ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
sobota 5.10.2024, svátek má
Eliška
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Nezapomeň na pětadvacátý dodatek ústavyLáska s příchutí šansonuO chválu stojím!!! Moc. A přece…Léto je, kdyžZpěv horského potokaNech se unést fantazií v Kadani nebo online
Nejčtenější za 14 dní
TENKRÁT V MEXIKU - TV tip – mstitel s kytarovým pouzdrem znovu na scéněShahab Tolouie se vrací s další kapitolou projektu Moje cestaMagické kočky 2025: Snění nad kalendářem Festival ARCHITONY inovativně kombinuje hudbu a architekturuDas Filmfest ve 3 českých městechJubilejní Velký knižní čtvrtek – každý si najde svojeZatloukání hřebů – znepokojivý horor Viléma KoubkaPříběh kolouška Bambi v novém kabátěZázračná písně krajina završuje 20leté putování Anety LangerovéKdyž jsme byli sirotci85 roků by bylo spisovateli Jiřímu NavrátiloviPravda o medu: Nenechte se zmást mýty
Život nejsou jen oblačné zámky
24.04.2024 Ivo Fencl Společnost
S Janem Linhartem jsem se potkal i nepotkal, minul a neminul. Jeho literární dílo mě zaujalo. Je v něm překvapivá síla. Zdánlivě běžná fantasy je čímsi pevně ukotvena v realitě. Počítá s něčím vyšším, ale ne odevzdaně.
Na začátku si myslíme, že čteme nějaký další Nekonečný příběh (nebo autorem samotným zmiňované Voláni netvora), ale velmi rychle jsme zaujati až zajati světem specifickým a jedinečným. Příběh tento se přitom, jak jinak to vyjádřit, neodehrává na Zemi nikterak šedé, ale modré, zelené i červenající se. Pochopíte více, než jste plánovali, a Zámek v oblacích cosi vypovídá o životě. Podařilo se mi s autorem realizovat rozhovor.
Prozradil byste, jak jste se dostal k psaní?
Psaní mě, to především, vždycky bavilo. Zejména tvorba scénářů. S tím souvisí zájem o film, který jsem měl snad vždycky.
Kdo nemá. Ne?
To se trochu pletete. Chtěl jsem studovat FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, ale nedostal se. Mohl jsem to tam zkusit znova, jistě, ale to jsem, ani sám nevím proč, neudělal.
Na systém jsem tehdy trochu zanevřel a věnoval se raději něčemu úplně jinému, což je nejlepší. Studoval jsem geografii v Ústí - a tam jsme se i přihlásili, ještě s jedním spolužákem, do soutěže o propagační video udělané pro naši školu. Film má, myslím, docela dobrý příběh, no, a tím jsem zase přičichl k podobné tvorbě.
Jak jste pokračovali?
Řekl jsem si, že bych mohl napsat scénář celovečerního filmu.
O čem?
Nápadů je vždycky víc, že, ale jeden z prvních námětů byl o otci, který dceru zanechal v sirotčinci poté, co její matka, jeho přítelkyně, zemřela při porodu. Slíbil si, že zbohatne a pro dceru se pak vrátí; ale to je pouze východisko a základ syžetu. On… Slíbil si, že zbohatne, a pro věc taky něco dělal…
Jak se jmenuje ten scénář?
Nekomplikovaně: Jednou se pro tebe vrátím.
Následně jsi ale scénářů vychrlil víc!
Ano. A přihlásil je do soutěží, nabízel televizi i lidem od filmu. Asi bych uspěl, určitě, nicméně v roce 2020 jsem se najednou (a jako by to bylo shůry dáno) pokusil o ještě jinou cestu. Myslím, že je to zajímavá varianta. Ta cesta není ústup z pozic, ale cosi zdravě niternějšího. Jeden ze scénářů jsem přepsal do knižní podoby a zúčastnil se literární soutěže, Byl to Talent pro Art, dostal jsem se do finále a s majitelem nakladatelství jsme se dohodli na tom, že knihu vydáme. Vyšla v říjnu 2023, má několik pokračování, čtu z ní a pořád něco dalšího vymýšlím.
