Tichá domácnostRomeo a Julie věku pokročiléhoPromiskuita Svátky vánočníHelena Zeťová nám bohužel odešlaZ jeřabin
PIANISTA - TV TIP - Hudebník, který přežil holocaustCo mě v lednu zaujalo na NetflixuKnižní ledenFilmová Zlatovláska podle Karla Jaromíra ErbenaKVÍZ: Kolik toho víte o graffiti a street artu?Obchod, nad kterým se dnes uculují žáčci ve školeOdhalení nových snímků – Barrandov studioPo krvavých stopách berlínské zdi Po stopách židovské obce v Plzni IV: Když se život stane vězenímMalá inventura nezávislého divadlaRóisín Murphy přijede na festival v BrněŘetěz ze zlata
Eutanázie sice není v našem právním systému možná, přesto můžeme jako pacienti do jisté míry ovlivnit postupy poskytovatelů zdravotní péče v předvídaných situacích. Nazývá se koncept dříve vysloveného přání a zasahuje do oblastí medicínsko-právního rámce a etických úvah, neboť umožňuje člověku vyjádřit svou vůli předem pro případ, že by se ocitl v situaci, kdy nebude schopný rozhodovat o poskytnutí či odmítnutí zdravotní péče.
Často se setkáváme s negativním stanoviskem v dříve vyslovených přáních, která reflektují odmítnutí určitého typu léčby udržující život, typicky označované jako „do not resuscitate“ (neresuscitovat), což je vyjádření pacientovy vůle odmítnout kardiopulmonální resuscitaci v případě zástavy srdce.
Realita v praxi
Zákon o zdravotních službách stanovuje podmínky, které musí takové dříve vyslovené přání splňovat, aby mohlo být lékařem respektováno. Písemná forma s ověřeným podpisem pacienta je základním kamenem, a současně musí obsahovat informace o následcích takového rozhodnutí. Existují dvě cesty, jak takové přání zohlednit - buď je písemně zaneseno, ověřeno a uloženo u poskytovatele zdravotní péče, nebo se může pacient vyjádřit přímo během hospitalizace, kdy je takové vyjádření zaznamenáno a podepsáno relevantními osobami.
Omezení a etické aspekty
Zákon také stanoví situace, kdy nelze takové dříve vyslovené přání respektovat, například pokud by vedlo k aktivnímu ukončení života nebo ohrozilo ostatní osoby. Specifická praxe ohledně takových přání zůstává komplikovaná, zejména v situacích, kdy není přímý přístup lékaře k dokumentaci obsahující takové vyjádření.
Ústavní soud a posun vnímání
Nedávné rozhodnutí ústavního soudu z července 2023 se zabývalo odmítnutím lékaře resuscitovat pacientku po srdeční zástavě. Toto rozhodnutí zdůraznilo potřebu komunikace lékařů s pacienty a rodinou jako klíčového prvku lékařské praxe.
Dříve vyslovené přání je v medicíně zásadním nástrojem, avšak i přes legislativní rámec vyžaduje další zkoumání a péči, aby bylo možné vyvážit respektování osobní svobody s etickými standardy v lékařství a ochranou života.
Nicméně v praxi se často objevuje výzva spojená s tím, jak lékaři získají přístup k informacím o dříve vyslovených přáních, zejména pokud nejsou uloženy přímo u poskytovatele zdravotní péče. V současné době neexistuje jednotný systém evidující tato přání, což ztěžuje rychlé a přesné rozhodování v kritických situacích. Lékaři tak nemají povinnost detailně prozkoumávat historii pacienta v hledání takových informací, pokud jim nejsou explicitně poskytnuty. To může znamenat, že i když pacient správně sepíše a ověří dříve vyslovené přání, nemusí se dostat k relevantním zdravotnickým pracovníkům včas a není tedy respektováno.
Otázka etiky a respektování vůle
Dalším důležitým aspektem je otázka etiky v situacích, kdy se lékař musí rozhodnout, zda respektovat dříve vyslovené přání. Je to citlivá oblast, protože přání pacienta může být v rozporu se standardními lékařskými postupy nebo etickými principy. To může vést k rozporům, pokud pacientovo přání není možné plně realizovat nebo pokud by jeho naplnění ohrožovalo ostatní pacienty či společnost.
Budoucnost a potenciální zlepšení
Hledání systému, který by umožnil snadnější a bezpečnější uchovávání dříve vyslovených přání, by mohlo výrazně pomoci v harmonizaci pacientových preferencí s lékařskou praxí. Vytvoření centrálního registru, který by byl snadno přístupný zdravotnickým pracovníkům, a zároveň respektoval pacientovu ochranu osobních údajů, by mohl být jedním z možných řešení. To by umožnilo lékařům rychleji a efektivněji reagovat na situace, kde je zapotřebí zohlednit pacientovy předchozí výslovné preference ohledně zdravotní péče.
Tato situace vyžaduje neustálé hledání optimální rovnováhy mezi respektováním individuální svobody rozhodování a potřebou zajišťovat etické a standardní postupy v oblasti medicíny. Více prostoru pro diskusi a vyjasnění představ o dříve vyslovených přáních by mohlo vést k lepšímu porozumění mezi pacienty a zdravotnickými pracovníky, čímž by se minimalizovaly potenciální konflikty a nedorozumění v kritických zdravotních situacích.
Právní rámec a jeho význam
Dříve vyslovené přání má svůj právní základ v zákonech č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách, konkrétně v § 36, a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přičemž oba odkazují na Úmluvu o lidských právech a biomedicíně. Tato úmluva jako první definovala pojem "dříve vysloveného přání" v článku 9, který tento institut detailně specifikuje. Tímto způsobem bývá zohledněna pacientova vůle v situaci, kdy není schopen vyjádřit své preference.
Copyright © 2001 -
2025 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.