Připadám si jako slepice, která vyseděla orly, sedím při zemi a kdákám strachy, když jeden po druhém vylétají. Někdy si říkám: to nesmíš, nesmíš jim překážet... Je hrozné, co se z člověka stane, když je mámou...

Já jsem neměla žádné jiné poslání, než vás. Já vím, nebylo to nic velikého. Jen se starat a milovat...

Ten konec mě rozsekal. Kdysi to byla možná jen hra. Teď, když matka čte o matce - to byla čistá rána přímo do srdce... Protože to chápu. Protože to nechci chápat. Protože to bolí.

...řekni mi, jak se mohou lidé tak strašně nenávidět?

Nadčasové, jako všechny Čapkovy hry. Hluboce pravdivé. Bolestné. Burcující.

...já měla svůj domov - a to jste byli vy. Tak mně vyložte, proč zrovna já, proč jsem to vždycky já, proč po celé dějiny světa jsem to jenom já, já máma, já ženská, kdo musí tak hrozně platit za vaše veliké věci...




Zdroj foto: pixabay.com (koláž Renata Šindelářová)