U všech tvých děl je dost podstatný příběh. Je to samozřejmost?
Nevím. Pitvat to? Dokážu odpovědět, ale budu asi parafrázovat moudrého filozofa, a to konkrétně Ryszarda Legutka. Někteří filosofové říkají, že zemřela epocha velkých příběhů, ale pravdě blíž je konstatování, že existujeme v době, kdy skončilo skutečné vzdělávání mladých a vedení je k tomu, aby dokázali rozumově zvládnout cokoli z toho, co i jen trochu připomíná velký příběh.
Náš duch bývá zdeformován stykem s pouhými fragmenty popisů a líčení a informací a není uvyklý stálému kontaktu s knihami. Neumí si představovat nic než příběhy kratší a nevyžadující moc pozornosti. Sebeuspokojení a bytostný odpor k učení jsou věci charakteristické pro aktuální svět a pozorovat je lze na všech úrovních. Nejen na školách, v celé intelektuální kultuře. Umělci a intelektuálové tak připomínají necitlivé žáky, kteří naprosto nechápou, že může být něco zajímavého i mimo jejich bezprostředního okolí, které je přitom přizpůsobeno vkusu a možnostem jejich poznání. Podobají se inženýru Mamoňovi z filmu Plavba (1970), který měl rád jen ty písně, jež zpíval. Redukují věci na to, co jim je známo, a jiné prvky nerozeznávají. Inscenují třeba Oněgina a vykládají titulního hrdinu a jeho přítele Lenského jako homosexuály, protože jiný blízký vztah mezi muži si ani nedovedou představit. Tvůrci to vše ospravedlňují i argumentem, že pracují pro diváky, kteří se jinak nebudou dost identifikovat s textem, ale připomeňme, že i pro socialistické diváky se nacházely čitelnější a čitelnější ekvivalenty hrdinů, které dělaly z Hamleta pokrokového aktivistu a z Anny Kareninové oběť třídního egoismu. Rozsah zkušenosti současného člověka se zkrátka snížil a ztrivializoval. Do té míry, že člověk sám již ztrácí schopnost vnímat i určovat meze. Chci proti tomu psaním bojovat, i když jen tak mimochodem, a je to jakýsi bonus, který získáte, když se vydáte do pomyslných lesů a čtete o zákrutách i zámcích, které však nejsou jenom v oblacích.
Díky za rozhovor!
https://pribehyzlesa-cz8.webnode.cz/
Prozradil byste, jak jste se dostal k psaní?
Psaní mě, to především, vždycky bavilo. Zejména tvorba scénářů. S tím souvisí zájem o film, který jsem měl snad vždycky.
Kdo nemá. Ne?
To se trochu pletete. Chtěl jsem studovat FAMU, obor scenáristika a dramaturgie, ale nedostal se. Mohl jsem to tam zkusit znova, jistě, ale to jsem, ani sám nevím proč, neudělal.
Na systém jsem tehdy trochu zanevřel a věnoval se raději něčemu úplně jinému, což je nejlepší. Studoval jsem geografii v Ústí - a tam jsme se i přihlásili, ještě s jedním spolužákem, do soutěže o propagační video udělané pro naši školu. Film má, myslím, docela dobrý příběh, no, a tím jsem zase přičichl k podobné tvorbě.
Jak jste pokračovali?
Řekl jsem si, že bych mohl napsat scénář celovečerního filmu.
O čem?
Nápadů je vždycky víc, že, ale jeden z prvních námětů byl o otci, který dceru zanechal v sirotčinci poté, co její matka, jeho přítelkyně, zemřela při porodu. Slíbil si, že zbohatne a pro dceru se pak vrátí; ale to je pouze východisko a základ syžetu. On… Slíbil si, že zbohatne, a pro věc taky něco dělal…
Jak se jmenuje ten scénář?
Nekomplikovaně: Jednou se pro tebe vrátím.
Následně jsi ale scénářů vychrlil víc!
