je pak vyhlášen „Krumlovský program“ alias Beranova doktrína a jsou přijaty Krumlovské zákony. Po dalších deset let nato jsou přes hranice odsouváni veškeří cizí státní příslušníci a co více, mezi březnem 1930 a zářím 1939 je budována tzv. Beranova linie, betonová soustava hraničních pevností. Jen východní sekvence zůstává z nedostatku času zkrácena a končí proti plánu už úsekem Žilina-Nitra-Bratislava. Z Československa je tak nakonec skutečným betonem uzavřená enkláva.
A pak? Anschluss Rakouska k nacistickému Německu (12. 3. 1938) má následky: 1. září 1939 jsou aktivovány veškeré články Beranovy doktríny a nastává skutečný Verschluss, a tedy absolutní izolace země. Nu, a zatímco Evropu válcuje až do 8. května 1945 válka a mezi roky 1937 a 1951 se bojuje taky v Asii, tady je to jinak.
V letech 1958 a 1966 je navíc Linie modernizována, ale to není už nic platné. V listopadu 1968 putuje totiž Beranova doktrína - lidově řečeno - do kytek. A režim tam jde s ní. Jak zvíme z úvodní Ediční poznámky, roku 1945 se přitom týmu profesora Jarkovského povedlo uvést do provozu první atomový reaktor na světě, byť to nebylo jednoduché. Deset let předtím například následkem podzemního atomového výzkumu explodovala brněnská Zbrojovka. Avšak vraťme se ke Karlu Drexlerovi a kniha disponuje i vysoce věrohodným medailonem tohoto kultovního autora.
Bohužel trpěl depresemi, ba uvažoval o sebevraždě. Mocně také „nasával“ vodku a kouřil „jako fabrika“. Ve věku 56 let podlehl zápalu plic; a sice už roku 1961 spálil veškeré své obrazy a rukopisy, ale ve zbytku života některé „smolil“ znovu. A jak všichni tři zapálení editoři tvrdí, minimálně jednu povídku zveřejnil po jeho smrti také Mladý svět. Další vyšly porůznu. Drexler se ovšem živil rovněž co šachista, a jak se dočítáme, legendární jeho zápas s Vladimírem Hortem, vícenásobným mistrem Československa, naživo přenesl Český rozhlas 12. února 1970.
Oficiální literární kritika „druhé republiky“ Drexlera programově ignorovala, ale „od poloviny devadesátých let dvacátého století jeho popularita roste,“ zvíme. Z kultovního autora se stává nepřehlédnutelný fenomén a dokonce má „dnes“ na Malvazinkách pomník od sochaře Hanzlíka. A jeho dílo, adaptované výše zmíněnou trojicí?
Sestává z tří základních textů Stíny nad Prahou, Dým nad Mnichovem a Hlasy nad Berlínem (doplněných povídkami Opušťák a Král komiků).
Sedm kapitol Stínů nad Prahou velmi zdařile imituje, že je psal mladík, jenž dospíval někdy koncem padesátých let. Pokřivený svět druhé republiky má totiž za normál, a to navzdory tomu, že plných 20% obyvatelstva izolovaného Československa trpí tzv. xenodeprivací.
Jak se navíc naznačuje, ministerský předseda Beran asi hranice uzavřel i pod silným vlivem zvěsti o „Božím zjevení“, která prý Čechy předem varovala před fašismem.
Druhá (eroticky jen lehce zbarvená) próza Dým nad Mnichovem má jen tři kapitoly a epilog. Konfrontuje požár Reichstagu se vzrušením, které může navozovat oheň, a představí nám velmi věrohodného řezníka-sériového vraha. Vraha esesmanů, dodejme. Jejich maso se muž neostýchá ani předkládat jako pokrm a povídka byla údajně poprvé zveřejněna roku 1951 v časopise Zahrádkářův rok. Z našeho hlediska se pak, myslím, jedná o jakousi „světu adekvátnější“ verzi dávného románu Gastona Lerouxe Dvojí život Theofrasta Longueta.
