Online kurz tvůrčího psaníKráva a kreténJana Slaninová: Něco mi přeletí přes nos a řekne pišMEMENTO MORIListopad Spisovatelská inspirace
Ptáci, které krmíme pečivem, umírajíOnline kurz tvůrčího psaníCo mě v listopadu zaujalo na NetflixuLidé bez dějin jsou prachNeratov: Příběh kostela pro všechnyPůlnoc je nejtemnější hodina – jak pro koho...Ota Filip jako ten poslední ze starých deníkůFilmový muzikál ČarodějkaLiška, delfín a špaček: Jak letouny Aero získaly svá zvířecí jménaFOTOREPORTÁŽ: Lake Nakuru a NaivashaListopadové literární poklady I advent může být hořký...
Třebaže kolem leží spoustu bláta, zdupaná země dál se musí chvět. Hledejme duši: S nadějí je spjatá. Postačí málo: Jeden svěží květ. Květ, který v šedi pestrost připomíná, aby šlo různým barvám rozumět. Květ, jenž nám sdělí, že není jen hlína: Palety vzdát se je vždy krokem zpět. Nic než strom v květu tolik nepovzbudí, vždyť jeho míza koluje nám v hrudi, aby nám v srdci rozvětvil se v chrám. Statný kmen lípy, která citem voní. Máme ji v sobě. Stále víme o ní: Včely v ní bzučí, když je člověk sám... Zdroj fotografie: pixabay.com |
Lípa v nás
Pro tuhle báseň nalézám krásných slov dost,
leč trochu je shrnu - je to veršovaný skvost.
Velmi děkuji, Evo
Mám radost, že text oslovil / přeji Vám zdraví, hodně sil...
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.