ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
středa 18.9.2024, svátek má
Kryštof
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
Tip na výlet: Z empírového unikátu na gotické DobroniceTip na výlet: České BudějoviceTip na výlet: Litoměřice jsou diamantem severuMáte rádi fantasy žánr a historii? A už jste byli na PevnostConu? Dokumentární film na tabuizované téma smrtiKino, jak ho neznáteSlibný start sezóny v Divadle ViolaKaždý dokáže změnit svět – Ozi: Hlas pralesa Algoritmus lásky – Paradoxy současného světa v mimořádném románuObrazy Josefa Kotrby se objeví hned na dvou výstaváchDivadlo Na zábradlí připravuje pět nových titulůGodzilla ve spáru Masarykovy univerzity
Zpackané lívance
27.11.2023 Eva De Filippová Próza
Můj skromný příspěvek na téma čerstvé dospělosti ve společné knížečce autorů, studentů Univerzity třetího věku, která se jmenuje 7 kamenů.
Zbylo mi posledních pár dní do konce prázdnin. Prvních prázdnin v mé dospělosti. Mohla jsem jet, kam chci, ale táhlo mě to k ovdovělému strýčkovi a jeho dvěma dospělým synům, kde jsem se cítila dobře.
„Ahóóój!" přivítali mě všichni srdečně i s jezevčíkem Lordíkem u dveří rodinného domku, když jsem k nim dorazila, trochu utrmácená po dlouhém cestování dvěma rychlíky a motorákem.
„Právě se chystáme jít do restaurace na oběd, půjdeš s námi?" nechal se slyšet starší bratranec Zděnda.
Nabídka to byla skvělá, jenže ve mně se náhle ozval hlas nabyté dospělosti a také lítost nad tím, že už tu není teta, která toho vždy navařila jak pro celý regiment. Ti chudáci se teď stravují po hospodách pořád. Co kdybych se předvedla jako budoucí hospodyňka a připravila jim něco po domácku?
„A co kdybych udělala lívance? Dali byste si je?" navrhla jsem, protože to bylo to nejjednodušší, co mě napadlo a já si na to troufla.
Jásot v jejich očích mě nenechal na pochybách. „Tak to se budeme na ně těšit," odsouhlasil strejda za všechny.
Bratranci uvítali, že nikam nemusí chodit a mohou dál hrát na své oblíbené hudební nástroje.
Strýček se ujal úlohy asistenta, připravil mi ingredience a pokukoval, v čem by mi mohl ještě pomoci. Mladšího bratrance Jirku ještě poslal koupit droždí a mohlo se začít. Kuchaření mi šlo od ruky, protože jsem si počínala s radostí a dobrým pocitem v duši, že mohu pro ty tři chlapy v chalupě, jak jsem jim říkala, něco učinit.
Těsto v míse zaděláno, přikryto utěrkou a kynulo si, kynulo.
Čekání na vykynutí si strýček krátil vyplňováním tiketů sportky a já jsem si šla poslechnout bratrance, kterak se činí v hudbě. Jirka v jednom pokoji perfektně preludoval na klarinet a chvilku i na saxofon a do pokoje ke Zděndovi za mnou přiběhl psík Lordík.
„Poslouchej, jak bude Lord zpívat," procedil Zděnda a zakvákal na trumpetu žabáka. Lordík do toho táhle zavyl.
„Tedy, to je úžasný zpěvák!" smála jsem se.
„Lívance, honem na ně! Jestlipak už vykynuly?" vzpomněla jsem si a šupky do kuchyně.
„Propána!" ulekla jsem se při pohledu na těsto linoucí se z mísy ven. Už bylo i na stole a stačilo malinko a hnedle by se šinulo na podlahu. V tu ránu jako bych se ocitla v pohádce „Hrnečku, vař!“ Jak to zastavit? Proud lívancového těsta ne-ustává! Kéž by jen stačilo vzkřiknout: „Těsto, dost!“ nebo: „Míso, přestaň!“
Zachytávali jsme se strejdou těsto do menších misek tak dlouho, dokud se neumoudřilo a s množením nepřestalo.
Úleva! Konečně jsme sklidili přebytky ze stolu a mohlo se smažit. Nadšeně jsme polévali těstem pánvičku, na které se však postupně neobjevovaly lívance, ale nevzhledné trhance. Ten první se obvykle nepovede, ale pokračovalo to tak pořád dál a dál.
Ochutnala jsem jeden výrobek a zašklebila se. „No, to se ani nedá jíst, vůbec to nechutná!" zhrozila jsem se a provinile mrkla po strejdovi. Tentýž zkřivený výraz. Hned prohlásil: „Nic si z toho nedělej, lívance se holt nepovedly. Vyliju to do kbelíku a dám to praseti."
Jenomže ani prase to nežralo, přestože přece „dobré prase všechno spase“.
Chudáci bratranci, celí natěšení na domácí dobrotu, si museli také nechat zajít chuť.
Nakonec jsme stejně skončili na obědě v tamější hospůdce a nasytili se gulášem.
