ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 5.12.2025, svátek má
Jitka
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
VZÁCNÉ ŠUPINKY - 12.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 11.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 10.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 9.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 8.částVZÁCNÉ ŠUPINKY - 7.část
Nejčtenější za 14 dní
Tip na výlet: Rekultivované těžební jámy pod Krušnými horamiPrvní řádná monografie o Václavu Junkovi 50 let po jeho smrtiRomantická Emma - loupeživý botHlásím: Pokřtěno!Kouzlo Vánoc v papírových deskách aneb Průvodce vánoční literaturouDotek medúzy aneb Století herce Richarda Burtona 6 způsobů, jak lidé v Čechách nejčastěji (ne)tráví VánoceJedno temné oknoCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuPlzeňské Tylovo divadlo hraje pro ležérní publikumAnthony Hopkins rekapitulujeDvě pokroucené koruny
MLČENÍ – TV tip – Jedno z vrcholných děl Ingmara Bergmana
12.07.2019 Stanislav Polauf Film
Poznat kompletně Ingmara Bergmana a jeho dílo je téměř nemožné. Většina jeho filmových děl byla kdysi uváděna v našich kinech, ale dnes je problém se k nim dostat. Svoji významnou roli zde proto sehrává televize, která uvedla a stále uvádí jeho nejvýznamnější filmy. Vedle titulů jako VEČER KEJKLÍŘŮ, FANNY A ALEXANDER či HADÍ VEJCE by bylo zajímavé vidět i jeho sociální drama LÉTO S MONIKOU či komedie jako ÚSMĚVY LETNÍ NOCI. V omezeném prostoru tohoto článku se soustředíme na jednu část tvorby „filozofa filmu“ – na tzv. komorní trilogii „hledání Boha.“Ta vrcholí právě nyní uváděným filmem MLČENÍ, ale zapomíná se na předchozí dvě neméně významná díla-JAKO V ZRCADLE a HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ. Snahou bylo postavit život do vztahu k Boží existenci – a to ať už v Boha věříte nebo ne.
První film trilogie se jmenuje JAKO V ZRCADLE (1961). Sám tvůrce jej označil za OPUS č. 1 a prohlásil „Všechny ostatní filmy, které jsem dosud natočil, byly jenom etudy.“JAKO V ZRCADLE je stejně jako ostatní filmy trilogie doslova komorní film – vystupují v něm jen čtyři osoby a odehrává se téměř celý v jednom domku na břehu moře. Dá se říci, že je to drama stárnoucího spisovatele Davida (Gunnar Bjernstrand), který věnoval celý život umění (podobně jako cirkusák Albert ve VEČERU KEJKLÍŘŮ), aby došel k poznání, že to všechno bylo falešné a že jeho život se ubíral špatnou cestou. Přitom pro své umění opustil ženu a o svoji duševně nemocnou dceru (schizofrenie) se zajímá jen jako o klinický případ, který by mohl posloužil jako námět k novému románu. Je to právě Karin (Hariet Andersonová), jeho dcera, která v jednom záchvatu šílenství pátrá po Bohu, vidí ho však v podobě ohyzdného obrovského pavouka s chladným a krutým pohledem. Bergman zde naráží na paradox – lidé hledají Boha, ale jeho přítomnost mohou pocítit jen ve výjimečných chvílích životních krizí. A krizí projde i spisovatel David. Když vidí utrpení své dcery, spálí rukopis svého posledního románu a dochází k poznání, které se snaží předat svému synovi Minusovi: „Bůh to je možná láska“. Dochází tím k tomu, co Ježíš Kristus hlásal celým svým životem a co učí všechna východní náboženství i mystika. V lásce a odpuštění je naděje lidstva…
Druhý díl trilogie – HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ – je už čistým vyjádřením Bergmanových pochybností o smyslu života a hledání nějakého vyššího smyslu. Přestože tím, kdo hledá je zde přímo služebník Boží – pastor Thomas Eriksson (opět Gunnar Bjernsrtand) nejde jen o náboženství, ale o základní otázky lidské existence (např. velmi konkrétně aktualizovanou úzkost z atomové bomby). Z kazatelny pastor hlásá, že Bůh zkouší lidstvo v jeho úzkosti, ale sám brzy poznává, že je to „lživý bůh“, který už nemůže poskytnout žádnou naději lidstvu, stejně jako sám pastor není schopen pomoci úzkostmi trápenému venkovskému rybáři Jonasovi (Max von Sydow), který nakonec spáchá sebevraždu. Je otázka zda jemu samému pomůže životní spojení s nepůvabnou, staropanenskou Marthou (Ingrid Thulinová), která chce prolomit odcizení, které cítí mezi lidmi z nedostatku lásky. V druhém dílu trilogie v podstatě mizí naděje, ale zůstává jen východisko ve sblížení lidí do dvojice.-
