Kousek přírody zpátkyKdyž ještě děcka četlaKill Bill v jednom filmuFejeton o tepleCo mě v dubnu zaujalo na NetflixuKdyž se země nadechne a srdce zrychlí tepMichael aneb Pouze pocitologie, ale rychleEva Veberová nezemře. Narozena před 100 rokyCo ve vás zbude, když zavřete knihu? Dubnové čtení, které mi zvlnilo stránkyTři nové pohádky pro malé i velké čtenářeCharmsova poezie prvně kompletníJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromují
| Je to pár dnů, co sundal jsem ze dveří jmenovku s Tvým jménem. A těch pár dnů vyhýbám se těm dveřím. Je to pár měsíců, co viděl jsem Tvůj bezstarostný smích, jiskru v očích, radost ze života v nich. Je to pár vteřin, co myslel jsem na Tebe, vzpomínal. Stále nevěřím, že sen o štěstí se mi asi jen zdál. Vždy když vstoupím do našeho bytu, vcházím do minulého času. Vidím Tvůj stín, všude cítím Tvou entitu, vánek s vůní Tvých vlasů. V ložnici Tvá rozečtená kniha. Snažím se dočíst ji za Tebe. Však jen co ji vezmu do dlaní, za pár vteřin oči mi vlhnou, obličej nořím do Tvých peřin. |
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.