No a mně se po téhle ostudné příhodě hodně dlouho do přípravy lívanců nechtělo. Až jednou, když už jsem měla malinko odrostlé děti, jsem si řekla, že to zase zkusím. Neumíte si představit tu radost, když se dílo zdařilo a celá rodina si pochutnala!
„Ahóóój!" přivítali mě všichni srdečně i s jezevčíkem Lordíkem u dveří rodinného domku, když jsem k nim dorazila, trochu utrmácená po dlouhém cestování dvěma rychlíky a motorákem.
„Právě se chystáme jít do restaurace na oběd, půjdeš s námi?" nechal se slyšet starší bratranec Zděnda.
Nabídka to byla skvělá, jenže ve mně se náhle ozval hlas nabyté dospělosti a také lítost nad tím, že už tu není teta, která toho vždy navařila jak pro celý regiment. Ti chudáci se teď stravují po hospodách pořád. Co kdybych se předvedla jako budoucí hospodyňka a připravila jim něco po domácku?
„A co kdybych udělala lívance? Dali byste si je?" navrhla jsem, protože to bylo to nejjednodušší, co mě napadlo a já si na to troufla.
Jásot v jejich očích mě nenechal na pochybách. „Tak to se budeme na ně těšit," odsouhlasil strejda za všechny.
Bratranci uvítali, že nikam nemusí chodit a mohou dál hrát na své oblíbené hudební nástroje.
Strýček se ujal úlohy asistenta, připravil mi ingredience a pokukoval, v čem by mi mohl ještě pomoci. Mladšího bratrance Jirku ještě poslal koupit droždí a mohlo se začít. Kuchaření mi šlo od ruky, protože jsem si počínala s radostí a dobrým pocitem v duši, že mohu pro ty tři chlapy v chalupě, jak jsem jim říkala, něco učinit.
Těsto v míse zaděláno, přikryto utěrkou a kynulo si, kynulo.
Čekání na vykynutí si strýček krátil vyplňováním tiketů sportky a já jsem si šla poslechnout bratrance, kterak se činí v hudbě. Jirka v jednom pokoji perfektně preludoval na klarinet a chvilku i na saxofon a do pokoje ke Zděndovi za mnou přiběhl psík Lordík.
„Poslouchej, jak bude Lord zpívat," procedil Zděnda a zakvákal na trumpetu žabáka. Lordík do toho táhle zavyl.
„Tedy, to je úžasný zpěvák!" smála jsem se.
„Lívance, honem na ně! Jestlipak už vykynuly?" vzpomněla jsem si a šupky do kuchyně.
„Propána!" ulekla jsem se při pohledu na těsto linoucí se z mísy ven. Už bylo i na stole a stačilo malinko a hnedle by se šinulo na podlahu. V tu ránu jako bych se ocitla v pohádce „Hrnečku, vař!“ Jak to zastavit? Proud lívancového těsta ne-ustává! Kéž by jen stačilo vzkřiknout: „Těsto, dost!“ nebo: „Míso, přestaň!“
Zachytávali jsme se strejdou těsto do menších misek tak dlouho, dokud se neumoudřilo a s množením nepřestalo.
Úleva! Konečně jsme sklidili přebytky ze stolu a mohlo se smažit. Nadšeně jsme polévali těstem pánvičku, na které se však postupně neobjevovaly lívance, ale nevzhledné trhance. Ten první se obvykle nepovede, ale pokračovalo to tak pořád dál a dál.
Ochutnala jsem jeden výrobek a zašklebila se. „No, to se ani nedá jíst, vůbec to nechutná!" zhrozila jsem se a provinile mrkla po strejdovi. Tentýž zkřivený výraz. Hned prohlásil: „Nic si z toho nedělej, lívance se holt nepovedly. Vyliju to do kbelíku a dám to praseti."
Jenomže ani prase to nežralo, přestože přece „dobré prase všechno spase“.
Chudáci bratranci, celí natěšení na domácí dobrotu, si museli také nechat zajít chuť.
Nakonec jsme stejně skončili na obědě v tamější hospůdce a nasytili se gulášem.
No a mně se po téhle ostudné příhodě hodně dlouho do přípravy lívanců nechtělo. Až jednou, když už jsem měla malinko odrostlé děti, jsem si řekla, že to zase zkusím. Neumíte si představit tu radost, když se dílo zdařilo a celá rodina si pochutnala!
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Próza
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavy
O chválu stojím!!! Moc. A přece…
Podstata nelidskosti
Ó, rána mého dětství
Zázračně splněné přání
Dotazník
Švagrová v pubertě
Nezapomenutelná ostuda
S bráškou
Řetěz zrůdnosti
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 7.část: Venčení nejveselejší
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 6.část: Potřebná socializace
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 5.část: Štěně Johnnie
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 4.část: Chvilky nejméně radostné i neradostné
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 3.část: Divoška Bibi
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE -2.část: Chvála psích smyslů
RADOSTNÉ VENČENÍ POKRAČUJE - 1.část: Radovánky se sněhem
Vražedná sklizeň
Slaboch Ben
Další články v rubrice Próza
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.