Gunnel Lindblomová, Ingrid Thulinová
Ve třetím dílu – MLČENÍ –(v pořadí dvacátém pátém filmu Ingmara Bergmana) už nepomůže ani dvojice. Dvě sestry z tohoto filmu (Ingrid Thulinová a Gunnel Lindblomová) již nehledají „vyšší“ smysl života. Dokonce se zdá, že už nedokáží žít ani samy se sebou. Starší intelektuálně zaměřená Ester tyranizuje animální a smyslnou Annu. Přijíždějí do neznámého cizího města Timoka, nerozumí řeči a ocitají se v totální izolaci. Anna má s sebou synka, jemuž se však nevěnuje. Zatímco se toulá po městě a navazuje vztah s místním číšníkem, Ester se chlapci věnuje a pokouší se jako překladatelka proniknout do cizí řeči. Zatímco pak Johan se toulá nekonečnými hotelovými chodbami a seznamuje se skupinou liliputánů a beze slov si porozumí se starým hotelovým sluhou, Ester zůstává sama. Její sebeukájení je pak konfrontováno s chladným sexem Anny. Chybí láska, soucit - ani utrpení a předzvěst smrti (symbolizovaná tanky na ulicích a propukající nemocí Ester) již nepůsobí. Zůstává zoufalství existence, z něhož je chvilkový únik jen v sexu, ve fyziologických úkonech bez jakékoli etiky. Láska ve smyslu naděje z filmu JAKO V ZRCADLE zcela zmizela a tím končí i jakákoli naděje – i když – právě v postavě malého syna Johana, který svět dospělých vnímá zatím už odstupu – je (snad) možné východisko z krize existence
Film proslul svými pověstnými třemi sexuálními scénami, které jsou však záměrně koncipovány tak, aby působily odpuzujícím dojmem. Méně diváků pochopilo vnitřní smysl filmu – svět jako nepochopitelný kafkovsky nepřístupný ZÁMEK do něhož jsme jako CIZINCI (z Camusova románu) existenciálně vrženi a v němž jsme odsouzeni žít. Bez víry, bez lásky, bez naděje. Nefungují vztahy mezi lidmi, ztratil se vyšší smysl – chcete-li to říci jinak – mlčí Bůh.
Podle Ljubomíra Olivy film JAKO V ZRCADLE ukazoval svět s jakoukoli láskou, jakoukoli vírou. HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ to už byl život se zviklanou vírou a s láskou jako nedůstojným, zbabělým kompromisem toho, kdo neobstál ve víře. MLČENÍ líčí svět, kde už není ani stopy víry, ani stopy lásky, kde je všechno, a proto i sex, zredukováno na animální úroveň.
Sám Bergman se o neschopnosti orientovat se ve vlastním nitru, o vztazích k ostatním a k Bohu řekl: „...tady u nás máme všechno. Anebo spíš žijeme v představě, že máme všechno. Avšak uprostřed tohoto plného života je velká prázdnota, ztracená iluze Boha – nazvěte to jak chcete, na tom nezáleží, jde o potřebu rozumové jistoty... Ve svých filmech líčím právě tuto prázdnotu a všechno co si lidé vymýšlejí k jejímu zakrytí, a domnívám se, že to je jeden ze způsobů, jak dělat filmy angažované v současných problémech, a dokonce v jediném sociálním problému: jak dát duchovní nebo lidský smysl civilizaci hmotného štěstí.“
Snad bychom mohli zakončit ještě jedním citátem od Jeana Lacroixe:
„Vztahy mezi lidmi by mohly být plné lásky, kdyby lidé byli čisté duše, kdyby byli úplně průzrační a pochopitelní jak pro sebe samé, tak pro druhé. Ale každý máme v sobě sféru nejasností, zámlk a komplexů. Právě tak jako nemůžeme poznat jiné lidi, nemůžeme poznat ani sami sebe, svůj život - o nějakém vyšším smyslu pak ani nemluvě…
Foto: csfd.cz, terryhoponozky.cz, phippfils.com
*******************************************************/***
MLČENÍ (Tystnaden/ The Silence)
