ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
čtvrtek 21.5.2026, svátek má
Monika
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejčtenější za 14 dní
5 mýtů o vašem chrupu: Bílý zub, základ zdraví Omezenec putuje Českem i MoravouTaneční učitelé roku 2026 ocení inspirativní pedagogy a mladé taneční talentyCharmsova poezie prvně kompletníKdyž se konečně potkají dvě knížkyJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromujíJeremiášiny kejkle, Foglar a Pavel HornaHoror Hokum: Adam Scott se v děsivé irské legendě propadá do šílenstvíSkutečný příběh Kleopatry: Nebyla svůdnice, ale stratégVampyrologie podle H. H. EwerseNovela pro mladé čtenáře odkrývá skrytou tvář duševního onemocněníO úplně nejstarší Tolkienově povídce
Prvních sto dnů Charty
14.03.2019 Ivo Fencl Literatura
Nechat v knize, která musí zaujmout, hovořit jen historické, i když chronologicky uspořádané dokumenty, může být ošidné. Opakovaně se vynořují otázky, co vybrat, co ignorovat. Nejsou zrovna toto podvržená falza? Historikové Petr Blažek a Radek Schovánek jako tvůrci obsáhlého průvodce s titulem Prvních 100 dnů Charty 77(2018) ovšem fakta doplnili vlastními texty i desítkami medailonů nejvýznačnějších signatářů. A samy dokumenty jsou dvojího druhu. Ty vlastní dokumenty Charty a prameny komunistického aparátu.
Přitom nelze autory knihy (proložené černobílými i barevnými snímky) osočit, že by v rámci rozhodování o tom, co otisknou, zkreslili realitu. Najdeme jak citace z exilových a samizdatových zdrojů, tak tištěné materiály týkající se Anticharty. Zvlášť pokud jste zažili období od 10. prosince 1976 do 16. března 1977 jako dítě ve školní lavici, bude pro vás fascinující srovnat s textem ono naprosté minimum, které tehdy dolehlo k našim uším od úst rodičů, kantorů či spolužáků. A natož pak z tisku, televize a filmových žurnálů.
Relevantnějšími zdroji byly tenkrát „štvavé“ vysílačky Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a např. já a můj otec jsme poslouchali první z těchto stanic a ještě k tomu se (u Plzně) dívali na západoněmecké televizní programy ARD a ZDF. Tam nás, pravda, zajímaly spíše westerny a filmy s Tarzanem, které někdejší československý režim k vlastní škodě zakázal.
Státní moc na Chartu reagovala zbytečně hystericky, ale stojí za zamyšlení, že z tisíce osmi set osmdesáti tří signatářů jich podpis veřejně odvolalo pouze pětadvacet. Snad tedy byla hysterie částečně na místě. Charta fungovala celkem patnáct let a vydala 572 dokumentů a 1125 dalších sdělení vyslovil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných založený v dubnu 1978. Václav Havel a někteří další se ocitli v kriminálech, jiní si hledali novou práci a na dvě stě osob se ocitlo v exilu. V polovině ledna 1977 vznikl vPaříži mezinárodní výbor pro podporu Charty a roku 1978 byla ve Stockholmu založena i její Nadace; nelze ovšem nevidět, že se signatáři často názorově rozcházeli a že například na Slovensku jich bylo jen pár.
Tématem poutavé knihy není ovšem celá éra Charty končící rokem 1992 (po vnitřních sporech), ale pouhé tři měsíce od zakladatelských schůzek po pohřeb Jana Patočky na břevnovském hřbitově, jehož se zúčastnilo okolo devíti set osob. Knižní koláž přibližuje události u nás i v zahraničí a věnuje pozornost Antichartě, jejímž vyvrcholením se stala dvě shromáždění umělců v pražských divadlech. V tom v Národním 28. 1. 1977, v Divadle hudby 4. února. Nu, každý dnes vzpomíná na ony hodiny trochu jinak a mnozí asi realitu nepřestanou retušovat do smrti.