Hudbě dotyčné éry se pak věnuje závěrečný beletrický text Hlasy nad Berlínem, jehož vznik editoři situovali zhruba do roku 1969. Jeho aktérem je mj. Miky Volek a zvíme, že to byl Hitler, kdo Beatles pozval do Hamburku. Postava Marty Legerové je inspirována Evou Pilarovou. Po zrušení Beranových zákonů se tato zpěvačka stěhuje do Anglie a část skupiny Beatles žaluje za krádež svých písní. I následkem soudního procesu už Brouci po roce 1969 nenahrají ani jediný větší hit, ba spekuluje se, že tu lze detekovat pravé důvody Lennonovy sebevraždy (1980). Dodejme jen, že hned, jak to jen bylo možné, emigrovali prý do Německa a USA i Karel Gott a Waldemar Matuška, zatímco politik Beran zemřel až 17. listopadu 1987, jen pár dní před svými stými narozeninami (a jen Karel Drexler ho ve svém nevázaném příběhu posílá uprostřed hypnotického spánku vstříc hvězdám).
Izolaci státu ovšem umožnil i Jan Antoním Baťa, i když sám před Verschlussem uprchl do Brazílie. Něco ze strategie v této věci vylíčil roku 1937 ve známé studii Budujeme stát pro 40 miliónů lidí. A rovněž mykolog Volenský se zde přičinil, neboť právě pod jeho vedením byly na Vysočině a v Polabí zvýšeny výnosy až na trojnásobek dosahovaný v západní Evropě. Proti tomu na nijak neizolovaném východním Slovensku a Ukrajině docházelo po roce 1932 po celá desetiletí k hladomorům.
V povídce Král komiků vystupují vedle - mašinérií přímo lisovaného - Vlasty Buriana také režisér Mac Frič, Oldřich Nový a Lída Baarová, která je podezřelá, že roku 1936 zvraždila Goebbelse. Bez něj zůstala německá propaganda bezzubá a tzv. Malá velká válka neměla efekt. Po úspěšném atentátu na Hitlera roku 1944 nebylo již pro nového Führera Alberta Speera obtížné ji skončit - a začít s proměnou Německa v industriální velmoc.
Krále komiků dle naší fikce zveřejnil roku 1949 sborník Rajský ostrov, ale byl už roku 1951 zakázán a svazek po svazku zničen.
Próza Opušťák je tragickým příběhem pohraničníka a jako jediná údajně vyšla z vlastní Drexlerovy zkušenosti, byť nepřímé. Jak se to stalo? O Vánocích 1965 pozvali spisovatele na literární besedu k posádce pohraniční stráže v Zadním Chodově. Vyšlo ale najevo, že si armáda spletla Karla Drexlera s Kamilem Drexlerem, autorem historických románů v duchu Aloise Jiráska. Až cimrmanovskou fikci pokrytou jménem Drexler vytvořili, jak už řečeno, v reálu hned tři autoři, z nichž David &Senk vydal v letech 2011-2015 tři sbírky povídek. Pavlu Oblukovi vyšly čtyři knihy v letech 1999-2014 a Dalibor Vácha se mezi roky 2014 a 2017 stal v rychlém sledu původcem hned pěti románů, ale i knih o československých legiích v zahraničí Bratrstvo (2015) a Ostrovy v bouři (2016).
Kdybychom měli rozhodnout, zda uvěříme celičké tu předkládané fikci, musíme akceptovat také sdělení, že se jedná už o druhé vydání.
To předchozí (2015) vyšlo v imaginárním nakladatelství Musaion a bylo určeno především akademické veřejnosti, takže i doplněno značným kvantem historických poznámek. Ty zde objevíme taktéž, již však redukovány. Verschluss je zdařilý experiment s paralelní historií alternativního Česka a Slovenska a někoho ponechá v klidu, vnímavé čtenáře ale, zdá se, doslova dokope k přemýšlení.
Nic z toho, co máme a nemáme, dnes totiž není samozřejmé, a tok dějin se mohl klidně valit úplně jinými koryty.
Karel Drexler: Verschluss. Nakladatelství Epocha. Praha 2018. 192 stran.
ISBN 978-80-7557-154-0