Ano. A přihlásil je do soutěží, nabízel televizi i lidem od filmu. Asi bych uspěl, určitě, nicméně v roce 2020 jsem se najednou (a jako by to bylo shůry dáno) pokusil o ještě jinou cestu. Myslím, že je to zajímavá varianta. Ta cesta není ústup z pozic, ale cosi zdravě niternějšího. Jeden ze scénářů jsem přepsal do knižní podoby a zúčastnil se literární soutěže, Byl to Talent pro Art, dostal jsem se do finále a s majitelem nakladatelství jsme se dohodli na tom, že knihu vydáme. Vyšla v říjnu 2023, má několik pokračování, čtu z ní a pořád něco dalšího vymýšlím.
U všech tvých děl je dost podstatný příběh. Je to samozřejmost?
Nevím. Pitvat to? Dokážu odpovědět, ale budu asi parafrázovat moudrého filozofa, a to konkrétně Ryszarda Legutka. Někteří filosofové říkají, že zemřela epocha velkých příběhů, ale pravdě blíž je konstatování, že existujeme v době, kdy skončilo skutečné vzdělávání mladých a vedení je k tomu, aby dokázali rozumově zvládnout cokoli z toho, co i jen trochu připomíná velký příběh.
Náš duch bývá zdeformován stykem s pouhými fragmenty popisů a líčení a informací a není uvyklý stálému kontaktu s knihami. Neumí si představovat nic než příběhy kratší a nevyžadující moc pozornosti. Sebeuspokojení a bytostný odpor k učení jsou věci charakteristické pro aktuální svět a pozorovat je lze na všech úrovních. Nejen na školách, v celé intelektuální kultuře. Umělci a intelektuálové tak připomínají necitlivé žáky, kteří naprosto nechápou, že může být něco zajímavého i mimo jejich bezprostředního okolí, které je přitom přizpůsobeno vkusu a možnostem jejich poznání. Podobají se inženýru Mamoňovi z filmu Plavba (1970), který měl rád jen ty písně, jež zpíval. Redukují věci na to, co jim je známo, a jiné prvky nerozeznávají. Inscenují třeba Oněgina a vykládají titulního hrdinu a jeho přítele Lenského jako homosexuály, protože jiný blízký vztah mezi muži si ani nedovedou představit. Tvůrci to vše ospravedlňují i argumentem, že pracují pro diváky, kteří se jinak nebudou dost identifikovat s textem, ale připomeňme, že i pro socialistické diváky se nacházely čitelnější a čitelnější ekvivalenty hrdinů, které dělaly z Hamleta pokrokového aktivistu a z Anny Kareninové oběť třídního egoismu. Rozsah zkušenosti současného člověka se zkrátka snížil a ztrivializoval. Do té míry, že člověk sám již ztrácí schopnost vnímat i určovat meze. Chci proti tomu psaním bojovat, i když jen tak mimochodem, a je to jakýsi bonus, který získáte, když se vydáte do pomyslných lesů a čtete o zákrutách i zámcích, které však nejsou jenom v oblacích.
Díky za rozhovor!
https://pribehyzlesa-cz8.webnode.cz/
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Společnost
Geniální výstava Tima Burtona se v pondělí rozloučí s Prahou. Ještě to stihnete!
Spása ve formě audioknih
Nesnězeno přichází s novou spoluprací
Pravda o medu: Nenechte se zmást mýty
5 největších českých architektů
FOTOREPORTÁŽ: Nad Tatrou sa blýska
Vinobraní v Botanické zahradě Praha se ruší!
Obchodování se strachem v pátek 13.
Den architektury celorepublikově
Bílá turistika
Tip na výlet: Litoměřice jsou diamantem severu
Máte rádi fantasy žánr a historii? A už jste byli na PevnostConu?
Jedinečná edice deskové hry Monopoly
Pivovar Velké Popovice zahájí babí léto tradičním Klobáskofestem
Na Vinici sv. Kláry již brzy vypukne tradiční vinobraní
Nový podcast Med a peří přichází s celou řadou témat
FOTOREPORTÁŽ ze safari na vlastní zahradě
Skotské hry? Ano, už zítra na Sychrově!
Žijeme lidsky? Jak moc se naše bydlení měnilo s dobou?
Cesta z města: Od Františkových Lázní až po rezervaci SOOS
Další články v rubrice Společnost
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.