&Svédsko 1963, režie Ingmar Bergman
uvádí ČT art v pondělí 15, července od 22,30 hodin
Druhý díl trilogie – HOSTÉ VEČEŘE PÁNĚ – je už čistým vyjádřením Bergmanových pochybností o smyslu života a hledání nějakého vyššího smyslu. Přestože tím, kdo hledá je zde přímo služebník Boží – pastor Thomas Eriksson (opět Gunnar Bjernsrtand) nejde jen o náboženství, ale o základní otázky lidské existence (např. velmi konkrétně aktualizovanou úzkost z atomové bomby). Z kazatelny pastor hlásá, že Bůh zkouší lidstvo v jeho úzkosti, ale sám brzy poznává, že je to „lživý bůh“, který už nemůže poskytnout žádnou naději lidstvu, stejně jako sám pastor není schopen pomoci úzkostmi trápenému venkovskému rybáři Jonasovi (Max von Sydow), který nakonec spáchá sebevraždu. Je otázka zda jemu samému pomůže životní spojení s nepůvabnou, staropanenskou Marthou (Ingrid Thulinová), která chce prolomit odcizení, které cítí mezi lidmi z nedostatku lásky. V druhém dílu trilogie v podstatě mizí naděje, ale zůstává jen východisko ve sblížení lidí do dvojice.-
Gunnel Lindblomová, Ingrid Thulinová
Film proslul svými pověstnými třemi sexuálními scénami, které jsou však záměrně koncipovány tak, aby působily odpuzujícím dojmem. Méně diváků pochopilo vnitřní smysl filmu – svět jako nepochopitelný kafkovsky nepřístupný ZÁMEK do něhož jsme jako CIZINCI (z Camusova románu) existenciálně vrženi a v němž jsme odsouzeni žít. Bez víry, bez lásky, bez naděje. Nefungují vztahy mezi lidmi, ztratil se vyšší smysl – chcete-li to říci jinak – mlčí Bůh.
Sám Bergman se o neschopnosti orientovat se ve vlastním nitru, o vztazích k ostatním a k Bohu řekl: „...tady u nás máme všechno. Anebo spíš žijeme v představě, že máme všechno. Avšak uprostřed tohoto plného života je velká prázdnota, ztracená iluze Boha – nazvěte to jak chcete, na tom nezáleží, jde o potřebu rozumové jistoty... Ve svých filmech líčím právě tuto prázdnotu a všechno co si lidé vymýšlejí k jejímu zakrytí, a domnívám se, že to je jeden ze způsobů, jak dělat filmy angažované v současných problémech, a dokonce v jediném sociálním problému: jak dát duchovní nebo lidský smysl civilizaci hmotného štěstí.“
Snad bychom mohli zakončit ještě jedním citátem od Jeana Lacroixe:
„Vztahy mezi lidmi by mohly být plné lásky, kdyby lidé byli čisté duše, kdyby byli úplně průzrační a pochopitelní jak pro sebe samé, tak pro druhé. Ale každý máme v sobě sféru nejasností, zámlk a komplexů. Právě tak jako nemůžeme poznat jiné lidi, nemůžeme poznat ani sami sebe, svůj život - o nějakém vyšším smyslu pak ani nemluvě…
Foto: csfd.cz, terryhoponozky.cz, phippfils.com
*******************************************************/***
MLČENÍ (Tystnaden/ The Silence)
&Svédsko 1963, režie Ingmar Bergman
uvádí ČT art v pondělí 15, července od 22,30 hodin
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Film
Film Král králů přináší příběh, který spojuje generace
Dotek medúzy aneb Století herce Richarda Burtona
Běží liška k Táboru, ale Běžící muž legrace není
DRACULA, příběh lásky
Staletá Angela, spisovatelka, pátračka
Co mě v listopadu zaujalo na Netflixu
Tentokrát mě na Netflixu zaujal Velký vlastenecký výlet
Ze hřbitova rovnou do kina
Myši v akci: Vánoční past
Nová pohádka o opravdovém přátelství - Tafiti a kámoši z pouště
6 krutých vládců, jejichž jména nás děsí dodnes
Co mě v září zaujalo na Netflixu
Šedesátník: Downey Junior
Trpaslík Gimli z trilogie Pána prstenů navštíví pražské fanoušky!
Nebozí chlapci střílení jako králíci
100 let od narození komika Petera Sellerse
Tip na 3 filmové jednohubky - září
O dokumentárním filmu Jarek
Vyrazili jsme s Luckou Vondráčkovou do „Babovřesek“. Podívejte, jak se změnily
45 let je komedii o falešném vrchním
Další články v rubrice Film
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.