Při tvorbě kalendária (dohotoveného už roku 2016) čerpali autoři především z prací historiků Blanky Císařovské a Viléma Prečana, který byl iniciátorem publikace, a taktéž z knihy Fenomén Kohout Pavla Kosatíka či z diplomové práce Charta 77 vdobovém mediálním a sociálním kontextu (2010), jejímž autorem je Jakub Železný.
Uvnitř knihy objevíme i mapky částí Prahy s konspiračními byty – a zde se zastavme. Sporu asi nebude, že bychom podobné historické dílo neměli hodnotit přespříliš nebo dokonce jenom z hlediska zajímavosti a senzačnosti, ale naše reflex se tomu tady neubrání. A nezbavíme se úžasu, když sledujeme řetězení událostí a dojde nám kompaktnost výsledného pohledu. Chceme i pohádku? Možná. A tady je. Opět máme rok 1976 a Pavel Kohout a Jelena Mašínová žijí v Salmově paláci na Hradčanském náměstí (a viz aktuální fotografie stavby od Petra Blažka). Dne 10. prosince 1976 byl pátek a na návštěvu k manželům přichází budoucí president Václav Havel. V bytě překladatele a pozdějšího pražského primátora Jaroslava Kořána v Tyršově 9 na Novém Městě se má jen den poté konat tajná schůzka a Havel o ní ví. Navíc chce podpořit východoněmeckého židovského zpěváka Wolfganga Biermanna (* 15. 11. 1936 v Hamburku), který byl zbaven občanství po koncertě ve Spolkové republice a po tamní veřejné kritice NDR. Wolfgang Biermann (dnešní čestný občan Berlína s doktorátem Humboldtovy univerzity) tenkrát nesměl domů.
Pavel Kohout ovšem namítl, že se má zrovna v sobotu setkat sdcerou, i přijde na schůzku později. Jak dodal, zakládání výboru na zpěvákovu podporu je ostatně podle jeho názoru nesmysl. „Aspoň dokud nemáme výbor na ochranu českých vězňů.“ Jak už dnes víme, v paláci bylo instalováno odposlouchávací zařízení a „Bezpečnost“ návštěvu monitorovala. Víc než stránku dlouhý strojopis zprávy, která díky tomu vznikla, přetiskuje kniha na stranách 15-16, načež „dobrodružný román“ pokračuje – a stačí jen převracet listy.
Petr Blažek, Radek Schovánek: Prvních 100 dnů Charty 77.
Průvodce historickými událostmi.
Nakladatelství Academia. Praha 2018. 452 stran
Obálka: www.knihy.dobrovsky.cz
Relevantnějšími zdroji byly tenkrát „štvavé“ vysílačky Svobodná Evropa a Hlas Ameriky a např. já a můj otec jsme poslouchali první z těchto stanic a ještě k tomu se (u Plzně) dívali na západoněmecké televizní programy ARD a ZDF. Tam nás, pravda, zajímaly spíše westerny a filmy s Tarzanem, které někdejší československý režim k vlastní škodě zakázal.
Státní moc na Chartu reagovala zbytečně hystericky, ale stojí za zamyšlení, že z tisíce osmi set osmdesáti tří signatářů jich podpis veřejně odvolalo pouze pětadvacet. Snad tedy byla hysterie částečně na místě. Charta fungovala celkem patnáct let a vydala 572 dokumentů a 1125 dalších sdělení vyslovil Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných založený v dubnu 1978. Václav Havel a někteří další se ocitli v kriminálech, jiní si hledali novou práci a na dvě stě osob se ocitlo v exilu. V polovině ledna 1977 vznikl vPaříži mezinárodní výbor pro podporu Charty a roku 1978 byla ve Stockholmu založena i její Nadace; nelze ovšem nevidět, že se signatáři často názorově rozcházeli a že například na Slovensku jich bylo jen pár.
Tématem poutavé knihy není ovšem celá éra Charty končící rokem 1992 (po vnitřních sporech), ale pouhé tři měsíce od zakladatelských schůzek po pohřeb Jana Patočky na břevnovském hřbitově, jehož se zúčastnilo okolo devíti set osob. Knižní koláž přibližuje události u nás i v zahraničí a věnuje pozornost Antichartě, jejímž vyvrcholením se stala dvě shromáždění umělců v pražských divadlech. V tom v Národním 28. 1. 1977, v Divadle hudby 4. února. Nu, každý dnes vzpomíná na ony hodiny trochu jinak a mnozí asi realitu nepřestanou retušovat do smrti.
