Kousek přírody zpátkyKdyž ještě děcka četlaKill Bill v jednom filmuFejeton o tepleCo mě v dubnu zaujalo na NetflixuKdyž se země nadechne a srdce zrychlí tepMichael aneb Pouze pocitologie, ale rychleEva Veberová nezemře. Narozena před 100 rokyCo ve vás zbude, když zavřete knihu? Dubnové čtení, které mi zvlnilo stránkyTři nové pohádky pro malé i velké čtenářeCharmsova poezie prvně kompletníJak nás čísla ohromují, ale i nebezpečně ochromují
| Stovky skleněných očí mne sledují, stovky skleněných očí se sledují. Navzájem na sebe číhají. Vytváří odlesk, když mrkají. Pod víčky hnízdí jim vlaštovky, netopýři, do ječného zrna neomylně míří. Za tmy ty oči, svítí, jak kočičí oči. V jejich pozadí stíny... Asi myšlenkové pochody... Nejen oči, to sídliště má i uši. Dětský pláč, zvuky soulože, hádky... A odkud ty zvuky můj spánek ruší? Hluboko dole mravenci se rojí, mají své osudy, starosti. Nesou si potřeby, vajíčka, zabydleni ve svých kójích.
|
Copyright © 2001 -
2026 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.