Při tvorbě kalendária (dohotoveného už roku 2016) čerpali autoři především z prací historiků Blanky Císařovské a Viléma Prečana, který byl iniciátorem publikace, a taktéž z knihy Fenomén Kohout Pavla Kosatíka či z diplomové práce Charta 77 vdobovém mediálním a sociálním kontextu (2010), jejímž autorem je Jakub Železný.
Uvnitř knihy objevíme i mapky částí Prahy s konspiračními byty – a zde se zastavme. Sporu asi nebude, že bychom podobné historické dílo neměli hodnotit přespříliš nebo dokonce jenom z hlediska zajímavosti a senzačnosti, ale naše reflex se tomu tady neubrání. A nezbavíme se úžasu, když sledujeme řetězení událostí a dojde nám kompaktnost výsledného pohledu. Chceme i pohádku? Možná. A tady je. Opět máme rok 1976 a Pavel Kohout a Jelena Mašínová žijí v Salmově paláci na Hradčanském náměstí (a viz aktuální fotografie stavby od Petra Blažka). Dne 10. prosince 1976 byl pátek a na návštěvu k manželům přichází budoucí president Václav Havel. V bytě překladatele a pozdějšího pražského primátora Jaroslava Kořána v Tyršově 9 na Novém Městě se má jen den poté konat tajná schůzka a Havel o ní ví. Navíc chce podpořit východoněmeckého židovského zpěváka Wolfganga Biermanna (* 15. 11. 1936 v Hamburku), který byl zbaven občanství po koncertě ve Spolkové republice a po tamní veřejné kritice NDR. Wolfgang Biermann (dnešní čestný občan Berlína s doktorátem Humboldtovy univerzity) tenkrát nesměl domů.
Pavel Kohout ovšem namítl, že se má zrovna v sobotu setkat sdcerou, i přijde na schůzku později. Jak dodal, zakládání výboru na zpěvákovu podporu je ostatně podle jeho názoru nesmysl. „Aspoň dokud nemáme výbor na ochranu českých vězňů.“ Jak už dnes víme, v paláci bylo instalováno odposlouchávací zařízení a „Bezpečnost“ návštěvu monitorovala. Víc než stránku dlouhý strojopis zprávy, která díky tomu vznikla, přetiskuje kniha na stranách 15-16, načež „dobrodružný román“ pokračuje – a stačí jen převracet listy.
Petr Blažek, Radek Schovánek: Prvních 100 dnů Charty 77.
Průvodce historickými událostmi.
Nakladatelství Academia. Praha 2018. 452 stran
Obálka: www.knihy.dobrovsky.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Literatura
80 let Malého prince: Nestárnoucí příběh ožívá díky ilustracím od MinaLima
Další dobrodružství gangu odvážných zavede čtenáře do Afriky
Novela pro mladé čtenáře odkrývá skrytou tvář duševního onemocnění
Jeremiášiny kejkle, Foglar a Pavel Horna
O úplně nejstarší Tolkienově povídce
Vampyrologie podle H. H. Ewerse
Jak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromují
Sta let by se v květnu dožil Svatopluk Hrnčíř
Co ve vás zbude, když zavřete knihu? Dubnové čtení, které mi zvlnilo stránky
Když se konečně potkají dvě knížky
Charmsova poezie prvně kompletní
Tři nové pohádky pro malé i velké čtenáře
Eva Veberová nezemře. Narozena před 100 roky
Když ještě děcka četla
Ludvík Vaculík v Čítance
Třicet nekompromisních literárních úderů na solar
Rebecca Campbell: Karty pradávných kamenů
Marně vzpomínám na Zoru
Námořník z domu s cimbuřím
Ticho, které zůstalo v dlaních: Březnové ohlédnutí
Další články v rubrice Literatura
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.